Na osmý prosinec nezapomenete, slibují odboráři. Ale kteří? Bossové, kteří stávku svazům naordinovali kvůli posílení vlastní prestiže – a s cílem vyvolání sociálního neklidu? Anebo řadoví odboráři, jimž se nelíbí platové škrty, ale také by neradi kvůli kolapsu státních financí přišli ještě o mnohem víc? Bylo by dobré to vědět předem – a nebyl by to technický problém. Když dokázaly Věci veřejné v internetovém referendu zjistit názor členské základny, proč by to nezvládly odbory? Alespoň bychom měli představu, kolik lidí z půlmilionové „armády odborářů“ si stávku s jejími riziky a dopady (i ekonomickými) opravdu přeje a kolik ne.
Dále by nás mohlo zajímat, za co nebo proti čemu se vlastně bude stávkovat. Oficiálně má jít o protest proti snížení objemu platů státních a veřejných zaměstnanců a proti snaze vlády o vyrušení tzv. věkového automatu neboli automatického růstu mezd s odslouženými roky. Pokud jde o desetiprocentní snížení platů, žádná stávka už na tom stejně nic nezmění, protože obě komory parlamentu tuto restrikci schválily a prezident se dal slyšet, že ji podepíše. Mnohem horší by bylo, kdyby desetiprocentní úspory mělo být dosaženo propouštěním zaměstnanců. Co se týká změny konstrukce platového růstu, stávka samozřejmě může záměry vlády ovlivnit. Je ale na zváženou, zda je výhodnější (a spravedlivější) více odměňovat starší a někdy méně výkonné pracovníky, nebo zaměstnance podle odvedené práce a bez rozdílu věku. Dalším, přímo nevyřčeným, ale zjevným důvodem plánované stávky, je i přetrvávající nespokojenost levice a odborů s příliš pravicovou orientací vládní koalice. Ale ani tento výsledek povolebních jednání, kdy vítězná ČSSD kvůli vyššímu součtu pravicových mandátů skončila v opozici, nemůže stávka napravit.
Vládní úsporný balíček ovšem obsahuje i některá opravdu sporná opatření, která by si protest zasloužila. Například omezení porodného pouze na první dítě, nebo zpětné zdanění státní podpory stavebního spoření. I když stížnost proti těmto škrtům zřejmě neuspěje ani u Ústavního soudu, o sociální citlivosti vlády, vedené křesťansky orientovaným Petrem Nečasem, to rozhodně nesvědčí. Ještě závažnějším omylem úsporných opatření je absence zvýšení přímých daní a zvláště progresivní sazby daně z příjmu (třebaže přínos progresivní daně by byl minimální). Ale podobně dogmatické lpění na pravicových principech může Nečasovu vládu připravit o velkou část důvěry občanů, kteří nezbytnost úsporných kroků chápou a jsou připraveni je přijmout. A nejde jen o Nečasovu vládu, nýbrž především o systémové změny, které zemi teprve čekají, např. reformy penzijního systému nebo zdravotnictví. Takže protestní akce chystané na 8. prosince a které ministři zpochybňují tím, že ze zákona je stávka pouze „krajním prostředkem ve sporu o uzavření kolektivní smlouvy“ (ústava praví, že „právo na stávku je zaručeno za podmínek stanovených zákonem“), mohou být jak předzvěstí větších sociálních nepokojů, tak také varováním před krachem životně důležitých reforem, pokud by k nim vláda nepřistupovala podstatně pragmatičtěji.
Faktem je, že po úspěchu levice v trojích volbách, je domácí klima jakýmkoliv úsporám krajně nepříznivé. Není snad v české kotlině jediná profese, která by se zuby nehty nebránila ukrojení sebemenšího procenta z platu. A není-li po ruce lepší způsob jak tuto nepohodu ventilovat, jde se do manifestační stávky, která sice nic konkrétního nevyřeší, ale alespoň znejistí a postraší veřejnost – aby v příštích volbách byla k levici vstřícnější a povolnější.
À propos volby… ani v těch snad už není naděje na zlepšení čehokoli, zvláště ne morálního profilu českého politika. Příkladem je dlouhý nos, který strany nechvalně známé „oposmlouvy“ udělaly na voliče v Praze. A možná ještě hanebnější je to, co provedli naši volení zástupci v parlamentu s návrhem na – pouze pětiprocentní(!) – snížení svých platů. Zatímco zaměstnanecké škrty schválili v legislativní nouzi, návrh na snížení platů „představitelů státní moci“ na posledním jednání 7. schůze Poslanecké sněmovny hbitě vyřadili spolu s dalšími neprojednanými body z pořadu schůze. Vzhledem ke lhůtám stanoveným pro projednání zákonů senátem (30 dní) a prezidentem (15 dní) tak ve vší tichosti připravili půdu pro to, aby zákon nevstoupil v platnost do konce roku 2010. Dojde tedy k tomu, že od 1. 1. 2011 zřejmě nebude platit tzv. zmražená platová základna představitelů 51 731 korun, ale v důsledku „obnovení valorizačních mechanismů“ zvýšená platová základna 69 300 korun. Chytře si to ti naši reprezentanti spočítali – místo 49 144 korun bude jejich o pět procent „snížený“ plat činit 65 835 korun – o 16 691 korun více než dosud. Skokové navýšení nákladů státního rozpočtu bude představovat 814 milionů korun. A pak s tímhle „materiálem“ pracujte na úsporách!
- Protestující odboráři autor: Zbyněk Stanislav, zdroj: ČTK http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1964/196358.jpg
- Demonstrace odborářů autor: Kamaryt Michal, zdroj: ČTK http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1964/196313.jpg
- Poslanecká sněmovna autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/13/1218/121783.jpg
