Zdá se to jako včera. Přitom uběhly čtyři roky od chvíle, co jsem pro web ČT24.cz psala o minulých prezidentských volbách v Bulharsku. Zajímavé byly hlavně tím, jak nezajímaví a nevýrazní kandidáti bez konkrétního programu a vize se drali do čela státu. Změní se to teď s novými volbami? První kolo se uskuteční 6., finále pak 13. listopadu.
Prokletí přímé volby bulharského prezidenta: Sešli se nudní kandidáti
Před čtyřmi lety poslali Bulhaři v přímé volbě do prezidentského křesla Rosena Plevnelieva. Už začátek vládnutí byl nicneříkající. Plevneliev se snažil o vyvážené jednání a rozumné proslovy, nemá však jasný politický styl a všeobecně se o něm vtipkuje jako o slabé a postradatelné hlavě státu.
Jinak vzdělaný, inteligentní a solidní muž je nenápaditým a nenápadným prezidentem bez osobního a osobitého šarmu, který by funkci bez velkých pravomocí přidával jakýs-takýs šmrnc. Při volbách sice hrála velkou roli podpora politických stran, Plevnelievovu moc to však nijak neposílilo.
Je dobré mít v zádech silnou partaj
Letos se vše nese v duchu ještě smíšenějších pocitů. Ač je z 21 kandidujících zhruba polovina navržena iniciativními výbory, nejméně za deseti z nich stojí otevřeně či skrytě politické strany nebo koalice. Podporují je (nejen) morálně a voliči o tom vědí.
V praxi to vypadá tak, že se napřed zaregistruje politický či občanský subjekt. Jména kandidátů na prezidenta a viceprezidenta mohou být zveřejněna podle zákona až 35 dnů před volbami. Nejsou-li na scéně silná jména, nebo nechtějí-li politici vyložit karty příliš brzy, je to dobrá šance pro agitaci.
Pozornost se nesoustředí na jednu, dvě osobnosti, nýbrž na celou stranu, lze vyzdvihovat a zdůrazňovat pozitiva, vést stranickou předvolební kampaň. Pak je zveřejnění jmen jen efektním krokem a příslušný kandidát (dva) jen viditelným vrcholkem – pod ním se skrývá hora obrovského množství práce, veřejností zpracovaných informací a PR kampaní. Kandidáti se vyhřívají na slunci již z velké části získaných sympatií. Nebo mrznou ve stínu antipatií.
Princip výběru nejvhodnější osobnosti při přímé volbě prezidenta je tak silně relativizován, zatlačen do pozadí a oslaben. Stojí-li za silným kandidátem slabá či nepopulární strana, jsou jeho šance na úspěch nízké. Nejvýraznější politici, kteří by na sebe mohli strhnout preference předvídatelnějšího počtu voličů, se raději drží vlivnějších a dlouhodobějších funkcí a nechtějí se pouštět do boje s nejistým výsledkem.
„Budoucí matka národa“
Nejnápadnějším projevem této strategie bylo jmenování kandidátské dvojice vládnoucí (i když v koalici) strany GERB až 2. října. Premiér a předseda GERBu Bojko Borisov nejen vsadil na předsedkyni parlamentu Cecku Cačevou jako na „budoucí matku národa“, ale považuje prezidentské volby za svého druhu hlasování o důvěře.
Nedostane-li se Cačeva do druhého kola, premiér podá demisi, a tudíž by padla vláda. První kolo je tudíž vnímáno jako souboj stran a ukazatel skutečných preferencí voličů dva roky po předešlých parlamentních volbách a dva roky před těmi příštími.
Cečka Cačeva
Mezi 21 uchazeči o funkci hlavy státu a jejich 21 sekundáři jsou poslanci, bývalí ministři, bývalý premiér, hudebníci, pedagogové, agenti Státní bezpečnosti, bývalí komunisté, vysocí armádní činitelé, podnikatelé, hudebníci, lidé souzení a odsouzení i tací, o kterých se nic neví.
Vzhledem k silnému stranickému pozadí je představa výběru mezi osobnostmi mírně řečeno bizarní. Přesto má šest z nich jistý potenciál částečně i bez ohledu na síly, které za nimi stojí. Již zmíněná Cačeva – právnička, poslankyně, současná předsedkyně parlamentu (již podruhé, byla první ženou v Bulharsku v této funkci) s viceadmirálem a bývalým nejvyšším velitelem námořních sil s vzděláním z SSSR a USA.
Generál Rumen Radev, nominovaný socialisty, bývalý nejvyšší velitel vzdušných vojsk, v týmu s populární europoslankyní.
Historik a poslanec Krasimir Karakačanov ve dvojici s právníkem, oba kandidáti trojlístku nacionalisticky orientovaných stran.
Bývalý ministr hospodářství, energetiky a turismu Trajčo Trajkov, snad nejmladší ze všech, šestačtyřicetiletý ekonom nominovaný pravicovým Reformátorským blokem spolu s vysokým vojenským důstojníkem ve výslužbě se zkušenostmi z bulharského zastoupení u NATO.
Ivajlo Kalfin, dlouholetý poslanec, dvakrát ministr a současný vicepremiér a člen středolevicové strany ABV předešlého (socialistického) prezidenta, před čtyřmi roky se dostal do druhého kola a byl těsně poražen současnou hlavou státu, v tandemu s filmovým dokumentaristou.
Bývalý poslanec, vícenásobný ministr a expremiér Plamen Orešarski s jedním z členů své vlády.
Lékárenský velkopodnikatel Veselin Mareški, který má zkušenosti z komunální politiky, společně s vojenským pedagogem.
Výsledky průzkumů se liší, i když od vyhlášení jmen GERBu se přiklánějí k tomu, že koaliční kandidáti prvním kolem projdou. Máme-li věřit agenturám, jsou tedy řeči o případné demisi důsledkem dobře vykalkulovaného rizika a pózou, která má za cíl zmobilizovat tvrdé jádro sympatizantů a zajistit jejich účast v prvním kole.
Pokud by tradičně četné voliče Bulharské socialistické strany (BSP) přitáhl jeden silný kandidát, dalo by se předvídat, že výsledek padne již 6. listopadu. Jelikož však budou zjevně rozděleni sympatiemi ke čtyřem různým osobnostem, které tak či onak vycházejí z jejich řad, předpokládá se sjednocení hlasů bývalých komunistů a současných socialistů až o týden později, což může premiéru Borisovi zmařit sen o letošním prezidentském vítězství jeho strany.
Bulhaři zároveň hlasují o povinné volební účasti
Zajímavostí hlasovacích lístků, kde je třeba označit vlastní preferenci, je i možnost zaškrtnout „Nepodporuji nikoho z uvedených“, která je tam s ohledem na případné budoucí schválení povinné volební účasti. Lístky s takovou volbou budou vzaty v potaz při určování celkového počtu platných hlasů, nebudou však mít vliv na výsledky.
Společně s prezidentskými volbami se uskuteční také referendum se třemi otázkami – mají-li být poslanci voleni většinovým volebním systémem s absolutní většinou ve dvou kolech, má-li být účast ve volbách a referendech povinná a má-li státní příspěvek politickým stranám čítat jeden bulharský lev (2 BGN = 1 EUR) za každý reálný hlas získaný v parlamentních volbách.
Je možné, že na budoucnost bulharské politiky budou mít tyto odpovědi podstatnější vliv než to, jakou hlavu státu si lidé zvolí pro příští roky.