Zkusme vyřadit ze školních osnov díla obrozeneckých autorů (nebo i jen výňatky z nich) proto, že se v nich setkáváme s negativními výroky proti Rakousko-uherské monarchii, jelikož jsou politicky nekorektní k současným Rakušanům. Nebo z nich vyškrtněme vše proti Turkům, Němcům apod. z mnohem dřívějších a mnohem pozdějších let. Úsměvné, že? Jde přece o dějiny, o spisovatele a díla vycházející z konkrétní historické doby, nikoli o dnešní boje či osočování občanů jiných národností nebo států.
Přesně tuto situaci ovšem muselo v minulých týdnech řešit Bulharsko. Bulharské obrození probíhalo v době osmanské nadvlády a zcela logicky odráželo odpor proti ní. Každou chvíli se v něm zmiňují Turci ve velmi nepříjemných konotacích (a to je řečeno velmi, velmi mírně). Například román tzv. patriarchy bulharské literatury Ivana Vazova, který znají všechny generace dnes žijících Bulharů, se jmenuje Pod jařmem a kapitoly z něj jsou přes 100 let součástí čítanek pro bulharské základní školy. Příkladů je ovšem mnohem více, v mnoha literárních žánrech včetně lidové tvořivosti a od mnoha autorů, z nichž někteří jsou oslavovanými národními ikonami.
Co se stalo? Zdejší Komise pro obranu před diskriminací se „v rámci evropských projektů“ pustila do klasické bulharské literatury a v červenci se na jejích stránkách (prý omylem) objevilo stanovisko o „stereotypech a předsudcích“ ve školních učebnicích. Ne, nesnažila se měnit texty a snad ani neměla na mysli cenzuru, ale doporučila, aby celkové vyznění učebních osnov počítalo se zařazením do širšího kontextu a korektním vysvětlováním. To je samozřejmě důležité v zemi kde se, jak už jsem tu jednou psala, vztah k Turecku, Turkům, společným dějinám a skoro desetiprocentní turecké menšině táhne bulharskou vnitřní politikou jako věčné, složité, snadno zneužitelné a nejednou zneužité téma.
Ať to komise myslela jakkoli, média zveřejnila celkem zjednodušené informace a komentáře – problém byl na světě. Protestovalo ministerstvo školství, mládeže a vědy, Svaz bulharských spisovatelů, mnoho veřejně známých osobností atd. atd. Vše se politicky zcela nekorektně svalovalo na vedení komise – kdo je etnický Turek a kdo není, změnilo se vedení, jak to bude dál apod.
Je zajímavé, že se tento spor rozhořel o letních prázdninách. Jistě by výuce a zasazení učiva do širších souvislostí pomohlo, kdyby se donesl i žákům, které v létě většinou zajímají jiné věci než zprávy, a ti by začali dospělým klást otázky. Spor stejně není to správné slovo – konkrétní obsah toho, co media vydávají za názor komise, nikdo nijak zvlášť nehájí. Zatímco píšu tento text, na webu v okně s otevřenou stránkou Komise se mi objevila žádost o přihlášení bez nabídky registrace. Obsah stránky je najednou nepřístupný a nefunguje ani její starší verze. Pročítám-li ovšem delší souvislé citáty na internetu, dostávám se nejen k nespokojenosti s výběrem textů z klasické bulharské literatury vzhledem k rozdílu mezi dějinnými souvislostmi a naší současnosti, ale třeba i k Indiánům. V jedné z učebnic se posuzovatelům u písmena I nelíbil obrázek indiána v sedle s perem na hlavě a tomahawkem v ruce, protože podle Wikipedie takto vypadali Indiáni kolem roku 1842, což neodpovídá současné situaci, kdy žijí v rezervacích (sic!).
V tu chvíli jsem to všechno přestala brát moc vážně a zapochybovala o důležitosti celé kauzy pro bulharské vzdělávání. Poučena Werichem, že nejhorší srážka je ta s blbcem, pokusila jsem se spočítat, kolik blbosti, nedorozumění, netolerance, politiky a možná i intrik se tu sešlo. Nepochopení, že učebnice pro školy nejsou psány pro samostudium a že děti školou povinné potřebují výklad a vysvětlení vyučujících. Pokus (nepochopený? nechtěný? náhodný?) o nastolení problémů interpretace dějin, které je třeba řešit mnohem komplexněji. Rozdmychání národnostních otázek v okurkové sezóně? Snaha vyměnit vedení instituce, která má být nezávislá? Provokace? Absence nadhledu?
Je celkem jasné, že se vše přezkoumá a aféra brzy vyšumí. Ti, co si jí tu všimli, si možná jen znovu uvědomí, jak je ošidný pojem politické korektnosti a potažmo diskriminace, když se s ním neumí nakládat. Nebo naopak – budou mít další argument v národnostních sporech.
