Spekulace o tom, kdo rozpoutal boje v Gruzii, nejsou tak důležité, jako samy příčiny, které k ozbrojené eskalaci vedly. Separatismus v Jižní Osetii i Abcházii od rozpadu SSSR živila a vyzbrojovala vojensko-průmyslová klika dědiců imperiální velmoci. Je příznačné, že nynější separatistická území před desetiletími přivtělil ke Gruzii právě carský režim a po něm i sovětská moc, aby ukázaly, kdo je na Kavkaze pánem.
Podobně to moskevští vládci udělali i s arménským Náhorním Karabachem, který přičlenili k Ázerbájdžánu. Tak vytvořili jakási kukaččí hnízda, odkud se snaží diverzifikovat vývoj v zemích, které jim bezmála dvě desetiletí nepatří. Není se proto co divit, že postsovětské Rusko je jedinou zemí, která separatistickou Jižní Osetii a Abcházii považuje za „samostatné republiky“, neboli za pašalíky svého dominantního vlivu. Přitom v době rozpadu SSSR bylo např. v Abcházii 46 % obyvatel gruzínské národnosti, 18 % abcházské národnosti a jen 14 % Rusů. Došlo zde ovšem za pomoci muslimských dobrovolníků (hlavně Čečenců) a ruských kozáků k vyhánění Gruzínců, z nichž 150 tisíc uteklo do Gruzie. Rozkladný vývoj iniciovali Rusové i v Jižní Osetií s cílem spojení se Severní Osetií na ruském území.
Ještě v květnu nový ruský prezident Medveděv z tribuny na Rudém náměstí před kolonami tanků vyhlašoval, že je potřeba se „s krajní vážností“ stavět k pokusům měnit státní hranice, k pohrdání mezinárodním právem i k pokusům vměšovat se do vnitřních záležitostí jiných států. Ale co jiného teď provádí Rusko? Jestliže ruská armáda překračuje hranice suverénního státu ve vzduchu, na souši i na vodě, jestliže bombarduje gruzínská města, mezinárodní letiště, civilní objekty včetně dětského tábora, jestliže bombarduje přístavy, vyhrazuje si kontrolovat lodní náklady a potopí loď, která se prý „snažila zaútočit“ (jak se to pozná, když nezaútočila?), co jiného to je, než agresivní válka? Jestliže Moskva s velkopanskou drzostí tvrdí, že Gruzíncům na území Jižní Osetie nešlo o obnovení jejich, gruzínského, ústavního pořádku, ale o „genocidu“, co je to jiného nežli arogantní imperiální lež? Jestliže se Rusům, Abcházcům či Osetincům v Gruzii nelíbí, proč neodešli pokojně ke svým? Jenomže Rusům samostatná Gruzie s možností vývozu kavkazské ropy trčí jako kost v krku. Poučeni školním příkladem Kosova si právě teď mohou myslet, že také oni „humanitárně bombardují“.
Nicméně je evidentní, že to, co Rusko v posledních dnech předvedlo na výsostném území Gruzie, je zcela za hranicemi všeho, co ještě lze nazvat politikou. Není-li ovšem válka regulérním „pokračováním politiky“, jak to razil německý generál von Moltke. Rusko vykročilo cestou Adolfa Hitlera, který k zahájení světové války rovněž využil záminky persekuce menšin. Jenomže dnes nikdo nechce válku s Ruskem a novodobí samoděržavci v Moskvě na to hřeší. Medveděv s Putinem odmítají příměří s Gruzií a neberou vážně ani tříbodový návrh EU na zastavení bojů - respektování územní celistvosti Gruzie, okamžité zastavení nepřátelství a obnovení situace před vypuknutím konfliktu. Vědí, že armády Západu to mají daleko a do Gruzie nepůjdou. Proto si myslí, že si mohou dělat úplně všechno, co chtějí.
Většina pozorovatelů už také Gruzii odepisuje s tím, že civilizované země nebudou kvůli ní riskovat vojenský střet s Putinovými žoldáky. Slova odsuzující ruskou věrolomnost ovšem nestačí. Naštěstí ani vojenská síla není jediným účinným prostředkem, jímž lze někdejší, ale znovu sílící a stále zákeřnou velmoc přivést k zodpovědnosti. Chce-li se svět bránit před postsovětským imperialismem, nemůže postupovat nekultivovaně ani nekoordinovaně. Na protest proti ruské agresi v Gruzii například lze ihned odvolat sportovce všech demokratických států z olympijských her. Po vypršení termínu k přijetí tříbodového plánu EU lze odvolat všechny velvyslance z Moskvy. Putinovské Rusko potřebuje mezinárodní izolaci, aby si uvědomilo, že časy, kdy kralovalo desítkám národů, jsou nenávratně pryč. A nepochopí-li to, bude třeba iniciovat hlasování o jeho vyloučení z OSN. Protože tak jako Hitlerova, začíná být i Putinova říše smrtelným nebezpečím pro celý svět.
