Návštěva čínského premiéra v Evropě – v Maďarsku, v Británii a v Německu – nám, Evropanům, ukázala v nečekaně ostrém světle, jak neutěšená je situace našeho kontinentu na současné globální scéně. Čínský premiér dal v Londýně i v Berlíně velice sebevědomě najevo, že si je vědom dnešního poměru sil mezi oslabenou Evropou a jeho vlastí, právě tak jako faktu, že Číně už žádná sebeostřejší kritika jejího zacházení s disidenty a menšinami nevezme místo, k němuž se za posledních několik desetiletí dopracovala mezi nejmocnějšími globálními aktéry naší doby.
Evropská slabost a čínská převaha
K sebevědomému postoji měl Wen Tia Pao důvod. Během několika dní strávených v evropských metropolích si ověřil, že chování čínského státu vůči disidentům a národnostním menšinám dnes už nezabraňuje handicapovaným evropským vládám v projevech vstřícnosti vůči zájmu Číny o jejich trhy a dokonce – u některých – o jejich státní dluhy. Čína je velkoryse ochotna zbavit tohoto břemene Španělsko, Řecko, Portugalsko, a každou další evropskou zemi, která spadne do dluhové pasti.
Hned na své první zastávce – v Budapešti – deklaroval čínský premiér lapidárně ale zřetelně, že Čína teď na Evropu soustřeďuje svůj zájem: „Čína bude na evropských trzích, deptaných státními dluhy, dlouhodobým investorem. Budeme i nadále soustavně podporovat Evropu a euro,“ prohlásil. Vyjádření zájmu o dlouhodobé investice mělo podtrhnout rozdíl mezi solidností čínské finanční politiky vůči evropským zemím – hlavně těm zadluženým – a zákeřností politiky bankovních spekulantů vrhajících se na handicapované ekonomiky s úmyslem dosáhnout rychlých zisků a hned se zase zaměřit na další handicapovanou ekonomiku. Z evropského hlediska je ale třeba interpretovat čínské záměry raději takto: Číně nejde jen o obchodní vztahy, ale o získání trvalého vlivu na hospodářský vývoj – ale i na mezinárodní politiku – jak jednotlivých evropských zemí, tak celé eurozóny a Evropské unie. Důkazem toho není jen účast Číny na řešení finančních potíží slabých článků eurozóny, ale i její vstup do kapitálu řeckých a italských přístavů, do výstavby komunikací napříč Evropou (i když zatím v Polsku s nezdarem) a její zájem o další investice do evropských infrastruktur. Čína nedělá v Evropě nic jiného než to, co v minulých desetiletích dělala při své ekonomické (ale i politické) expanzi do Afriky.
Co je na současném stavu ekonomických vztahů mezi Čínou a Evropou hořce pikantní, je fakt, že Čína v Evropě investuje tak, že si dokonce vytváří podmínky i pro umístění vlastních pracovních sil na zahajovaných stavbách. Na druhé straně už pár desetiletí připravuje evropský pracovní trh o desetitisíce pracovních příležitostí svou vstřícností ke snaze evropského byznysu stěhovat vlastní provozy za levnou prací a výhodnými podnikovými daněmi mimo “drahou“ Evropu, tedy hlavně do Číny. Vypadá to trochu, jako že Čína přemýšlí a Evropa (zatím hlavně ta západní) jde bezmyšlenkovitě za okamžitým ziskem. Aby bylo ale spravedlnosti učiněno zadost, je třeba poznamenat, že v mnoha případech takto v Evropě nepostupují národní ale nadnárodní podniky. Těm osud „domácí“ pracovní síly nemusí ležet na srdci.
Trojský kůň
Charakteristiky dlouhodobé čínské hospodářské politiky vůči Evropě, které jsem se tu pokusil postihnout, byly v době návštěvy premiéra Wen Tia Paa zastíněny jeho výtečnou diplomacií i skutečně partnerskou povahou nabídek čínské pomoci zadluženým zemím eurozóny, která zároveň představuje významnou pomoc při stabilizaci eura. Nikdo nikde nevolal „Timeo Danaos et dona ferentes!“ (= bojím se Danajských i když přinášejí dary!). Nikdo nepřirovnal „dar“ velkorysé čínské ekonomické spolupráce s Evropou k trojskému koni. Právě tento dar obléhané Tróji přiměl proroka Laokoona k onomu varovnému výkřiku. Trójané ho nevyslyšeli.
Evropa se dnes možná chlácholí představou, že když se teď Čína tak upřímně zajímá o odkoupení dluhů evropských států, jinak řečeno o euro, myslí při tom ustaraně na hloubku státního dluhu Spojených států. Je propastná. A slabý dolar je jejím zrcadlem. Devizové rezervy v dolarech, jakkoli obrovské, nemusejí dnes vládcům Číny připadat dost bezpečnou základnou jejich ekonomické převahy. Euro může Číně opravdu připadat bezpečnější.
Čínská orientace na Evropu a její měnu má možná opravdu jen pragmatické, nikoli strategické důvody. Ale já bych toho trojského koně přece jen raději držel za hradbami. Pokud to ještě vůbec jde.
- Wen Ťia-pao autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1995/199486.jpg
- Wen Ťia-pao na návštěvě Velké Británie autor: Andy Rain, zdroj: ČTK/AP Photo http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/27/2672/267190.jpg
- Jednání Číny a EU autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1998/199720.jpg
- José Manuel Barroso a Wen Ťia-pao autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/13/1269/126822.jpg
