V říjnu syrský prezident Bašár Asad oznámil, že bude příští rok kandidovat na další funkční období. Vzhledem k tomu, že chemické zbraně jsou v Sýrii zatím likvidovány podle plánu, tamní režim se ubránil útokům povstalců, přechází do ofenzívy a prezident se chystá jít do voleb, budí situace v zemi pro nezúčastněného laika dojem návratu k normalitě - ať už se tím rozumí cokoliv.
Tento dojem jen potvrzuje text na serveru iDnes.cz o rozhodnutí Bašára Asada znovu se ucházet o post hlavy státu. Text to není ničím výjimečný, nicméně ukazuje, jak může předkládání informací bez kontextu výsledný obraz o situaci v zemi zasažené arabským jarem zkreslit.
Zvolený prezident nebo vyvolený vládce?
Diskutabilní formulací je hned první věta zmíněného textu: „Syrský prezident Bašár Asad (…) nevidí žádné překážky pro svou kandidaturu v prezidentských volbách v roce 2014.“ Nikde v článku totiž není nikterak probíráno, zda je Bašár Asad dnes vůbec skutečným prezidentem či jen autokratem, popřípadě regionálním warlordem. Text místo toho vychází z toho, že Asad je prezident Sýrie a zemi příští rok čekají volby. Přitom je zde několik důvodů se nad tím kriticky zamyslet. Syrský režim totiž v červenci 2013 kontroloval jen zhruba 40 % území státu a v zemi probíhá krvavá občanská válka, v níž opozice odmítá uznat byť i jen státní vlajku, kterou syrský režim používá, natož pak Asada jako prezidenta.
Za pozornost v tomto ohledu také stojí, že slovo prezident evokuje ideu demokratického zřízení, avšak Bašár Asad byl prezidentem zvolen nikoliv ve volbách, nýbrž v referendu v létě roku 2000, kde byl jediným kandidátem, a to poté, co byl jako nástupce vybrán svým otcem, Háfizem Asadem, který se k moci dostal vojenským pučem. Bez zajímavosti není ani fakt, že tehdejší parlament musel narychlo schválit změnu ústavy snižující minimální věk pro výkon prezidentské funkce tak, aby se Bašár Asad úřadu vůbec mohl ujmout.
„Národní“ referendum v rozdělené zemi
V textu se dále píše, že „Loni v únoru Syřané referendem odhlasovali reformy a ústavní změny“, na jejichž základě budou nadcházející prezidentské volby probíhat. Bez podrobností je zde ústavní referendum zorganizované režimem prezentováno jako celonárodní a nijak není zpochybněna jeho legitimita. Nikde se ani náznakem nezmíní, že referendum proběhlo bez účasti mezinárodních pozorovatelů, avšak za bedlivého dohledu tajných služeb režimu a jen na jím kontrolovaných územích. Navíc bylo částí světových politiků označeno za frašku, bojkotováno opozicí a jeho forma včetně možnosti hlasovat opakovaně jedním voličem byla přinejmenším zarážející.
Volby bez voličů
Pak je zde téma podoby samotné prezidentské volby. Dle nové režimní ústavy bude přímá a s více kandidáty. Nabízí se však klíčová otázka, kdo vlastně bude ve zpustošené zemi volit, o čemž ale výše citovaný text mlčí. Podívejme se proto na několik čísel. Před válkou měla Sýrie asi 22,5 milionu obyvatel. Z nich je nyní přes 120 000 mrtvých, následují přinejmenším desetitisíce zraněných a zmrzačených, kterým fyzický stav nedovolí se k volbám dostavit, i kdyby chtěli. V důsledku spleti bojových linií a kontrolních stanovišť ovládaných změtí nejrůznějších režimních a opozičních sil a bojůvek se dá očekávat, že bude jen stěží někdo moci frontu překročit, aby odvolil a v pořádku se vrátil domů.
Ne každý navíc nějaký domov má. V Sýrii je nyní kolem 5 milionů vnitřních uprchlíků a další více než dva miliony se jich snaží přežít v často zoufalých podmínkách za hranicemi ve všech okolních zemích regionu. Nedá se očekávat, že tito lidé budou mít možnost či vůli jít volit. Pak je zde ještě 130 000 vězněných a nezvěstných osob a zhruba 9,3 milionu lidí, byť zahrnutých částečně v číslech výše, kteří dle OSN potřebují humanitární pomoc a spíše než volby jim v hlavách straší otázka, jak přežít. Navíc je jisté, že volby bude bojkotovat opozice a některé džihádistické skupiny se je pokusí překazit prostřednictvím zastrašování a útoků na potenciální voliče.
Pokud budeme optimisté, zbude nám odhadem zhruba necelých 12 milionů syrských občanů. Volby se navíc uskuteční až za několik měsíců, takže je možné odečíst dalších několik set tisíc osob tvořených dalšími mrtvými, uprchlíky, vězni, pohřešovanými, unesenými či těžce zraněnými Syřany, kteří svoji krutou válečnou daň do voleb ještě zaplatí. Výsledné torzo populace se krom toho jen z cca 60 % nachází na území pod aspoň převážnou kontrolou režimu, a tudíž by mohlo mít fyzickou možnost se k volbám dostavit.
Když z tohoto zbytku populace, rámcově kolem 6,5 milionu lidí, žijícího pod kontrolou vládnoucího režimu oddělíme obyvatele, kteří nejsou oprávněnými voliči (používám zde procentní poměr 65:35 mezi celkovým obyvatelstvem a oprávněnými voliči, se kterým režim oficiálně pracoval při ústavním referendu), tak vyjde s notnou dávkou nejistoty dané válečnými poměry něco přes 4 miliony oprávněných voličů, kteří v prezidentských volbách volit mohou. Cynickou otázkou na závěr pak je, kolik z nich si dovolí hlasovat pro jiného kandidáta či dá neplatný hlas. Jsou tedy nyní již asi necelé 4 miliony lidí z populace čítající více než 22 milionů dostatečným zdrojem legitimity nového prezidenta? Ze země nad to prchají především lidé, kteří se k režimu staví negativně či neutrálně, takže zbývající elektorát bude převážně loajální a nebude reprezentativním vzorkem celé společnosti.
Za vyváženou žurnalistiku
Co tyto informace a argumenty říkají o kvalitě zmíněného článku z portálu iDnes, který v podstatě sděluje, že prezident Sýrie Bašár Asad se na základě nové ústavy schválené lidovým referendem bude ucházet znovu o post hlavy státu? Nebylo by vyváženější napsat: „Bašár Asad, syn a následník někdejšího syrského diktátora Háfize Asada, se hodlá pokusit i po 13 letech nadále setrvat ve funkci hlavy státu. Nové prezidentské volby hodlá uspořádat navzdory skutečnosti, že se země již přes dva roky zmítá v brutální občanské válce, režim má pod kontrolou jen zhruba 40 % území státu a jím organizované ústavní referendum, díky němuž si může současný vládce Damašku udělit další funkční období, se odehrálo bez přítomnosti mezinárodních pozorovatelů.“ Vím, je to delší a komplikované. Ale to je syrská válka a vůbec arabské jaro také. Snažme se být fér k jeho obětem.
