Vzhůru, občané! Hrrr na ně, děti moje!

Lecčeho v této zemi máme plné zuby. Možná, že už je toho tolik, až se opotřebovaný chrup začíná viklat a bolí. A když bolí zub, je člověk schopen mnohého. I proto se objevují výzvy, že by se ty bolavé zuby už měly proměnit v tesáky a zakousnout se odpovědným do hrdel. Nebo alespoň do zadků. „Kdy už i u nás vzplane revoluce rozhořčených?!“ Tak se ptají někteří myslitelé i tvůrci veřejného mínění. Dokonce i v hospodách se mluvívá o defenestracích coby očišťující tradici českého veřejného života.

A někteří vycházejí od ulic. Jednou ti, kteří podporují Holešovskou výzvu. Podruhé jiní, od kterých se Holešovská výzva distancuje. Ale to je jedno. Podstatné je, že naštvaní byli dost. Dokonce do té míry, že vážili dlouhou cestu až ke Kavčím horám. Čekal bych, že půjdou na Hrad, přece jenom je to tradiční centrum české vrchnosti, ale chtěli televizi, budiž. Žijeme v mediálním světě a z obrazovky lze oslovit více lidí než z hradčanských oken.

Vcelku se rozzlobeným lidem nedivím. O tom, že je třeba šetřit, se mluví hodně. A občan obecný to nedostává formou šetrného vzkazu: „Buď skromnější!“ ale jako neomalené sdělení: „Utrhneme ti od huby!“ Při tom s tím nikdy nejde ruku v ruce: „Zatočíme s těmi, kteří kradli, kradou a chystají se krást! Budeme se snažit, abychom tomu zabránili!“ Strany zůstávají pořád společnostmi s ručením omezeným, čemuž rozumějme takto: ručí zcela za blaho pro sebe. Už méně ručí za sebe, za svoje konání. A skoro vůbec se zřetelně a viditelně nezaručují za společnost, od níž žádají, aby je volila, a jíž chtějí s mandátem z těchto voleb vládnout. Navíc čím dál více se zdá, že vládnutí se v českém pojetí chápe jako ovládání. Co také čekat od chlápků, kteří v přímém televizním přenosu z kongresu jedné nejmenované partaje exhibují macatými vyholenými zátylky a vějíři pětitisícovek v ruce.

Není prozíravé šmahem odvrhovat reformy, které se upoceně snaží zavést tato vláda. Jsou doopravdy nutné. Pokud ale ovšem jejich součástí nebude reflexe reformátorů vůči sobě a celému politickému systému, je takové reformování cestou do pekel nepochopení a nedůvěry. A nějaký takový vhled zatím nevidím ani u trojkoalice ani v opozici. Ta nejvýš zcela populisticky podlézá všeobecnému znechucení. Neuvědomují si opoziční politikáři, že vzedme-li se pouliční hněv, který nenápadně poštívají proti reformující vládě, budou hořet i jejich auta. Je-li tedy alespoň nějaká spravedlnost.

Oponenti stávajícího stavu by se měli držet jednoho jediného svatého přikázání: nedojde-li k zásadní reformě financování politických stran, nemá smysl reformovat nic. Neboť zlodějna a odpudivé deformace veřejného života bez toho nezmizí nebo se alespoň neomezí. Asi se to bude zdát radikálům málo revoluční, ale je to zásadní. Ba lze říci nejzásadnější.

V civilizovaných zemích nedodržení pravidel v tomto ohledu ukončuje politickou kariéru. Sotva například zpochybnit státnickou velikost Helmuta Kohla a jeho přínos ne pouze pro Německo, ale i pro Evropu a svět. Ovšem když roku 1999 vypukl skandál s financováním CDU, hlavně z prodeje tanků do Saudské Arábie a s nelegální privatizací východoněmecké petrolejářské firmy ve prospěch francouzského koncernu Elf Aquitaine, musel tento politický gigant opustit politickou scénu. Bez fanfár. U nás? Vzpomeňme tzv. sarajevského atentátu v roce 1997… A to byl nejspíš drobek proti tomu, co se začalo v českém horroru, zvaném Stranické peníze, dít později. Je-li podplácení a okrádání motorem a přirozenou součástí politického fungování, ba kultury, stává se časem krví veškerého života. Mnoho štěstí, Česko!

