David R. je tam už rok. Říkám-li tam, myslím v díře. Nepomohly žádné kauce. Vyšetřovatelé mají své důvody, proč ho nepustit ven. Nezdá se mi zdůvodnění, že by David R. mohl po propuštění prásknout do bot a zmizet někde za kopečky, na Kajmanské ostrovy či kam mnozí prchávají. Nejsem si jist, zda by měl dost na nákladné živobytí stále po všech čertech kličkujícího ukrývače před zákonem. Částky, o kterých se v souvislosti s ním mluví, jsou sice pro našince dost značné, ba nedosažitelné, ale pro případného psance ne právě závratné. Schovávání před lovci lebek stojí majlant.
Zajímavější ovšem jsou úvahy, komu dlouhá vazba Davida R. vyhovuje. Názor, že onomu spolčení, jež se nazývá pravicí, se mi zdá být zpozdilý. Nač a proč? Svoje invektivy na ně David R. už dávno vysypal, a že by si na kavalci vymyslel nějaké nové, originální? Dovolím si pochybovat. Žádné důkazy o pravičáckých čachrech nejspíš také nemá, přišel by s nimi na trh už dříve. V lochu nějaké zásadní tajné informace sotva shromáždíš. A že by to byla pomsta za jeho břitkou kritiku, jak občas tvrdí on a jeho obdivovatelé (zejména ctitelky)? Nahlédneme-li rétorická cvičení Davida R. ve sněmovně poněkud zevrubněji, zjistíme, že to byl jen takový bezobsažný žvatlal, pravda, občas i vtipný, ale nic víc. Takových tu je, jeden ještě bezuzdnější vrávorá dokonce i na národně pomazaných místech, ale o tom nepíši, urazil příslušníky mého řemesla.
Nabízí se, jak někteří spekulují, že nejvíc „vazbení“ Davida R. vyhovuje straně, v níž nejšířeji rozvinul svůj univerzální talent: sociální demokracii. Občas z vazby zazní tajuplný temný náznak, že by David R. mohl začít zpívat o financování volební kampaně, a v této souvislosti si každý, kdo chce, dovodí, že z vína v krabici neměl pít jenom on sám. Že to mohl být také kolektivní stranický přípitek „na vítězství našich barev“.
Jenomže i tady můžeme šlapat vedle. Nejpravděpodobnější je, že izolace Davida R. od veřejnosti skutečně těší zejména sociální demokraty, ale z mnohem prostšího důvodu. Nechtějí, aby tvor, podezřelý z tak trapného trestného činu a který se navíc ještě trapněji nechal při tom nachytat, vystupoval v parlamentním divadle. Byl by spojován a spojoval by se neustále se svou partají a ona by byla spojována s ním. Znáte to: „Vrána k vráně…“ Přísloví v takových případech jenom létají. Až k tomu: „Kudy chodil, tudy… sociální demokrat.“ A že by si David R. poslední okamžiky před volbami té možnosti vypovídat se a hlavně se předvést dozajista užil, sotva pochybovat při jeho sebestřednosti a sebelásce, hraničící až s veřejnou sebehanou. Těžko by sociální demokraté skousávali, že přítel přišel mezi přátele. Měli by ho vedle sebe na pódiu pořád a věřte, že hodně hlučného. Navíc teď by si to užíval už zcela bez jakýchkoliv zábran.
Upřímně řečeno, někdy bývám škodolibý, tedy přiznávám, že bych ten tyjátr docela rád viděl a slyšel. Naše politická scéna má, jak se říkávalo, z ostudy kabát. David R., puštěný z řetězu, by na něm byl opravdu zpestřující záplata.
