Přišli jsme do hospody Don Pedro's vlastně náhodou. V New Yorku totiž zajdete tam, kde najdete místo k zaparkování. Tohle bylo v neděli v poledne na kraji Harlemu. Pod nájemnými levnými byty, ve kterých bydlí nemajetní, většinou Afroameričané.
U dveří nám podal ruku vysoký, příjemný, nejspíš majitel restaurace. Dobrou náladu přenesl hravě na nás. A až do konce jsme ji neztratili. Vynikající brunch (tedy česky možná snibed), něco mezi obědem a snídaní, měl celkem tři chody. Dle nabídky v různých kombinacích je těch možností téměř nekonečně. Na začátek dle mé objednávky černofazolová polévka, prý v kubánském stylu. Pak listový salát s vinagretou, pekanovými oříšky, kozím sýrem a opečeným banánem s karamelovou polevou. Neuvěřitelně vynikající kombinace chuti. Voda s ledem a mexické pivo Corona to podtrhly a závěrečný vynikající pudink s ovocnou zálivkou dotvořily. To vše za našich nějakých dvě stě korun. Přitom neustálý zájem obsluhy - je všechno v pořádku, jste spokojeni? Kdy už se toho konečně dočkáme u nás?
New York je hektika, to je jasné, a tu si nejvíce umocníte, jezdíte-li autem. To se občas stává pojízdnou kobkou. Nemáte kde zaparkovat, protože všude jsou omezení a zákazy, které se skutečně vyplatí respektovat. Jinak si připravte 80 dolarů, to v lepším případě. V tom horším případě cestu na kraj města a několikanásobně víc. A když vpadnete do zácpy, která je nevyzpytatelně často kdekoliv, může vám třeba prasknout močový měchýř nebo strávíte velkou část dne na ulici, aniž byste něco stihli. A parkování v garážích je neúnosně drahé, takže do New Yorku radši pěšky.
Zajímavý zážitek ze zdejšího Starbucku, kavárny, která už dorazila i k nám. Velké latté, které je tu zhruba o třetinu větší než velké v Praze, stoji tři a půl dolaru - v přepočtu nějakých 55 korun. U nás to menší stojí 89 korun. To ta hypoteční krize musí řádit, že Američané mají kafe o polovinu levnější. A lístek na metro - čtyři jízdy s jednou bonusovou za 7 dolarů - tedy 92 korun. U nás za 112 bez té bonusové. Zajímavé, ne? Alespoň v cenách už jsme Spojené státy dohnali, můžeme mít radost.
A ještě jeden postřeh, tak trochu do vlastních řad. V českých médiích se objevuje stale více „rozhněvaných“ mužů a žen zhruba ve věku pod třicítkou. A nemilosrdně metou vše, co jim připadá staré, kožené, nemoderní. Bez jakéhokoliv vzdělání, vhledu, schopnosti širšího pohledu, zkušenosti, rozhledu a kořenu. To by ještě nevadilo, kdyby se jednalo o blogy. Ale oni píšou do Lidovek, do Týdne, Reflexu a jiných vlastně solidních a prestižních tiskovin. A ta média je tisknou. Něco, co by v USA neprošlo. Každý novinář si musí cestu prošlapat pěkně od poslíčkování. Nabýt zkušenosti, získat rozhled, mít prestižní vzdělání a pěkně si odšlapat jednotlivé špryncle, než je respektovaným kritikem, než mu někdo prestižní dá prostor a někdo mu chce naslouchat.
Stejně jako u těch hospod - dočkáme se toho někdy i u nás?
