Do poslední chvíle se dařilo panu premiérovi držet v tajnosti jeden z bodů a cílů své mise do Spojených států. Ostatně, dost věcí se mu daří dlouho držet v tajnosti, až se zdá, že je to jeden z charakteristických rysů jeho jednání a politických způsobů. Nad tím se netřeba příliš pozastavovat, ona většina věcí stejně někdy na povrch vyplave, ať chceme nebo nechceme. A jsou skutečnosti, které by dokonale a navždy utajené postrádaly svůj smysl. Jako například předávání premiérské medaile.
Co se ani na několik pokusů nepovedlo odpovídajícím procesem na české půdě, bylo uskutečněno v Novém světě. Geograficky to nemohlo být už o mnoho dál; kdybychom přihlíželi pouze k časové lhůtě, která nás dělí od doby, kdy se mohlo otočit kormidlem, pak to také není počin nijak uspěchaný - aspoň že to kulaté únorové výročí do toho vneslo /spíše shodou šťastných náhod/ trochu hlubší symboliky - ale to nic nemění na faktu, který je pravidelně citován snad ve všech médiích, která si ocenění Josefa Mašína všímají, že to je skutečnost, která velice hluboce rozděluje naší společnost. Na jedné straně uznalá slova o hrdinech, na opačném pólu silná (a do vlastního hnízda silně zavánějící) slova o vrazích - jak bylo formulováno slovy předsedy KSČM na tiskové konferenci a po něm (nebo možná jen ze stejných pohnutek a myšlenkových pochodů) opakováno i senátorem téže strany. Některá slova tohoto ražení se dokonce prý vtělila do trestního oznámení na Mirka Topolánka. Nu, nepředvídejme a zachovejme presumpci neviny toho, na nějž je podáváno trestní oznámení, i presumpci zdravého úsudku navrhovatele. Ale dá to fušku!
Celá záležitost ovšem zdaleka úsměvná, natož jednoduchá, není ani v nejmenším tam, kde nechceme upadnout do orwellovských kategorií jak odlišovat mezi dobrými a špatnými. Nejen že tato „kauza“, tak jako mnoho jiných, rozděluje naší společnost. Tyto dělící linie se nekryjí ani s jinými dělícími liniemi, které do naší společnosti vyryla „kauza katedrála“ a „domnělá kauza Čunek“ a kolik další kauz a pseudokauz ještě je, bylo (a bude). Navzájem nás různé postoje a hodnocení oddělují, už to není jediná frontová linie, ale spíše něco podobného šachovnici, která je narýsovaná rozdělovacími čarami, které běží jedna vedle druhé a ještě se křižují a vytvářejí jednotlivé čtverečky, políčka - a cíle bude dosaženo, až bude mít každý své vlastní políčko (on už se někdo najde, kdo je označí jako „bílá“ a „černá“), a tam bude sám se svými názory a postoji.
Až k tomuto stavu naprostého rozparcelování dojde, s dovolením bych se přihlásil alespoň o políčka dvě. Prosím, nepodezírejte mě z touhy po hromadění majetku a z nějakých velkopanských ambicí. Ten důvod je prostý - nevím, kam bych si měl stoupnout. Na pole, kde roste kvítí, z něhož se posléze uvije oslavný věnec, popřípadě ještě bude při předávání doprovozen nějakou oslavnou hymnou? Nebo raději na pole, které křičí o prolité krvi bratra, spolučlověka, a které vybízí, abych se přidal i já voláním: vrahu! Vrahu!?
Nezastírám, že na mě působila jistá prozíravost bratrů Mašínů a jejich druhů. Pevné rozhodnutí opustit svou zemi, která byla svírána nepřijatelnou ideologií, začali realizovat jen pouhou jednu pětiletku po tzv. Vítězném únoru. Kolik těch pětiletek a kolik dalších průvodních jevů onoho režimu ještě muselo být, než dalším lidem došlo o co se v podstatě jedná. A některým to prostě ještě ani teď nedošlo. Neubráním se ocenění rozhodnosti, nasazení, cílevědomosti této skupiny. Jen trochu mohu tušit, jak svízelné byly okolnosti, které je k tomuto podniku dohnaly. Jaké útrapy museli na své cestě ke svobodě podstupovat. A jak bylo nutné překonávat všechno, co by je v jejich postupu mohlo zastavit. Věděli, že není cesty zpět. Jsem upřímně rád, že všichni neskončili zajati, odstřeleni, popraveni, tak jako mnozí jiní před nimi i po nich. Navíc, jak napsal již Ota Pavel, patří k naší lepší národní výbavě, že fandíme těm slabším, outsiderům. Věřím, že nejen ve sportu. Jak tedy necítit sympatie s hrstkou mladých odvážlivců, která se pustila do nerovného boje s tak mohutnou mašinérií?
Současně však se nemůžu přenést přes lítost nad těmi, kteří zmíněným odbojářům přišli do cesty a ztratili svůj život. Stali se obětí. A po pravdě řečeno mě až tolik nezajímá, nakolik spolupracovali s tehdejším režimem, nakolik byli jen v nesprávnou dobu na nesprávném místě… Byli to lidé! Živí lidé, kteří se náhle změnili v mrtvoly, které někdo bolestně oplakával.
V mém dilematu mi nepřináší řešení ani hlavní reprezentanti těch opačných postojů, kteří v onom rozdělení hrají hlavní úlohy. Je-li pan premiér v této souvislosti oceňován jako muž, „který se nebojí“, pak nezbývá než souhlasit. Nebojí se ani v mnohých dalších případech, ale taková statečnost neslouží vždy jen ke cti. Navíc oceňování kohokoliv za hrdinství člověkem, jemuž je dost vzdálena rytířská ušlechtilost, oddanost ideálům, noblesa a fair play, to nemá dostatečnou vypovídací hodnotu. Rozhodně mne však nepřesvědčil ani Vojtěch Filip svým strohým poukazem na to, že „vrah je vrahem a vrahem zůstane“. Ach, kde je alespoň ždibíček studu? Že by donekonečna opakovaný křik zloděje: „Chyťte zloděje“ mohl ještě někoho dojmout? Jak jednoduché to mají ti, kteří vidí svět černobíle. Kteří znají všechny odpovědi, ba dokonce znají i kdo je s námi a kdo je proti nám… A jestli přece jen bude náš životní prostor rozparcelován nesčetnými dělícími liniemi toho, co je dobré a co je zlé, kde je pravda a kde je lež, pak bych opravdu prosil o dvě políčka. Někdy totiž prostě nevím, kdo je hrdina a kdo je vrah. A už mi tam vůbec nepleťte zahradníky!
- Bratři Mašínové na dobové fotografii autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/2/105/10472.jpg
- Josef a Ctirad Mašínové, členové skupiny bratří Mašínů, která se v 50. letech prostřílela na Západ. autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/2/105/10414.jpg
- Ilustrační foto autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/88/8764.jpg
- Josef a Ctirad Mašínové, členové skupiny bratří Mašínů, která se v 50. letech prostřílela na Západ. autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/2/104/10381.jpg
- Člen skupiny bratří Mašínů, která se v 50. letech prostřílela na Západ. autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/2/104/10382.jpg
- Mirek Topolánek předal ve Washingtonu premiérskou medaili bratrům Mašínům autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/2/105/10468.jpg
