V polovině února zvítězil v konkurzu na nového ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) historik Jiří Pernes. Přesto není jisté, zda svého předchůdce Pavla Žáčka v předpokládaném dubnovém termínu nahradí. Rada ÚSTR se vzhledem k některým skutečnostem z Pernesovy minulosti k výběru ředitele znovu vrací. A to i přesto, že část novinářů a politiků se snažila vyvolat dojem, že studium Večerní univerzity marxismu-leninismu (VUML), evidence kandidáta spolupráce s StB, či účast v historické komisi ČSSD nemůže Pernesovu kandidaturu zpochybnit.
Kdyby nebylo vytýkáno Pavlu Žáčkovi, že ústav zpolitizoval (slouží prý ODS), nebylo by možné se pozastavovat ani nad Pernesovou účastí v komisi ČSSD. Jenomže obvinění Žáčka se ukázalo jako výmysl, kdežto Pernesovo angažmá v orgánu ČSSD nikoliv. Zatímco Žáček byl napadán kvůli členství ve fakultním výboru SSM, Pernes mlčel o studiu VUML. Teď říká, že nezapíral, pouze se ho nikdo nezeptal. Ke studiu se přihlásil, neboť se prý bál o svůj post ředitele muzea ve Slavkově. A studovat věci, jimž nevěřil, Pernes považuje za „charakteristický rys každodenního života v totalitní společnosti“. Kdyby tomu tak opravdu bylo, nebyla by to vlastně výtečná kvalifikace pro studium typických znaků totalitního režimu?
Jenomže studovat dobrovolně komunistickou ideologii nebylo tak docela obvyklé ani nezbytné. Naopak, byl to morální problém, zvláště v době, kdy oběti „normalizace“ směly bádat jen v kotelnách. Jestliže se nyní Pernes přirovnává k vojákovi, který také „musel chodit na politické školení mužstva nebo přísahat věrnost socialistické republice“, asi zapomíná, že vojenská služba byla ze zákona povinná, kdežto podíl na socialistických sinekurách dobrovolný.
Podobné je to s knihouo Slavkově, oslavující komunistický převrat v roce 1948 (z výběru Pernesových děl kupodivu vypadla). Pernes se dnes za tuto publikaci „stydí“ a tvrdí, že pasáže o úloze Února a dělnické stranytam byly doplněny na nátlak okresního výboru KSČ. Kniha však vyšla pod jeho jménem a on „neměl odvahu protestovat“. Stydí-li se však budoucí šéf ÚSTR za vlastní působení v totalitním režimu, není to diskvalifikace pro tak odpovědnou funkci? Není vydíratelný hrozbou zveřejnění podobných prohřešků? Jestliže se za vedoucí funkci jednou prodal, nemá vypočítavost už tak trochu v genech?
Socialisté a komunisté se netají tím, že existence ústavu (jedné z mála obstojně fungujících státních institucí) je jim nepříjemná, podle některých by bylo nejlepší jej zrušit. Nepůjde jim nepevný muž v čele ÚSTR „na ruku“, třeba aby ústav „zachránil“? Jak mohou vypadat výsledky práce ÚSTR, budou-li cenzurovány samotným šéfem? Nebyly by děravé jak řešeto?
Oponenti Žáčka vítají Pernese jako tvárnější postavu, ale vadí jim i sám ústav. „Znalec zákonů“ Petr Uhl v Právu tvrdí, že ústav (založený zákonem č. 181/2007 Sb.) byl „založen na podporu ODS a na potření všeho komunistického a levicového“. Raduje se nad výměnou „novináře“ Žáčka za „historika“ Pernese, ačkoliv první z nich je neméně graduovaným historikem jako druhý a oba mají příslušné akademické tituly před jménem i za jménem. Uhl se vysmívá Žáčkovu úmyslu dál odhalovat komunistické zločiny a soudí, že „odhalování viníků a mimosoudní boj proti nim je zrůdnost a psychická úchylka“. Podobně „nestranný“ politolog Lidového domu Lukáš Jelínek zase označuje ÚSTR za „pseudovědecké pracoviště“ a jeho pracovníky za „lovce temných sil“. Podle Jelínka bude Pernes coby „moravský konzervativec“ znamenat „konec bulvárních a černobíle rozehraných afér, z nichž nejznámější provětrala příběh spisovatele Milana Kundery“. Nicméně ani Pernesova „svatozář“ prý „nezažene pochybnosti o smyslu existence ÚSTR“.
Takže ani pan Pernes by zřejmě nebyl pro socialistické prominenty zárukou, že se na ně něco neprovalí. Není to zkrátka žádný kovaný aparátčík, spíše typicky poddajný produkt normalizace. Možná by se lépe uplatnil ve vedení Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, kde momentálně působí. Vedení instituce odkrývající činy mnohdy ještě živých kolaborantů s totalitním režimem však vyžaduje člověka pevnějšího a morálně sebejistějšího.
