Naposledy jsem stejně maniakální hysterii pozoroval při volbě prezidenta republiky. Nenapadlo by mne, že volba generálního ředitele České televize může rozpoutat stejný plamen pod kotlem pekelným. Hrůznost celé situace jsem si uvědomil v předvečer volby, kdy třesoucím se hlasem mi jeden z přátel telefonoval, že mluvil s člověkem, jehož jméno nemůže ani vyslovit, a ten mu řekl, že Rada ČT je koupená.
V následujících hodinách jsem měl na drátě několik lidí a každý říkal jiné jméno, pro koho „koupená“. Cítil jsem zápach šílenství a fatality, že volba ředitele ČT je osudová věc, v níž se bojuje o demokracii.
Mediální image ČT je dlouhodobě a myslím, že dokonce od první poloviny devadesátých let tvořena na základě předsudků a předpojatostí. Netvrdím, že Česká televize neudělala chyby, tou největší je ale skutečnost, že si nezískala srdce mediálních novinářů a kritiků, kteří by ji v klíčové okamžiky podrželi. A dokonce ještě hůř, nezískala si jako BBC status podniku, který patří k pilířům státu, svobodné společnosti, přestože jím de facto je.
Předsudků a fám je kolem České televize plno. Třeba, že je pod vlivem politiků. Nelze s tím bojovat. Můžete stokrát na důkazech ukázat, že v ČT je běžné novinářské prostředí, že v ní neexistuje cenzura, ale budete k smíchu.
Kladli jsme si spolu s kolegy otázku: Proč nemá ČT alespoň takovou pověst jako francouzské nebo německé televize veřejné služby. V těch televizích nejsou lepší seriály ani úroveň zpravodajství. ČT24 je v jistém smyslu ambicióznější než německé modely.
Přesto je debata o ČT na šikmé ploše. V devadesátých letech prohrávala boj o obraz ČT jako moderní potřebné televize. Vladimír Železný chytře udělal z tehdejší Novy ikonu nové doby. Bohužel pak v ČT nebyl lídr, který by se dokázal vymezit vůči politické elitě a měl obecný respekt. Místo toho přišla stávka, televizní krize a následná stagnace. Šest let na změnu image nestačí. Proto snadno čas od času rozvíří stojaté vody veřejná debata, z níž ČT vyjde jako moloch kormidlovaný prý stovkami osobních zájmů tvůrců, politiků, bafuňářů. Je to pitomost, ale věří se jí.
Může mít ČT status nezpochybnitelného pilíře svobodného státu a respekt u odborné elity? Tvrdím, že ano. Navzdory peticím, hysterii kolem volby generálního ředitele. ČT potřebuje nyní věcnou a otevřenou debatu nad programem, zpravodajstvím, budoucností. To ji zmodernizuje a snad i zlepší obraz.
