Už příští týden Organizace spojených národů prostřednictvím své další rezoluce pravděpodobně znovu odsoudí embargo Spojených států vůči Kubě. Činí tak každoročně už od roku 1992 a například loni rezoluci OSN podpořilo 185 zemí planety! O tom, proč je toto embargo spíš blokádou, jsem psal ve svém blogu nedávno, 18. září, poté, co její prodloužení podepsal nový americký prezident Barack Obama. K termínu blokáda se přikláním proto, že má extrateritoriální dosah.
Poté, co se rozplynuly kubánské naděje na to, že nový deklarovaný americký přístup Baracka Obamy vůči Kubě přinese změnu ohledně blokády, teď Havana vkládá jiné naděje do toho, že by Obama mohl alespoň přehodnotit americký přístup k pěti Kubáncům, které Washington považuje za špiony a už 11 let vězní na svém území.
Gerardo, René, Antonio, Ramón a Fernando
Jsou to Gerardo Hernández, René González, Antonio Guerrero, Ramón Labanino a Fernando González. FBI je zadržela ve Spojených státech v září roku 1998. O jejich případu se v českých médiích mluví jen velmi málo. Málo se ví také o tom, že onoho roku, jen tři měsíce předtím, se v Havaně konala schůzka protiteroristických expertů z Kuby i Spojených států. Bylo to vše krátce po vlně atentátů a sabotáží proti turistickým zařízením na Kubě. Pět jmenovaných Kubánců šlo dál, cestovali do Spojených států, měli se pokusit proniknout na americkou vojenskou základnu a infiltrovali se mezi kubánské emigranty a jejich potomky, obviňované z teroristických akcí proti Kubě. Spojení přibližně 40 Američanů kubánského původu se zmíněnými teroristickými útoky na Kubě konstatovala právě i ona schůzka expertů z obou zemí v Havaně. Pět zadržených Kubánců ale ve Spojených státech odsoudili za špionáž k dlouholetým trestům, které se pohybují od desítek let až po několikanásobné tresty doživotí.
Americké soudy nicméně nikdy věrohodně neprokázaly, že by šlo o špiony, a že by svou činností ohrozili bezpečnost Spojených států. Rozsudek amerického soudu odsoudila Komise pro lidská práva OSN a o jejich propuštění se zasazuje například několik držitelů Nobelových cen a nejrůznější světové osobnosti a hnutí. Zatím marně.
Případ pěti Kubánců vězněných v USA kontrastuje s jiným případem. S případem doznaného teroristy kubánského původu Luise Posady Carrilese, kterého Kuba a Venezuela označují za intelektuálního autora teroristického útoku na kubánské dopravní letadlo v roce 1976. O život tehdy přišlo 73 lidí. Sám Posada Carriles přiznal svoji roli na sérii bombových atentátů proti hotelům v Havaně v roce 1997. Dnes žije ve Spojených státech na svobodě.
Havana teď doufá, že nový americký přístup k ostrovu by se mohl projevit právě v případě vězněných Kubánců. Americký prezident by mohl uplatnit svůj vliv a udělit jim milost. A právě v nových podmínkách oživených vztahů mezi novou americkou administrativou a režimem Raúla Castra přichází na mysl více než kdy dřív možnost jakési vzájemné výměny vězňů. O něco podobného usilují nejrůznější sektory společnosti například v Kolumbii, kde desítky let zuří ozbrojený konflikt. Levicoví partyzáni tam dlouhá léta drží v zajetí desítky rukojmích, převážně zadržených policistů, vojáků a politiků. Za jejich propuštění požadují osvobození svých vězněných spolubojovníků, a stále větší část občanské společnosti tento návrh podporuje.
Nemohlo by k něčemu takovému dojít třeba i na Kubě? Castrův režim vězní zhruba 50 osobností, novinářů a disidentů, které opozice a západní svět označují za politické vězně. Nebyla by třeba možná dohoda o výměně vězňů?
Dosud jedinou oficiální zmínkou o této možnosti byl výrok kubánského prezidenta Raúla Castra na nedávné schůzce regionálního uskupení ALBA. Tehdy řekl: „Když Spojené státy osvobodí našich pět hrdinů, můžeme jim za to poslat všechny, koho jen budou chtít, i s jejich rodinami.“
Takže, obě strany se teď můžou dál donekonečna přít o to, kdo že má udělat první vstřícný krok. Anebo ho prostě jedna strana udělá. A když jeden je zrovna držitelem Nobelovy ceny za mír…
Prospělo by to všem. A oběma stranám by pak zmizely (alespoň některé) záminky k vzájemnému nepřátelství.
