Vedle "restartu“ americko-ruských vztahů, s nímž přišel před rokem Barack Obama, je tu teď snaha o variantu téhož mezi Ruskem a Polskem. Naděje na sblížení mezi Rusy a Poláky paradoxně vznikla na troskách vládního Tu-154, v němž zahynul polský prezident s manželkou a desítkami polských špičkových představitelů. Paradoxně proto, že nebýt zavraždění polské elity Stalinovou tajnou policií v r. 1940 v Katyni, Kalininu a Charkově, nezahynula by polská elita u Smolenska - necestovala by uctít oběti sovětského zločinu. Avšak překvapivě lidský postup ruského vedení po této letecké katastrofě jakoby dal zapomenout na staleté nepřátelství i vzájemná příkoří mezi oběma slovanskými národy.
Fotky polského premiéra Donalda Tuska a jeho ruského protějšku Vladimira Putina na místě tragédie, které oblétly svět, nenechaly snad nikoho na pochybách, že jejich společný zármutek nad tímto neštěstím byl spontánní a upřímný. Samo 70. výročí masakru více než dvaceti tisíc polských důstojníků bylo dobrou příležitostí projevit z ruské strany opožděnou lítost a pokusit se o vyrovnání s jednou z nejstrašnějších hekatomb nedávné historie. Ruské vedení k tomu vytvořilo předpoklad už několik dnů před katastrofou odvysíláním filmu Andrzeje Wajdy „Katyň“ na televizním kanálu „Kultura“ a bezprostředně po neštěstí i na prvním kanálu státní televize. Vývoj doznala i ruská kajícná pouť od téměř padesát let živené „katyňské lži“, přes první přiznání viny Michailem Gorbačovem a předání dokumentu o likvidaci Poláků podepsaného Josipem Stalinem, až k současným stále pokornějším přiznáním zodpovědnosti z úst premiéra Putina i prezidenta Dmitrije Medveděva. „Katyňská tragedie je zločin Stalina a jeho početných přisluhovačů,“ prohlásil Medveděv na letišti po pohřbu polského prezidentského páru. Tragedie u Smolenska, by podle něj mohla přispět k usmíření mezi obyvateli Ruska a Polska.
Odezva z polské strany na tato ruská gesta není jednoznačná. Zdá se, že Poláci si ruského soucitu vesměs cení. Gazeta Wyborcza, blízká linii premiéra Tuska, soudí, že „tragédie ve Smolensku může spojit naše národy jako ještě do této chvíle nic.“ Snaha o využití momentu, kdy obě strany jsou „na měkko“, však vzbuzuje i obavy, zejména u tradičně nedůvěřivých Poláků, jejichž mluvčím byl právě zesnulý prezident Lech Kaczynski. Toho Kreml považoval za ztělesnění antirusismu a choval se k němu vyloženě nepřátelsky. Kaczynski ovšem nekritizoval ruský národ jako takový, nýbrž neoimperiální ruské kroky typu invaze do Gruzie, hrozby rozmístění útočných jaderných zbraní apod.
Kaczynského tragédie předznamenala i kampaň před předčasnými prezidentskými volbami, v nichž se bude rozhodovat především mezi kandidáty Občanské platformy premiéra Tuska a strany Právo a spravedlnost Lechova dvojčete Jaroslawa Kaczynského. Liberální konzervativec Bronislaw Komorowski za Občanskou platformu byl favoritem prezidentských voleb už předtím, než se ujal funkce dočasného prezidenta, ale emoce kolem smrti Lecha Kaczynského mohou preference převážit na stranu kandidáta Práva a spravedlnosti. Dosud mlčící Jaroslaw Kaczynski je z hlediska ruských zájmů stejně nežádoucí jako jeho zahynuvší bratr. Pokud se stane kandidátem své strany a novým prezidentem, bude pozitivní průlom v polsko-ruských vztazích velmi diskutabilní.
Odbourání staletých zátěží by nicméně pro Poláky bylo mnohem těžším oříškem než pro Rusy. Územní spory s Ruskem se táhnou už od 16. století. V 17. století Rusko získalo Levobřežní Ukrajinu, do té doby součást Polsko-litevské unie, a r. 1686 uzavřelo s Polskem „věčný mír“. Ten trval ještě za vlády cara Petra I. Velikého, jenž zahájil expanzivní politiku, přijal titul imperátora a změnil název státu na Ruské impérium. Carské Rusko se spolu s Pruskem a Rakouskem zúčastnilo trojího „dělení“ Polska až do jeho úplného vymazání z mapy v r. 1795, kdy generál Suvorov zabral i Livonsko, Litvu a Volyňsko. Polsko, znovu obnovené po první světové válce, napadli Sověti již v lednu 1919. V rusko-polské válce pronikli až k Varšavě, kde utrpěli drtivou porážku. Museli předat Polsku Vilno, Lidu, Baranoviči, Rovno i Pinsk, a uznat nezávislost Ukrajiny a Běloruska. „Čtvrté dělení“ Polska představoval pakt Hitlera se Stalinem, na jehož základě Sovětský svaz napadl Poláky 17 dní po Hitlerovi. Následoval zábor východního Polska, anexe pobaltských států, hromadné popravy polských důstojníků a inteligentů a odvlečení jejich rodin na Sibiř. Tragická byla i zkušenost Poláků se Sověty ve Varšavském povstání organizovaném Zemskou armádou proti německým nacistům, když Rudá armáda z druhého břehu Visly odmítla povstalcům poskytnout pomoc. Povstání bylo v září 1944 utopeno v krvi, zemřelo přes 150 tisíc civilistů a Varšava byla téměř srovnána se zemí. Po porážce nacismu Stalin prosadil posunutí celého území Polska o zhruba 200 km na západ, čímž anektoval celé východní Polsko.
Historické zkušenosti Polska s jeho východním sousedem nemohou být smazány přes noc. K polské vstřícnosti by nepochybně přispělo, kdyby ruské vedení umožnilo poznání celé pravdy o katyňském masakru, včetně rehabilitace jeho obětí. Zatím však ruská justice závěry vyšetřování tají. Zakázala zveřejnit rozsudek i většinu dokumentů z procesu. Rusko-polské narovnání by jistě přispělo ke stabilizaci nejen střední a východní, ale celé Evropy. Poláci by je ovšem mohli s klidným svědomím přijmout jen tehdy, budou-li poskytnuty záruky, že druhá strana nevyužije pokroku ve vzájemných vztazích pro vlastní mocenské cíle. Neboli, že Kreml opustí představy o novém ovládnutí bývalých sovětských republik a vazalských států. Dva dny po své „sbližovací“ řeči na polském letišti však prezident Medveděv vyzval armádu „k ochraně Rusů“ v nezávislém Kyrgyzstánu…
- Vladimir Putin a Donald Tusk autor: Alexei Nikolsky, zdroj: AP Photo http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/16/1558/155730.jpg
- Jaroslav Kaczyński zdroj: ČTK/AP http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/16/1583/158287.jpg
- Dmitrij Medvěděv na pohřbu Lecha Kaczyńského zdroj: ČTK/AP http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/16/1585/158453.jpg
