Přes 6 tisíc diváků utichlo jak na klasickém recitálu. Museli se ztišit z euforického jekotu, ve který propukli, sotva ten muž s kytarou s prodřenou ozvučnicí přišel na pódium. Glen Hansard. Nová hvězda pop music.
Nepostavil se totiž na začátku koncertu za mikrofon, ale na forbínu. A tak jako tisíckrát předtím, nejdřív na ulici a pak ve stále větších sálech, zahrál jednu písničku jen tak, akusticky, do prostoru. Někde uprostřed se ještě ujistil, že ho slyší až na galeriích a dohrál. Efektní, působivé, normální a příjemné.
Markéta Irglová! Pravil pak s americkým důrazem na prostřední slabiku. A Ma, jak jí říká, došla tiše a skromně ke klavíru. Byli kompletní, držitelé Oscarů za nejlepší filmovou píseň roku, Falling Slowly. Za nimi Frames, Hansardova kapela a koncert začal. Publikum bylo strhujícně vstřícné. Přišli se podívat na oslavené, přišli se bavit a taky se bavili.
Nic výjimečného se ovšem na pódiu už nedělo. Hansard s přizvukující Irglovou vršili jednu pomalou skladbu za druhou, občas ji vystřídaly ještě pomalejší nebo o něco rychlejší. Vlastně nevzrušivý koncert. S dvěma vrcholy, když Hansard rozjel jednu ze skladeb až na hranice vibrační schopnosti pravé ruky, se kterou drtil struny i kytaru za přidání exponovaného zpěvu. A pak v momentu, kdy si Markéta přivedla na stage o tři roky mladší sestru. Zazpívaly lidovou, bohužel ne českou nebo moravskou, což bych býval fakt uvítal. Neboť o její rodné zemi - dovolte trochu patosu - zde nepadlo slovo.
Byla to zajímavá zkušenost navštívit koncert v narvaném prestižním sále New Yorku. Na kterém navíc vystoupí tuzemská dívka. Vidět nadšené americké publikum, které se fakt umí bavit. A říkat si, Lucerna se někdy umí rozjet líp. Tady se ovšem sedí jako v kině.
Koncert skončil před půlnocí po několika přídavcích a další americké turné Irglové s Hansardem mělo před sebou už jen závěrečný koncert ve Philadelphii. Přijíždí do Evropy a 8. června zahrají i v pražské Arše. Pro ty, kdo se tam nedostanou, živě den předtím v Noci s Andělem.
Jedou, v září je čeká koncert v newyorském Central Parku, nová deska, kariéra. Tak ať se daří!
Do Prahy přijede Nigel Kennedy!
V pondělí, 26. května, zahraje za doprovodu Polského komorního orchestru v Obecním domě. Mozarta a Beethovena. Dvaapadesátiletý muž, který první rozbil klišé o nutné image klasického muzikanta svým punkovým čírem, rozervaným oblečením a celkovou extravagancí. Vzpomínám si třeba na jeden klip, kde hrál Bacha na dvoře mezi popelnicemi. Virtuózně ovšem, a to je právě jeho síla. Vynikající instrumentalista s provokativním projevem. Určitě přitáhl ke klasice spoustu jinak nezasažených. Má za sebou i přesahy k jazzu, k Hendrixovi a další odlety.
Ale klasika zůstává jeho hlavním polem. To předvede i v Praze. Přijďte se podívat, pokud jsou ještě lístky, aspoň budete moct porovnat, jak je mu vzdálen český epigon Pavel Šporcl.
