Opět radostný a plodný týden. Ani obří požár na Výstavišti nezastavil tragédii ODS ve volbách. Země naše je teď oranžová a stačilo k tomu pitomých 30 korun za návštěvu u lékaře. Lídři, zahlceni počty v řádech milionů až miliard, nějak zapomněli, že většina lidí počítá úplně jinak. Trest za odtržení od reality. Vykládání balíků peněz na stůl a následná střelba, která postihla dvě z mafií, lid zdaleka nezajímá tolik, jako to, že nemají z čeho žít, že otáčí každou korunu, že pořád stoupá nájem, energie, ceny pojistek, poplatků, zdravotní i sociální pojištění a kdovíco ještě. Ti kluci z kouřových limuzín by zase měli poněkud vystoupit a zajít mezi lid. Už brzy to bude dvacet let, co padli komunisté, jakoby se nám podařilo zapomenout.
Abychom nezapomněli, o to se starají také zveřejňovači. Naposled to postihlo Milana Kunderu. Chudák spisovatel, když ještě nebyl spisovatel, byl důvěrník. Muž dohledu, který, jak uvedl jeho profesní kolega a také kamarád Uhde, prostě musel dbát na pořádek. V intencích tehdejšího myšlení. Tedy on zřejmě neudával, jen to musel ohlásit. Co by to bylo bývalo za důvěrníka, kdyby to neudělal? On, Milan Uhde, by to tehdy byl udělal také, kdyby byl býval důvěrníkem. Přece karty byly rozdány jasně, tak co se divit. Z tohoto pohledu se současná realita, včetně drobného bojíku mafiček, kdy padají oběti a hoří památky, jeví ještě velmi příznivě.
Ale naše volby, to je legrace, pomalu se dostáváme do úrovně vyspělých demokracií podobného formátu. Je to vlastně jedno, jestli vyhrají ti, či oni. Stejně se chovají plus minus stejně. Ušetříme u lékaře, naskáče nám to jinde. Ale jiné volby se teprve chystají. A ty mají šanci ovlivnit celý svět. Volby prezidentské, americké. Tam může dojít k průlomu, který lze označit za dějinný. Vyhraje-li muž tmavé pleti, Barack Obama, mohou se dít věci. Zkuste si představit jeho jednání s velmoži současného světa. Jak bude jednat s jinými nebílými vládci. A jak oni budou přijímat jeho! Ano, je to Američan, ale prožil tvrdé dětství, jistě zažil i některou z vynalézavých forem šikany, ví, co je to diskriminace. Takový americký prezident může změnit tolik věcí, že se nám to ani nezdá. Najdou američtí voliči sílu, jsou už dostatečně nad věcí, aby si zvolili Obamu? Nevím, těžko odhadnout, ale budu mu držet palce. Svět potřebuje změnu a tu bílí muži při vší úctě nepřinesou. Potřebujeme nové barvy a také výrazné ženy. Jen sledujte současně Německo, jeho rétoriku. Co záporného jste u této země za poslední období zaregistrovali? Že by to bylo proto, že ji řídí normální, tedy neželezná žena? Můžeme doufat, svět je dnes globalizovaný a veškeré změny k lepšímu se odrazí nutně i u nás.
A na závěr krátké poznámky hudební. Pokud se budu alespoň trochu držet tématu, musím upozornit na dvě přesrasové spolupráce tuzemské provenience. Jednak houslista domácí a uznávaný, Pavel Šporcl, se spojil se slovenskou instrumentální sestavou Romano Stilo a spolu na živo nahráli desku Gipsy Way.
Tucet a jednu skladbu - klasické věci romským folklorem ovlivněné, romské standardy, písně. Temperament a nářez sám.
Skupina Camael, sestava výsostných instrumentalistů vedených Pavlem Fischerem, a trio Triny s Ivetou Kováčovou v čele se rozhlíží šířeji. Vedle fúzních skladeb s použitím romských a moravských lidových se podívali i na lidovku skotskou nebo koledu. S odstupem, nadhledem a přitom samozřejmě precizně. V prolínání je budoucnost hudby, největší posun a posluchačská radost. Ostatně rádio Ethno nevzniklo u nás jen tak. Nahrávka Camaelu se jmenuje Do skoku.
Tak prosím, začněte poskakovat v rytmu dobré muziky. Tanec, jak známo, dává zapomenout na strasti denního běhu.
