Česká společnost je atomizována. Po období totality nastal totální individualismus. V Čechách se nikdo s nikým na ničem neshodne. Neshodne? Opravdu? A co peníze? Ano, peníze jsou snad to poslední, na čem se ještě shodneme. A z toho vychází můj následující nápad. NAŠE peníze jsou ohroženy! Ti, co jsme jim svěřili naše peníze, naše daně, nás zadlužují. Stát jsme si přece nezřídili proto, aby nás uvrhl do dluhů. Stát nás má chránit, vzdělávat, léčit, snad i trochu postarat se o nás ve stáří. A nedělá to rozhodně zadarmo! Odvádíme mu celoživotně, a pořád, nemalé daně. I za váš pohřeb, na který si našetříte, zaplatíte, už po smrti, DPH – daň státu.
Ti, kterým jsme svěřili vedení této země, svého podniku, se pro samé hašteření přestali věnovat hospodaření a zadlužili nás. Dnes má prý každý z nás, kojenec či kmet, na hřbetě 111 000 korun dluhů a zadlužení stále roste.
Jak se bránit? Navrhuji, aby každý, koho to trápí, podal „žalobou na známého pachatele“! Ano, všichni je známe. Jsou to posledních pár let stále stejní lidé: Jiří Paroubek a Miroslav Topolánek. A s nimi pánové Špidla, Kalousek, Sobotka, Gross a další. Není jich zase tak moc. Zažalujme je u soudu! Jsme přece právní stát, nebo ne? Prohospodařili naše peníze, tak musí nést zodpovědnost. Doba kolektivní nezodpovědnosti musí skončit.
Český stát žaloval už kdekdo. Soukromá televize, majitelé domů, šlechtické rody, tak proč by ho nemohli žalovat ti nejdůležitější, ti, z jejichž vůle stát existuje, jeho faktičtí vlastníci a živitelé – OBČANÉ?!
Naši politici, které léta důvěrně známe a sledujeme, nás zadlužili – podejme na ně žalobu. ŽALOBU NA ZNÁMÉ PACHATELE. Jsou to šéfové a podšéfové VŠECH hlavních politických stran. Chvíli v koalici, chvíli v opozici, jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet. Celá léta nejsou schopni se dohodnout – nevolme je tedy. Vyměnili starost o naše peníze za svoje animozity. Jsou nepoučitelní, nekomunikativní, nekompatibilní. Tito lidé dovedli vás, mne, celou naši zemi do dluhů. Zabraňme jim v dalším řádění. Žalujme je. Žeňme je k zodpovědnosti.
A zatímco je bude soudit nezávislý soud, hledejme nové lidi. Nespoléhejme však na volby. Český národ je záměrně atomizovaný, aby byl lehce manipulovatelný. Víme, že se na ničem neshodneme, že z voleb vzejde zase jen slabá vláda, která zanedlouho opět padne.
My nepotřebujeme politická, ale manažerská rozhodnutí. Jsme přece zodpovědní majitelé svého státu a jako takoví nenecháme svůj podnik v rukou náhodně zvolených lidí. Najděme si firmu, která nám vyhledá ty nejlepší hlavy, takové, které náš podnik, Českou republiku, vymaní z dluhů a přivedou ji znovu k prosperitě.
Že je to nemožné, že je to iluze? Jen do první žaloby a prvního rozsudku!
Jistě, že nám nikdo ze jmenovaných pánů nevrátí naše peníze, ale vrátí nám hrdost a pocit smysluplnosti. Postavme se za své peníze. Protože když nás nesjednotí ani peníze, nesjednotí nás už nic a jsme ztraceni.
