Způsob informování o problému školní sexuální výchovy nebyl nikdy vyvážený ani korektní. Nevylepšil to ani pondělní televizní Hyde Park, v němž se kdekdo pokoušel zpochybňovat činnost Výboru na obranu rodičovských práv (VORP). A to jen proto, že toto občanské sdružení trvá na tom, aby o sexualitě mohli se svými dětmi hovořit především rodiče. Koncepce Hyde Parku (ostatně jako u zrušeného Kotle) bohužel už je taková; na adresu hosta tu probublávají nevkusnosti, impertinence i zlomyslnosti, aniž zazní spravedlivá korekce. Jednotvárné znevažování úsilí o zamezení „otevřené“ sexuální výchovy – propagující hlavně nasazování kondomů – bylo v pondělí až nudné a v titulcích k pořadu běžely z 90 % pouze útoky na VORP.
Tendenční a zaujatý přístup pronikl i do následných informací, kde se kupř. objevilo, že „odborníci bojují za otevřenou sexuální výchovu, která se v Česku začala rozvíjet ihned po roce 1989“… a …„na druhé straně kolbiště stojí několik desítek konzervativně laděných rodičů….“ Bylo by jistě správné uvést, že oněmi „odborníky“ jsou patrně míněni zakladatelé tzv. Společnosti pro plánování rodiny a sexuální výchovu (SPRSV), mezi nimiž můžeme najít propotratového sexuologa Radima Uzla, Jiřího Šráčka – Uzlova předchůdce a patrona komunistického potratového zákona – i Miroslava Mitlöhnera, zakladatele a vydavatele prvního českého pornočasopisu LEO. Tato sestava spolu se seznamem sponzorů SPRSV ostatně ukazuje, co se skrývá za protlačováním „otevřené sexuální výchovy“: jsou to ekonomické zájmy pornografického impéria, antikoncepčního průmyslu, nevěstinců, sexuálních eldorád a potratových klinik. Zcela nepravdivé a zjevně tendenční bylo rovněž tvrzení o „několika desítkách konzervativně laděných rodičů“ – ve skutečnosti za Výborem na obranu rodičovských práv stojí a petici proti povinné školní sexuální výchově podepsalo přes 40 000(!) signatářů.
„Otevřená“ sexuální výchova v intencích příručky "Doporučení k realizaci sexuální výchovy v základních školách„, kterou recenzovala právě SPRSV, je opravdu založena jen na technice “bezpečného„ sexu, autoerotiky a antikoncepce, podávání ruky s navlečeným kondomem, hovorech o sexuálních zážitcích žáků před celou třídou a pod. Kontroverzní příručka musela být po četných protestech stažena z webu ministerstva školství. Snad nejvýstižněji se k celé problematice vyjádřil nefalšovaný odborník na dětskou duši, dorostový psychiatr Doc. ThDr. MUDr. Jaroslav Max Kašparů: “Ono se tomu sice říkalo sexuální výchova, ale podle mě to byl sexuální trénink. A rozdíl mezi tréninkem a výchovou je v tom, že my můžeme mít výborného fotbalistu, reprezentanta, který dostane zlaté kopačky a zlatý míč, ale je to člověk, který není schopen žít v manželství. Můžeme mít výborného hokejového brankáře, který schytá naprosto všecko, ale je to člověk velice špatných povahových vlastností. Protože on trénoval. Ale nebyl vychováván. A já to, čemu se začalo říkat sexuální výchova ve školách, jsem právě bral jako sexuální trénink, protože výchova kultivuje duši. Výchova zjemňuje lidské srdce. Výchova zkvalitňuje mezilidské vztahy. A v tom, čemu se říkalo sexuální výchova, nic takového nebylo. Takže ať se na mě tvůrcové nezlobí, ale já když jsem to četl, tak jsem měl dojem, že na těch školách spíše vychováváme kvalitní prostitutku než výbornou matku od dětí." (přepis mluveného slova J. M. Kašparů z pořadu ČRo 2 Praha)
Ani podle dalšího lékaře – psychiatra a sexuologa MUDr. Slavoje Brichcína – není manipulace s kondomy vhodnou činností pro školní děti: „Navlékání kondomů ve školní třídě na model penisu se hodí spíš výrobcům kondomů a partnerům nakažených osob než prepubertálním žáčkům… Děti by měly vědět o plodných a neplodných dnech, o riziku deviací a přenosných nemocí, o vedlejších účincích antikoncepce, a tak dále.“ V informaci o Hyde Parku ovšem nebyl prostor pro dětské odborníky, slovo naopak dostala spoluautorka kontroverzní příručky Lucie Jarkovská, která tvrdí, že dávat příklad rodin, které žijí tzv. dobrým způsobem života, „je nemístné“. Podle Jarkovské prý nelze chtít, „aby sexuální výchova odpovídala dogmatům katolické církve.“ Připomíná to primitivní soudy o „tmářství“ svobodomyslných rodičů, kteří si nepřejí nic jiného, než aby mohli rozhodovat o způsobu poučování jejich dětí v této citlivé oblasti. Slova paní Jarkovské svědčí i o absolutní neznalosti toho, o čem mluví.
Zásadami „dobrého způsobu života“ se nezabývají žádná církevní „dogmata“ (ta se týkají náboženské víry – zjevených pravd Božích), ale staletími ověřené mravní konvence. V oblasti lidské sexuality mezi ně patří zásada, že pohlavní styk není příležitostným spotřebním zbožím, ale vyvrcholením hlubokého citového vztahu. Patří mezi ně respekt k daru sexuality jako prostředku pokračování lidského rodu, úcta a ohleduplnost ke zdraví a svědomí partnera. Marná není ani lidová moudrost, která praví, že nejlepší antikoncepcí je tabletka acylpyrinu – stačí ji držet mezi koleny.