Jenomže myslet si, že to spraví požadavek rozpuštění politických stran, je nehorázná pitomost. Chaos, který by potom nastal v systému, by nás stál nejspíš více než politické kradení a přikrádání. Všelidové rozhodování vyvolává pouze to, co definuje zcela přesně jedině mírně vulgární slovo: bordel. S pravděpodobností, blížící se vražedné jistotě, nakonec přinese vládu absolutního bezohledného diktátora nebo jediné absolutně diktátorské partaje. Právě tak volání po demisi vlády a vytvoření kabinetu odborníků je donebevolající hloupost: kdo určí, že jsou to právě ti dobří odborníci, kdo je inauguruje? Lid? Ruku na srdce: Znáte toho pravého ořechového odborníka třeba na post ministra zemědělství? Já ne.

Mimochodem: stejným způsobem se stal ministrem financí Václav Klaus, po jehož abdikační krvi nyní dav volá. Po všelidové (pro pochybovače – alespoň tak vypadala a já dodnes věřím, že byla) revoluci hledali v Občanském fóru odborníka-ekonoma. Na přímou otázku Václava Havla řekla Rita Klímová, že by jednoho měla. A odbila Klausova hvězdná hodina. Při všech kritických výhradách k němu; někdo mohl navrhnout nějakou mnohem horší variantu. A ten „vybraný“ by se stal rezortně dost významným členem porevoluční vlády. Stejně tak by to bylo dnes s „vládou odborníků“!

Nedávný výbuch „rozhořčených“, končící průvodem k České televizi, symbolizoval zajímavý detail: z auta mezi demonstranty do omrzení vyhrávali chorál „Ktož jsú Boží bojovníci!“ Což o to, je to velebné a burcující. Vyvolává ta píseň pocit ztotožnění se s válečným pokřikem Jana Žižky: „Děti moje! Hrrr na ně!“ Asi tím mnohé naštvu, ale myšlenky husitské reformace paradoxně zachránila bitva u Lipan. Nebýt jí, nejspíš by zahynuly spolu se zemí doslova vyrabovanou nenasytným „revolučním“ vojskem. „Obyčejný“ lid, s nímž se husitství neustále nepřesně ztotožňuje, v té době už udržováním husitské moci neobyčejně trpěl. Pozor na všelijaké takové zpočátku zdánlivě zcela spravedlivé revoluce a na to, co z nich vzejde! Zpravidla nic pěkného hlavně pro ty, kvůli kterým – jak učebnice uvádějí – tyto vzněty počaly.

To ovšem nic nemění na tom, že i já jsem řádně rozhořčený (a dalo by se to nahradit drsnějším slovem) na to, co se v této zemi děje a jak s námi mnozí z „elity“ zacházejí. Nerad si připadám jako onuce, byť na sebevznešenější noze.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Názory

Nikdy jsme nebyli blíž příměří, míní Vondráček. Podle Sokola u Rusů vůle není

Předseda zahraničního výboru sněmovny Radek Vondráček (ANO) a předseda výboru pro evropské záležitosti Petr Sokol (ODS) debatovali v Událostech, komentářích o jednáních o míru na Ukrajině. Podle Vondráčka Rusko vyjednává z pozice síly a svých maximálních požadavků. Sokol poznamenal, že Rusko může zastavit válečné operace kdykoli, kdyby chtělo. Oba diskutující také vyjádřili svůj názor na Visegrádskou skupinu (V4). Moderovala Barbora Kroužková.
před 15 hhodinami

Nejsme v dobré době, Evropa se naštěstí dokázala semknout, myslí si Pánek

Po světě je poměrně dost velkých konfliktů, které mohou podle ředitele Člověka v tísni Šimona Pánka ovlivnit celkovou situaci, a není dobré je podcenit. Nemyslí si ale, že se blíží světový konflikt. Prudká eskalace napětí mezi Izraelem a Hamásem neodsunula do pozadí ruskou agresi na Ukrajině, míní Pánek, který byl hostem Interview ČT24.
20. 10. 2023

Zbytečně kriminalizujeme uživatele psychoaktivních látek, říká Mravčík. Frydrych se obává dopadů nové legislativy

