Dvě otázky, bezpočet odpovědí. Proč to tak ve Francii dopadlo? A jaké to bude mít důsledky? Výsledek francouzského referenda o evropské ústavě vyplynul z dlouhodobých faktorů. Ústava sama hrála jen tu roli, že se dala pro svou nesrozumitelnost zneužít. Což se stalo.
Pédagogie
Podle toho, co si teď myslí ví než polovina Francouzů o tom, co je v ní psáno, by musela být snůškou protichůdných pravidel hry, podle kterých by se hrát nedalo. No, a kdo jim to všechno vsugeroval? Figury z obou okrajů politického spektra a několik charismatických, ale také prudce ambiciózních osobností ze stran respektovaných většinou Francouzů i Evropanů. Všichni ostatní na politické scéně spali jak Šípková Růženka. A to už několik desetiletí. Odmítnutí ústavy je podle mě ve Francii především třeba přičítat letitému zanedbání toho, čemu tady říkají „pédagogie”. My bychom řekli osvěta. To základní, proč se Evropa sjednocuje, proč se snaží být silná a pevná jako celek, proč prostě musíme být v houfu, a ne každý sám na nebezpečné globální pastvě, to nikdo neopakuje pořád dokola. Demagogové své „pravdy” klidně opakují do omrzení. A co říkají, se lépe poslouchá. Nakonec se ve Francii (ale i jinde) „pédagogie” omezí na vyvracení argumentů druhé strany. Dlouhá desetiletí Francouzům (a jiným národům) nikdo dost nahlas a systematicky neříkal, co mají díky evropské integraci.
Kvalita života jménem Evropa
NE řekl ve Francii především venkov. Ten venkov, který konzumuje – ve srovnání s jinými sektory společnosti – zdaleka největší díl evropského rozpočtu! Takových paradoxů by se našlo víc. Jen ten zmatek okolo slov liberální a sociální! Je to tak primitivní, sešikovat lidi do dvou táborů kolem dvou hesel! Ale je to účinné. Francouzi se octli v situaci, kdy měli posoudit něco, co zůstávalo po desetiletí za jejich obzorem. Za hranicemi časoprostoru, v němž se pohybuje normální člověk (tedy ten, kdo není profesionální historik, filozof, politolog). Někdo to měl systematicky přibližovat na jejich dohled. Někdo by měl všude v Evropě objasňovat souvislost vývoje v Evropě (a ve světě) s obsahem našich peněženek nebo řečeno slovníkem trochu jiné kategorie: s kvalitou života jednoho každého z nás. A v dnešním světě má pojem Evropa smysl také proto, že představuje určitou – v porovnání s ostatním světem bezesporu vysokou – kvalitu života. Pak je Evropa hodnotou, které neřekneme ne.
Víme, o čem hlasujeme?
Stavět lidem před oči argumenty, které by je přivedly k tomuto poznání, právě to se zanedbalo. A opět: nejen ve Francii. Možná vám někomu vytanulo na mysli slovo propaganda. Fuj, to se přece dnes už nedělá, vtloukat lidem do hlavy nějaký názor! Taky to nemám na mysli. Informace stačí. Řekněte mi, co víte o tom, co se u nás postavilo nebo jinak získalo za evropské peníze (a to třeba ještě před vstupem do EU)? …Good news is no news, že? Spíš víme o tom, co nám unie odmítla dát nebo co jsme neuměli vzít (protože má rafinované, ale rozumné podmínky).
Samozřejmě, je mnoho jiných odpovědí na otázku, proč Francouzi odmítli ústavu. I oni se například dozvídali jen o negativních aspektech rozšíření EU. V referendu tu mnozí lidé hlasovali spíš o rozšíření unie, než o její ústavě.
Ještě dlužím odpověď na tu druhou otázku. Jaké budou důsledky? To se sem ale nevejde. A stejně bude lepší, když o tom všichni zapřemýšlíme. Nepříjemně se nás dotknou, když si včas nevymyslíme obranu.
