Po dvou týdnech absence na tomto portálu váhám, zda se mám vrátit k tématům, která už druzí nejméně před týdnem v českých médiích bohatě komentovali. A zda mám znovu otvírat téma, ke kterému už jsem toho na této internetové stránce řekl dost, naposledy v komentáři z 10. března. V něm jsem řekl i to, že "ratifikace smluv o radaru by rozhodně měla počkat až do vyjasnění budoucnosti protiraketové obrany", což se pak vzápětí, ještě za Topolánkovy vlády, stalo. Takže proč vytahovat radar ze zásuvky?
Je pořád ještě na stole!
Radar, a samozřejmě celý projekt protiraketového štítu nepřestanou být součástí americké bezpečnostní politiky, pokud se nezjistí, že systém není schopen plnit svůj účel nebo se nedá zaplatit. To sdělil Česku i světu Barack Obama ve svém veřejném a tedy hlavním projevu v Praze sice jen dvěma větami, ale zato jasně: „Do té doby, dokud íránská hrozba trvá, budeme rozvíjet ověřený systém protiraketové obrany s efektivními náklady. Pokud bude íránská hrozba odstraněna, budeme mít silnější základ pro bezpečnost a důvod pro budování raketové obrany v Evropě zmizí.“
Možná, že jeho předchůdci, Georgi W. Bushovi, původně skutečně šlo vedle antibalistické obrany také o to, přiblížit zase o něco víc nejzazší výspy americké vojenské přítomnosti ruskému území. Topolánek a jeho politická formace si to mysleli a považovali to za výhodné pro českou bezpečnost. Zda tomu tak bylo skutečně, nebo zda někdo (ať v Česku či jinde) takový předpoklad jenom uměle vytvořil, se možná dozvíme, až budou v budoucnu odtajněny příslušné americké dokumenty nebo zápisy česko-amerických jednání o radaru. Ale už teď je zřejmé, že Obama vedle deklarované obrany proti íránským či jiným raketám s žádným takovým utajeným postranním cílem protiraketový štít nespojuje, a pokud to byl třeba cíl Pentagonu či CIA, bude ho ignorovat. Platí ovšem také, že by ho asi oživil, kdyby se mu nepodařilo uvolnit vztahy s Ruskem a kdyby se napětí mezi Washingtonem a Kremlem dál zvyšovalo. K takovým závěrům nás opravňuje už třeba fakt, že prvním krokem, který ve věci raketového štítu udělala nová americká ministryně zahraničí Hillary Clintonová, bylo formulování nabídky na spoluúčast Ruska v protiraketové obraně během jejího prvního jednání s ruským protějškem Sergejem Lavrovem v Ženevě.
Právě tento vývoj může být nakonec dobrým vysvětlením Topolánkova rozhodnutí stáhnout ratifikaci smluv o radaru z pořadu dne poslanecké sněmovny. Bylo by bývalo absurdní a pro jeho vládu riskantní projednávat ve sněmovně ratifikaci bilaterálního česko-amerického ujednání, o jehož skutečném politickém i vojensko-strategickém významu by teprve v průběhu roku, nebo třeba ještě později, rozhodovala dohoda či nedohoda Spojených států s Ruskem.
Na okraj dodám, že se nabízí ještě jedno vysvětlení Topolánkova rozhodnutí stáhnout ratifikaci česko-amerických smluv o radaru z agendy sněmovny. Premiérovo důvěrné sblížení s evropskou strukturou v prvních týdnech českého předsednictví EU mohlo Mirka Topolánka natolik zainteresovat na dokončení zablokovaného procesu ratifikace Lisabonské smlouvy, že využil příležitosti a překazil intriku těch, kdo její schválení českým parlamentem podmínili předchozí ratifikací smluv o radaru. Ale to v tomto komentáři zmiňuji jen na okraj a v pomyslné závorce.
Fakt, že americký prezident ve svém pražském projevu projekt protiraketového štítu nepohřbil, a že jeho definitivní odložení ad akta podmínil chováním Íránu ve věci jaderného a raketového vyzbrojování, neznamená, že teď záleží jen na Teheránu, co bude s radarem, který si menší část české politické scény přála mít na území republiky, zatímco větší část veřejnosti si to nepřála. Osud záměru instalovat radar na českém území a antirakety na polském závisí teď také tom, jak se zachová Kreml. Ponecháním projektu protiraketového štítu ve hře a prohlášením, že ho Washington opustí, nebude-li hrozit nebezpečí jaderného útoku z Íránu, vyvíjí Obama tlak nikoli na Írán, ale na Moskvu.
To, co Obama prohlásil o protiraketovém štítu na Hradčanském náměstí, napsal už o pár týdnů dřív Medveděvovi dopisem. Napadlo mě to, když jsem si vzpomněl, co o obsahu toho dopisu řekl novinářům při příležitosti návštěvy Gordona Browna v Bílém domě. Bylo to skoro doslova to, co pak zopakoval v Praze. Dává tedy opakovaně Medveděvovi a Putinovi najevo, že mohou úplně sami skoncovat s hrozbou, kterou vidí v případné instalaci amerických vojenských zařízení blízko svých hranic, v oblasti, kterou vyhlašují za zónu svých zájmů. Mohou toho docílit tím, že změní tvrdohlavý postoj Íránu a pomohou tak odstranit hrozbu, kterou Západ vidí v tom, že si Írán vytváří schopnost vyrobit jadernou zbraň. Radar, i v podobě pouhého záměru, je v této chvíli nástrojem diplomacie.
Radar v Obamových rukou mi připadá méně nebezpečný pro pokojný život v české kotlině než v rukou Bushových. V tomto novém tvůrci americké zahraniční politiky bych viděl záruku, že existence americké základny na českém území se jednou nezmění ve fatální riziko pro bezpečnost naši země. Ale otázka je, jak dlouho bude Barack Obama americkým prezidentem. A kdo se jím stane po něm. A druhá zneklidňující a přitom mnohem aktuálnější otázka je, zda s tímto americkým prezidentem neroste naopak riziko, že by připustil, aby se dnešní vládci Ruska nějak podíleli na kontrole systému protiraketové obrany, jehož součástí by byl radar v Brdech.
- Projev na Hradčanech autor: Tomáš Pěkný, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/8/781/78069.jpg
- Mirek Topolánek autor: Kamaryt Michal, zdroj: ČTK http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/8/770/76945.jpg
- Radar autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/6/529/52881.jpg
- Barack Obama během projevu autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/8/781/78001.jpg