Prohibice psychoaktivních látek zbytečně kriminalizuje uživatele, řekl v Událostech, komentářích vědecký poradce Národního koordinátora pro protidrogovou politiku Viktor Mravčík. Cílem nové právní úpravy pro tyto látky je podle něj vytvořit jasný, regulovaný a legální prostor. Zavádíme tady novou závislostní kategorii, které dáváme komerční rozměr, varuje ředitel Národní protidrogové centrály Jakub Frydrych.
9. 8. 2023

Česká armáda potřebuje další modernizaci, ne povinnou vojnu, shodli se poslanci

Českou armádu posílí americké vrtulníky, první z nich již ze Spojených států dovezl transportní letoun. „Je to technologicky obrovský krok vpřed,“ řekl v pořadu Události, komentáře bývalý náčelník generálního štábu a vedoucí katedry bezpečnostních studií CEVRO Institutu Jiří Šedivý. S potřebou modernizace souhlasí také předseda sněmovního výboru pro bezpečnost Pavel Žáček (ODS) a místopředseda výboru Pavel Růžička (ANO). Shodli se i na tom, že pro Českou republiku by naopak nebylo vhodné zavedení základní vojenské služby. O té hovořila také poslankyně a členka zahraničního výboru Eva Decroix (ODS) v Interview ČT24.
28. 7. 2023

Pozor na fauly v rozpočtu, říká Kalousek. Schodek 295 miliard se nepodaří udržet, míní Pilný

Schválený schodek letošního rozpočtu ve výši 295 miliard korun je podle bývalých ministrů financí Miroslava Kalouska (TOP 09) a Ivana Pilného těžko dosažitelný. V pololetí dosahoval deficit hodnoty 215,4 miliardy korun. Kalousek doufá, že se kabinet Petra Fialy (ODS) ještě o něco pokusí. Pilný je ale skeptický, vláda podle něj nepřináší řešení. Exministři o státním rozpočtu diskutovali v 90' ČT24.
4. 7. 2023

Dějiny se mají připomínat pomocí osudů a hodnot, ne v monstrózním hávu betonových pomníků, říká Kroupa

Konec druhé světové války by si měli lidé připomínat hlavně příběhy lidí, jejichž hlavní životní hodnotou byla svoboda, říká novinář a ředitel společnosti Post Bellum Mikuláš Kroupa. V kontextu války na Ukrajině podle něj oslavy výročí porážky nacistů i dnes připomínají, že svět může velice snadno zešílet a svět musí hledat cesty, jak tomu zabránit. O konci druhé světové války, válečných zločinech na Ukrajině a sovětských výkladech dějin hovořil v Interview ČT24.
8. 5. 2023

Společnost se radikalizuje. Česko je na tom však lépe než řada jiných zemí, míní bezpečnostní expert Mareš

Rusko podporuje aktivitu dezinformační scény v Česku, vyplývá to ze zprávy o extremismu za loňský rok, kterou schválila vláda. Dezinformace mají podle ní za cíl oslabovat stabilitu země. Bezpečnostní expert Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně Miroslav Mareš v Událostech, komentářích řekl, že radikalizace společnosti je velká, Česko je však stále na tom lépe než řada jiných zemí. Podle právníka a účastníka protivládních demonstrací Ondřeje Dostála se některé případy za extremismus jenom označují.
4. 5. 2023

Nastal čas na plošné škrty, shodli se ekonomka Nerudová a exministr Kočárník

Srazit schodek státního rozpočtu o sedmdesát miliard korun považuje ekonomka Danuše Nerudová za málo ambiciózní cíl. Řekla to v Událostech, komentářích. Vládní koalice se po středečním více než šestihodinovém jednání přiblížila dohodě o úsporném balíčku na rok 2024. Ve čtvrtek to potvrdil premiér Petr Fiala (ODS). Konkrétní opatření ale neprozradil. Bývalý ministr financí Ivan Kočárník se domnívá, že je potřeba udělat plošné škrty. Ekonom Jan Švejnar vidí možnosti v zeštíhlení státní správy, daních z nemovitostí nebo progresivní dani.
28. 4. 2023
Načítání...