Nový prezident Ukrajiny Viktor Janukovyč je zatím na skromném začátku období sto dnů obvyklého hájení, ale už se místní tisk pře o to, zda by se nemělo takové období víc vztahovat na novou vládu – pochopitelně až bude nakonec ustavena. Kdy to však bude. Ve Lvově, čili v oblasti Ukrajiny, kde mají Janukovyče nejméně rádi, to vidí jako v pohádce o slepičce, která sháněla vodu pro kohoutka. Ale studánka vody nedala, dokud slepička nepřinesla od selky hrneček, a selka nedala hrneček, dokud slepička nepřinesla… atd.
Lvovská ironie však nemusí vyjít. V parlamentu už prošel při prvním čtení návrh změny, jak se dělá vládní koalice (článek ústavy 61), takže už to není jen záležitost pouze partajní a v parlamentu poslaneckých klubů. Tymošenkovou to rozpálilo na nejvyšší míru. V televizním interview (ale byl to vlastně jen její monolog) vsadila na emotivnost projevu. A zřejmě už pozdě. Zlatovlasá Julie volala dramaticky, že zavřena byla už za Kučmy, a že se pramálo bojí, pokusí-li se teď o totéž nová vládní garnitura. Pokud se vůbec prosadí. Argumentovala stejně jako dosud: Koalici musí tvořit frakce a ne souhrn jednotlivců. To je princip, který ctí vůli voličů, neboť to znemožňuje vládnutí pomocí nemorálních poslaneckých přeběhlíků. A byly samotné volby prezidenta morální a nezfalšované?
V tomto ohledu se Tymošenková chystá ještě na dlouhý boj, i když to začíná nudit i mnohé její dosavadní straníky a ctitele. Podle expremiérky se stačí podívat na kauzy mrtvých duší třeba v Luhansku. Tam podle ní volili i mrtví. Např. Jistá Faina Holubenko (nar.1936; zemřela 2009) nebo Hanna Lysenková (nar.1926, zemřela už v roce 2006). Do Janukovyče se Tymošenková opřela jako do nejhoršího korupčníka Ukrajiny („ukradl rezidenci v ceně 1.200 milionů dolarů! - a okatě populisticky si snížil plat o 50 %!“).
V zahraniční politice zvolila tón, který může nejvíc zaujmout a přidat jí na váze. Julie varovala proti tomu, aby Ukrajina posluhovala „komukoli cizímu, ať od nás na západ nebo na východ“. To je argumentační hrot proti Janukovyčovu pragmatismu, neboť Viktor Fedorovič získal mnohé pod vlajkou „Ukraine first“. A Tymošenková v posledním televizním vystoupení tvrdila, že to, co slíbil v Bruselu, zase v Moskvě popřel. Ale dost těžko takové tvrzení projde, protože jak v Bruselu, tak v Moskvě se čtou zprávy odjinud.
Jak tedy nyní postupuje Janukovyč, který v prvních pěti březnových dnech stihl rozhovory jak v sídle EU, tak v moskevském Kremlu? Kromě parlamentních rozhovorů esenciálně dbá na jednání s představiteli finančních kruhů, s místními oblastními veličinami (hlavně s pravobřežní Ukrajiny, s těmi levobřežními má předjednáno). A snaží se věci neuspěchat.
V čele seznamu vládních nočních můr, mnohdy velikosti netopýrů, jsou samozřejmě peníze. Jak splácet dluhy, které po pěti letech zbyly po promarněných snech oranžovo-revoluční Julie? Podá Kyjevu pomocnou ruku Mezinárodní měnový fond, který už tak hledí na ukrajinského dlužníka jako rozhořčený strýček, jehož rad nikdo nedbal a nedbá? Pokud by mu v tomto roce měl Kyjev zaplatit asi 650 milionů dolarů, pak splátky v roce 2011 by nebyly menší než 1,5 miliardy dolarů. Což podle posledních analýz není ještě tak zlé. Mnohem horší než zahraniční dluhy jsou dluhy domácí. Jen od začátku tohoto roku se v ukrajinských novinách mnohokrát vyskytuje termín „krach“, „propast“.
MMF je klíčovým kreditorem Ukrajiny. A někteří, kteří si v Kyjevě říkají optimisté, říkají, že čekají na den, kdy už země bude muset podle pokynů (příkazů) MMF provádět bolestivé reformy. Tak, jak se k tomu stát už dřív v memorandu zavázal. Zatím je jeden dolar stále za 8 hřiven a euro za 11. Koncem roku se tento poměr může zdát vzpomínkou na dobré časy.
Stane se snad zázrak typu „Deux ex machina“? Není na obzoru. Aspoň ze Západu ne, když se vidí těžké problémy vnitřních i zahraničních dluhů v Pobaltí, v Maďarsku, v Řecku. EU sama na pomoc nepřijde. A v USA se v TV talkshow žertuje, že by Čína měla mít jako ministra financí soudruha Mao-šala ( vyslov spíše jako Marshalla), který by přišel se záchranným plánem pro XXI.století. Takže by pomocnou ruku podala nakonec Moskva? A nebo i Kazachstan? Dvě velké země, které mají valutové rezervy záviděníhodných rozměrů? A v obou je ukrajinská obec.
Jenže co za to bude Moskva chtít? Na tiskové konferenci po rozhovorech Medvěděva s Janukovyčem oba prezidenti dost přesně věděli, co říci. Oběma jde o to, aby skončily pokusy nenapravitelně odštěpit ekonomiky obou zemí, protože to nesmírně poškodilo obě. Medvěděv mluvil o resuscitaci vztahů, které v minulém období „frčely z kopce dolů“. Spolupráce bude znovu navázána v mnohých oblastech, kde byla zpřetrhána.
Hodně se bude mluvit o plynu (Jen letos bude hodnota dodávek z Ruska do Ukrajiny asi za 11 miliard dolarů.). Ale půjde i o víc, třeba o velmi důležité dokončení demarkace společné hranice (a tam na mnoha místech bude slyšet místní bolestné ouvej – pro rozdělení rodin „tam na druhé straně“).
Další oblasti spolupráce budou v letectví, v kosmu, agroprůmyslu. Ale o tom až zas příště, až třeba bude upřesněn termín cesty Dmitrije Medvěděva do Kyjeva. Přiveze sebou řadu velkých dohod.
- Viktor Janukovyč autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/15/1478/147702.jpg
- Dmitrij Medveděv a Viktor Janukovyč autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/15/1478/147701.jpg
- Ukrajinská premiérka Julija Tymošenková zdroj: ČTK/AP http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/15/1422/142116.jpg
- Viktor Janukovyč a José Barroso autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/15/1467/146631.jpg
