Když jsem býval (v hodně dávných dobách) malý chlapec, vedli jsme s hochy řeči, jaké že jsou "povolené" kudly. Samo sebou jsme nevěděli, jak to doopravdy je, ale tvrdívali jsme, že nůž, jehož čepel je širší než dlaň, už je proti zákonu. Že by esenbáci mohli člověka - kluka za delší želízko klidně pronásledovat. Nevím, jak to tehdy doopravdy ze zákona bylo, nicméně pocit, že délka mého žabikuchu je čímsi protistátním, ve mně zůstal. Abych se přiznal, měl jsem doopravdy tesák, který překračoval všechny možné představy. Podědil jsem ho po strýci trampovi. Nosil jsem ho v náprsní kapse a připadal si jako bourák.
Dneska, kdyby mě vyhmátli němečtí policisté, měl bych po žížalkách. Pěkně by přeměřili, zvážili, ocenili a už bych platil. Pravda, nemám už ten prastarý nůž, v běhu života jsem ho založil někam, odkud už se ke mně nevrátil; znáte to, jak ty staré milované věci dovedou odcházet. Ovšem nedávno jsem ke kulatým narozeninám dostal příjemný zavírák s pojistkou, který má čepel věru delší než šířka dlaně. Dala mi ho moje malá vnučka. Netušila, jaké problémy by z lásky mohla svému dědkovi způsobit. Kdyby tedy cestoval do Německa. Tam by mě prohledali, zadrželi, zaprotokolovali a posléze pokutovali. Možná by se mnou i jinak zatočili.
Ministr vnitra Ivan Langer se zlobí, že v Rakousku a Německu, zdá se, šikanují naše řidiče. O tom, jak zuří ti šoféři, škoda mluvit. Někteří místní moralisté možná pozvednou hlas a sdělí nám, kdož nosíme v kapse nůž delší, než je povolená délka, že musíme myslet na to, jak je v německém prostoru dbáno na pořádek. Že to Němci mají v sobě a že bychom jejich pořádkumilovnost měli respektovat a chovat se podle toho.
Souhlas: Ordnung ist Ordnung! My Češi o sobě víme, že nejsme právě pořádníčci, ba že jsme cosi hodně hůř. Vždyť už ve zdejší Knize Knih varoval dobrý voják Josef Švejka před vojáky bez disciplíny, kteří by obsadili stromy na celém Karlově náměstí, a tím narušili milovaný pořádek v austrijské armádě. Nicméně: podívejme se na doma ukázněné německé řidiče, jak začnou jezdit jako prasátkové, překročí-li naši hranici. Měřítkem chování nejsou samozřejmě nacionální hodnoty, v tomto případě proslulý germánský smysl pro přesnost a pořádek. Prostě si každý dovolí, co se mu povolí. Jen zhlédněte německé turisty po šestém pivu (víc z většiny nevydrží) na záchodku (a leckdy mimo něj) malebné české hospody! A proto sáhněte čeští policisté německým turistům do kapes, jak dlouhé s sebou k nám vozí nože! Uvidíte, začnou mručet. A jestli jejich rybičky budou podměrečné, můžeme se jim vysmát. Nenosí v kapse kudly ani pro pořádného kluka.
