Byli nedílnou součástí našich životů. Jistotou, která neomylně chránila naše bezpečí. Bránila nám vyhlédnout z oken na velmi nebezpečnou krajinu. A když už jsme neodolali puzení vyjet, navštívit některou ze sousedních zemí, byli tu, aby nám mírně mohli připomenout naše drobná opomenutí, takové ty přehmaty.
Vzpomínám na své nesčetné zkušenosti s těmi bodrými muži, kteří třeba neváhali odstavit naši stodvacítku na celnici v Cínovci, aby ji do mrtě prohlédli při návratu z jednodenního výletu do Drážďan. A my se narychlo snažili aspoň trochu nanést patinu na zcela nové boty, které jsme si tam koupili. Protože ty staré jsme zahodili a nechtěli jsme se vracet domů v ponožkách. Vzpomínám, jak jsme vynervovaní ke kolapsu převáželi semínka sezamu, kvalitní čaj v krabičkách a jiné drobnosti, které třeba v NDR měli a u nás je nebylo možné sehnat.
To byly výjezdy na Východ. Což ovšem teprve na Západ! Dostal jsem příslib do NSR a do Hamburku jsem jel přes Východní Berlín. Odtud odjížděl vlak do Hamburku z Východního nádraží. Okolo vlaku a na můstcích nad ním stáli ve zhruba desetimetrových rozestupech tito bedliví strážci hranic se samopaly. Než jsme směli nastoupit, procházel vlakem pohraničník se psem. Další pes běžel pod vlakem. Chránili naši bezpečnost, co kdyby s námi chtěl vycestovat někdo divný, bez příslibu, bez doložky?!
A pak ten návrat! Dlouhé minuty i hodiny na hranicích s bedlivou kontrolou, kdy hraniční ochránce pečlivě zkoumal naši mimiku, psychologií vycvičen poznat veškerá podezřelá hnutí, která mohla prozradit, že jsme přece jen podlehli. A vezeme třeba džíny, rifle, jak se tehdy říkalo, navíc. Nebo nějaká nedovolená elpíčka či co. Pravda, měli i měkká srdce, uměli to s nimi třeba TIRáci, co jezdili skrz hranici pravidelně. Měli připravené speciální igelitky jen pro ně, pro ochránce. A ti pak na chvíli ztratili pověstnou nekompromisní přísnost a obsah igelitek obrousil jejich pozornost.
Je pravděpodobné, že předchozí text obsahuje řadu výrazů, které jsou dnešním mladým lidem nesrozumitelné. A budou ještě víc. Naši ochránci hranic odcházejí. Protože někdo podivný vymyslel pojem Schengen a z jejich architektonicky i funkčně bezchybných kutlochů je vyhnal. A my, představte si to, budeme přes hranice jezdit jen mírně sníženou rychlostí.
Je mi jich líto, těch mužů a žen vybavených speciálními morálněvolními vlastnostmi. Těch nezaměnitelných osobností, které byly ochotny pro ochranu našich hranic udělat snad cokoliv. Kam půjdou, kde uplatní svou výbavu, svou přísnost, schopnost rozpoznat a na místě potrestat provinilce, kteří třeba v análních trubičkách nestydatě pašovali od veksláků vykoupené bankovky? Už jim zůstávají snad jen dopravní prostředky, kde mohou kontrolovat černé pasažéry. Ale uznejte, to přece zdaleka není ono!
- Hraniční milník http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/17/1679.jpg
- Cedule označující hranici mezi zeměmi schengenského prostoru. autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/30/2945.jpg
- Cesta přes hranice Německa a Česka je ve špatném stavu, proto by měla sloužit jenom pro pěší. autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/36/3558.jpg
- Před regionálním hraničním přechodem Železná za Eslarnem, kde 21. prosince přeřízli Češi a Němci symbolickou závoru a skončili tam celníci, měly zůstat omezující značky ještě tři roky do dokončení obchvatu Eslarnu. autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/38/3734.jpg
