Zatímco o regulaci (omezení nebo zákazu) kouření na veřejných místech v členských zemích EU lze většinou psát podobné věci, Turecko má v tomto ohledu své zvláštnosti. Včerejší Světový den bez tabáku je dobrým důvod pro tenhle text.
Od roku 1934 až do roku 2006 v Turecku sice platil zákon, podle kterého směl lékař předepsat cigarety nemocným vojákům v činné službě, ale od té doby už i tady postupně odhlasovali ta správná omezení: dnes už se osobám do 18 let cigarety prodávat nesmí (v malých prodejnách se to stejně děje), zakázané jsou prodejní automaty i jakékoliv reklamy či akce na tabákové výrobky (přesto si přes 13 % dospělých všimlo nějakého způsobu propagace v posledních 30 dnech). Na baleních tabáku a cigaret je povinné upozornění o jejich škodlivosti pro zdraví. Televizní společnosti musí povinně vysílat nejméně 30 minut informačně-vzdělávacích programů o odvykání kouření. Kouřit se nesmí v městské dopravě, v taxi (řidiči obojího toho ale občas nedbají) ani v uzavřených veřejných prostorech včetně zábavních podniků. Úřady se sice snaží, ale všichni se tu se změnami ještě zdaleka nesžili.
Turecko je mezi desíti největšími konzumenty tabáku ve světě. Na hlavu se tu ročně za tabák utratí 280 USD. Z 16 milionů tureckých kuřáků tvoří 12 milionů muži a 4 miliony ženy. Asi 8,5 % dětí ve věku 13–15 let pravidelně kouří. Vídám tu v ulicích někdy i mladší kluky, kteří někam kráčejí se zapálenou cigaretou s takovou samozřejmostí, jako kdyby drželi míč. Turecké děti a mládež jsou tabákovými koncerny považovány za budoucí kuřáky, protože zdejší tolerance k tomuto problému se považuje za dost vysokou (i když vládou zadané výzkumy ukazují něco jiného.) Skoro 60 % dospělých žije v kuřácké domácnosti, asi 2/3 z nich jsou přitom nekuřáci. Počet dětí v takových rodinách si lze snadno představit.
Omezení nebrání vzestupu obliby vodních dýmek mezi mladými ve věku 15–24 let (v městské populaci) – fungují, jak známo, na principu filtrace a ochlazování kouře přes vodní filtr. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) není kouření vodní dýmky zdravou alternativou cigaret. Vdechnete dost velké množství toxinů včetně oxidu uhelnatého, kovů a dalších silně karcinogenních látek; voda část nikotinu zachytí, ale nezachytí rakovinotvorné benzopyreny, klíčové složky dehtu atp. Naštěstí existují lehčí směsi nebo dokonce náhražky aromatizovaného tabáku do vodních dýmek, které redukují škodlivé účinky. V kolika zdejších čajovnách/kavárnách je ovšem najdete?
V každé turecké restauraci, i té nejmenší, si nelze nevšimnout předtištěného upozornění, že je v ní kouření zakázáno a výše pokuty (asi 69 tureckých lir, dnes platí kurz 1 EUR = 2,33 TL). Když zmíněná omezení vstoupila v platnost (postupně, ne všechna najednou), stoupl prý prodej elektrických a plynových „ohřívačů“, které tu v chladnějších obdobích roku uvidíte ve všech zahrádkách restaurací, kaváren apod. – bývají v provozu, jak jen to jde. Takový ohřívač vám přistaví obsluha ke stolu, nasměruje ho k vám, nabídne vám deku, do které se zabalíte – a můžete si užívat posezení venku. Pro kuřáky i provozovatele podniků je to řešení – venku se kouřit smí.
Ač si Turci samozřejmě hodně kupují hotové cigarety, běžně tu dostanete i nebalený tabák – na trzích je k mání v jakémkoli množství. Turecko je se svou výrobou 7 milionů tun ročně pátým největším výrobcem tabáku ve světě (před ním jsou Čína, Indie, USA, Brazilie.) Z něj pochází asi 65 % orientálního tabáku, který patří snad do všech tabákových směsí k výrobě cigaret (dalších 25 % je z Řecka a zbývajících 10 % z Bulharska a zemí bývalé Jugoslávie). Zvyšování cen značkových cigaret či daně na tabákové výrobky lze tedy obejít. A na trhu vám tabák nezabalí do papíru s příslušným varováním.
Nesmíme zapomínat i na skutečnost, že prodej cigaret na černo tu kvete a stát stále nemá dost účinné páky k jeho kontrole a účinnému omezení. Nejvíce cigaret se prodá v menších soukromých obchodech, v kioscích/trafikách a pouličním prodejem.
Takže řešením je informování a vzdělávání – prostě osvěta. A prevence. V Turecku, kde je plošná kuřácká tradice dost silná, bude výraznější snížení počtu aktivních a pasivních kuřáků trvat ještě dlouho, nehledě na oficiální údaje a průzkumy. Začátek zatím přesto vypadá slibně.
