Kdybychom si v novinářském řemesle mohli dovolit optimismus, odvážil bych se říci (což vlastně tímto činím), že pokud nějakým zázrakem splní operace probíhající ve vzdušném prostoru nad Libyí to, k čemu ji zmocnila Rada bezpečnosti OSN (ovšem jenom to!!), může mít význam nejen pro ochranu životů civilního obyvatelstva v Libyi (což je její účel) ale i pro budoucnost vztahů mezi Evropou a touto severoafrickou zemí. Dokonce může mít vliv na vztahy mezi západní civilizací a světem islámu. (A mám na mysli vliv opačný, než měla Bushova vojenská expedice do Iráku, která vztahy vyhrotila a ke které už má leckdo tendenci operaci „no-fly zone“ přirovnávat kvůli podezření, že vybočila z daných mantinelů.)
Zhatí všechno pastor Terry Jones?
Pastor Terry Jones z Gainesville na Floridě spálil výtisk koránu. Udělal to s velkou obřadností za přítomnosti hrstky svých souvěrců v kostelíku, který pro ně postavil na vlastním pozemku. Hlásá jim tu nenávist k islámu a k homosexualitě. Ještě před rokem od úmyslu slavnostně spálit korán u příležitosti výročí 11. září upustil, když ho celý politický Washington – počínaje prezidentem Obamou, přes Hillary Clintonovou, ministra obrany Gatese až po generála Petraeuse, velitele operací v Afghánistánu – varoval, že tím ohrozí životy nevinných lidí, vratkou stabilitu v oblasti boje s mezinárodním terorismem a americké zájmy ve světě.
V posledních třech měsících si pastor Jones zřejmě uvědomil, že hlas náboženské nenávisti ve světě islámu zaniká ve vřavě vzpour proti nesvobodě a despocii a ve volání po moderních, svobodnějších režimech. Začal tušit, že v podmínkách nových režimů se náboženský fundamentalismus stane anachronismem, džihád ztratí zbytky své síly, a on sám smysl svého fanatického počínání. Jeho soukromá svatá válka proti islámu by pak už byla směšná dokonce i hrstce jeho souvěrců. Terry Jones nespálil korán v záchvatu náboženského vytržení. Spálil ho, aby znovu podnítil ducha nesmiřitelné nesnášenlivosti. Sám to řekl. Jeho výrok o tom, že korán spálil, aby „rozvířil vody“, obletěl svět. I ten muslimský. Terry Jones si pak ještě výsledek své provokace spokojeně pochválil. Podle jeho mínění v afghánských městech dokázal rozběsněný dav vražděním jinověrců, že islám, jak tvrdí on a billboardy na louce u jeho kostelíka, je od ďábla.
K ďáblovi lze ovšem přirovnat i pastora Jonese. Zvládl perfektně umění podnítit davovou psychózu, uvést do varu slepé vášně. Ne u lidí kolem sebe, to snad ani nechtěl, ale u jejich domnělých nepřátel, na druhém konci světa! Dokázal to na dálku! V severoafghánském Mazáre-Šarífu se minulý pátek po modlitbách vydal dav od mešity k americkému konzulátu, ale ten je příliš dobře chráněn, a tak se pomstychtivost za spálení koránu vybila na zaměstnancích mise Spojených národů. Oběťmi se, jako už tolikrát, stali ti, jejichž práce i na nejnebezpečnějších místech planety má za cíl zajistit mírové životní podmínky pro tamní obyvatelstvo. Zavražděni tu byli například Nor, Švéd, Rumunka a další cizinci, příslušníci stráže. Ruský diplomat, rovněž člen mise OSN, si zachránil život díky znalosti místního jazyka darí a islámu. Prohlásil se za muslima a dokázal to modlitbou, kterou se vyznává víra. Naštěstí ji dokázal odříkat. Byl tedy „jenom“ zbit.
Běsnění davů se pak přeneslo do dalších afghánských měst a obětí ještě přibylo. K vyhrocení animozity vůči západním cizincům přispěl dokonce sám prezident Karzai požadavkem, aby se za čin pastora Jonese omluvil americký kongres. (Karzai jakoby chtěl v poslední době stát každou nohou v jiném táboře.)
Ne střet civilizací, ale stavění mostů
Chtěl jsem dnes poukázat na dvě nejodpornější tváře náboženské nebo etnické nesnášenlivosti, na fanatismus a davovou psychózu, a na to, že lidé jako Terry Jones, nebo v opačném táboře Bin Ládinův agitátor Ajmán Zavahírí z nich umějí udělat „zbraně masového ničení“. Ale také jsem je chtěl postavit do protikladu k současnému dění ve Středomoří. V aktivitách evropských států – i nevládních organizací – směřujících k ochraně a podpoře Libyjců, kteří se rozhodli svléknout svěrací kazajku despotického režimu, se může začít rozpouštět vzájemná nedůvěra a strach mezi muslimským světem a západními demokraciemi. A to přesto, že ta pomoc má zatím převážně vojenskou tvář a že možná ani není ze strany západních zemí zcela nezištná. Pod pískem pouště je ropa. To ale není teď prvořadé pro ty, kdo se v Libyi, pod vlivem tuniského a egyptského příkladu, pokoušejí změnit poměry v duchu hodnot, které uznává (stále ještě) západní svět. Když se jim to podaří, jako se to už podařilo jejich sousedům, a kdyby se to pak ještě podařilo všem těm, kteří se v dalších arabských zemích bouří proti despocii a dovolávají se přitom demokracie, práv a svobod, nemusí budoucnost patřit střetu civilizací, ale jejich sblížení. Fanatismus a fundamentalismus mohou prohrát! Nejen ve světě islámu, ale na obou stranách fronty, kterou chtějí stůj co stůj udržet lidé jako donedávna neznámý Terry Jones a dnes už téměř zapomenutý Ajmán Zavahírí.
Poznámka na okraj:
Jsem si vědom, že tento můj pohled na žádoucí perspektivu vývoje současné mezinárodní operace na libyjským bojištěm bude českým „pozorovatelům“ politiky domácí i světové připadat jako čirý naivismus. Ale politika není v rukou opravdových politiků a někdy ani v rukou nadšených amatérů jen politikařením s nízkými postraními úmysly. To jen my jako bychom už jinou politiku než špinavou vůbec neznali, ba co horšího, neuznávali.
- Pastor baptistické církve Dove World Outreach Center Terry Jones stojí před cedulí upozorňující na připravované pálení koránu zdroj: ČTK/AP http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1933/193220.jpg
- Pálení portrétu Terryho Jonese zdroj: ČTK/AP http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1933/193224.jpg
- Afghánci pálí figurínu pastora Terryho Jonese zdroj: ČTK/AP http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1933/193221.jpg
