Kubánský prezident Raúl Castro provedl největší změny ve složení vlády za celých 50 let trvání kubánské revoluce. Odvolal celkem 11 ministrů. Některé jen vyměnil a jiné ministerské úřady sloučil s dalšími. O své funkce přišli i tak prominentní osobnosti jako ministr zahraničí Felipe Pérez Roque nebo tajemník výkonného výboru Rady ministrů (v podstatě premiér) Carlos Lage.
Zatímco jedni mluví o tom, že se Raúl Castro svým rozhodnutím definitivně odstřihl od politického trendu svého předchůdce a bratra, Fidela Castra, kubánská oficiální místa změnám nepřisuzují téměř žádnou důležitost. Mluví o nich jako o běžné reorganizaci státního aparátu ve snaze o jeho zeštíhlení a zjednodušení. Také se připomíná, že sám Raúl Castro svůj záměr přeměny vládního kabinetu oznámil už před rokem, krátce poté, co oficiálně přebral nejvyšší funkci.
Rozsah změn je přesto obrovský. A nelze se ubránit otázkám, proč byli ze svých míst odvoláni bývalí nejbližší a nejdůvěrnější spolupracovníci Fidela Castra. Proč právě Felipe Pérez Roque a Carlos Lage? Připomeňme si, o koho jde.
Felipe Pérez Roque (43) byl ve svém úřadu téměř 10 let. Začínal jako málo zkušený politik a diplomat, a mnozí věřili tomu, že obrovská důvěra, kterou v něj Fidel vkládal, vyvažovala Pérezovy profesní nedostatky. Brzy se ale otrkal a vypracoval, a k jeho současnému odvolání dochází překvapivě v době, kdy Kuba dosáhla největších diplomatických úspěchů za celých posledních 50 let. Například: podpora a aktivní pomoc většiny současných latinskoamerických vlád, znovuzrození vztahů a spolupráce s Ruskem, Čínou, zrušení sankcí Evropské unie a vstup do latinskoamerické regionální organizace Skupina z Ria (Grupo de Río).
Odvolaný tajemník výkonného výboru Rady ministrů Carlos Lage (57) zase bývá na Kubě (i ve světě) nazýván „otcem reforem“. V první polovině 90. let sestavil plán ekonomických reforem - mj. legalizace amerického dolaru, povolení drobného podnikání, podpora zahraničních investic - díky kterým země dokázala přežít období po rozpadu někdejšího Sovětského svazu a jeho satelitů ve východní Evropě.
Oba dva mohli v budoucnu být i horkými kandidáty na nejvyšší funkci v době, až ji Raúl Castro (77) třeba ze zdravotních důvodů bude opouštět. Teď něco takového nepřipadá do úvahy, protože na Kubě odvolání z vládní funkce s sebou nese i propad v žebříčku kádrů jediné Komunistické strany. Ve prospěch názorů, že Raúl Castro chce změnami vtisknout vládě svůj osobitý styl, by hovořilo to, že na uvolněné místo šéfa kabinetu jmenoval generála José Amada Ricarda Guerru, tedy vojáka, který dlouhá léta plnil Raúlovy rozkazy v době, kdy byl ministrem obrany.
„Rozhodně nešlo o to nahradit Fidelovy muže Raúlovými muži,“ tvrdí sám Fidel Castro ve své písemné reakci publikované státními deníky. „Většinu těch, kteří teď byli odvoláni, jsem do svých funkcí nikdy nenavrhoval,“ píše Fidel, „téměř bez výjimky se dostali na svá místa na návrhy jiných soudruhů z vedení strany nebo státu.“ Současně Fidel obvinil odvolané, že se příliš nechali unést ambicemi a mocí.
Ačkoliv jde vůbec o největší změny v kubánské vládě za celé období revoluce, nelze od nich pravděpodobně očekávat žádnou výraznou změnu kurzu. Rozhodně budou pro zemi znamenat méně, než třeba v minulosti znamenal zmiňovaný rozpad sovětského bloku nebo odstoupení Fidela Castra. Jeho bratr Raúl nadále zůstává u moci, a jestli se teď změnami něco ukazuje, pak hlavně to, že na Kubě nemá nikdo nic jisté, a že platí jen to, co řekne Raúl nebo Fidel. Nezmění se pravděpodobně příliš ani postoj zahraničí. Latinská Amerika bude dál s Kubou spolupracovat a Spojené státy čekat na další změny.
Konečně, reorganizace bývají celkem běžné i jinde ve světě. Barack Obama se konec konců taky spletl při výběru některých svých nejbližších spolupracovníků. Svoji chybu uznal a vyměnil je. Změny v kabinetu zaměřené na větší efektivitu provádějí i další, např. španělský premiér Zapatero, francouzský prezident Sarkozy nebo třeba nedávno i český premiér Topolánek.
A ještě jedna zpráva o Fidelovi pronikla uplynulý týden na veřejnost, ačkoli jediným zdrojem, který ji uvádí, je jeho blízký přítel, venezuelský prezident Hugo Chávez. Ten řekl, že během jeho poslední návštěvy Kuby, vyšel Fidel ve vynikajícím zdravotním stavu na procházku do ulic Havany. A lidé mu nadšeně mávali a zdravili ho…
Bylo by to neobyčejně zajímavé (i když nic neměnící na situaci současné Kuby). Přesto se Havana od července 2006 až dosud snažila přesvědčit Kubánce a svět o tom, že je Fidel Castro naživu, alespoň sporadicky vydávanými fotografiemi a méně často videozáznamy. Záběry se většinou zveřejňovaly u příležitosti zahraničních návštěv. Teď měl Castro podle Cháveze vyjít spontánně do ulic Havany. A zrovna to nezachytily žádné kamery? Ani případné fotoaparáty oněch kolemjdoucích? Zdá se to velmi neuvěřitelné v době, kdy téměř kdokoli amatérsky filmuje na svůj mobilní telefon a své záběry pak sdílí prostřednictvím internetových serverů. No, dobrá. Lidem, kteří tvrdí, že viděli UFO, to lze také bez důkazů o opaku vyvrátit jen těžko…
- Eurokomisař Louis Michel a kubánský ministr zahraničí Felip Perez autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/5/486/48529.jpg
- Vyměnění kubánští vládní činitelé autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/8/715/71458.jpg
- Symbol revoluce autor: Filip Kanda, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/8/721/72033.jpg
- Raúl Castro autor: Ismael Francisco/Prensa Latina, zdroj: ČTK/AP http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/7/601/60034.jpg
- Viva La Revolucion autor: Filip Kanda, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/8/721/72034.jpg
- Póza autora článku s Chávezem autor: Filip Kanda, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/8/721/72035.jpg
