Nápad s humanitární intifádou

„Nic nového pod sluncem“ říkával slavný mudrc Ben Akiba a možná si to říkal i ve chvíli své smrti, která byla z těch nejkrutějších. Ale to bylo dávno. Tenkrát, kdy Židy vraždili „pouze Římané“ a ještě žili lidé, kteří se pamatovali na Ježíše podle svědectví očitých svědků, či aspoň z vyprávění přes jednu či dvě generace. Ovšemže, tehdy bohdá (z nedopuštění Adonaje, Hospodina či Jupitera) ještě nebyla ani televize, která by v přímém přenosu názorně a instruktážně vypovídala o tom, jak oddíly císaře Hadriána masakrují v Betharu a po celém širokém okolí židovské drzouny za to, že chtěli žít po svém. Víra vražděných už tenkrát byla neslýchaně a příslovečně pevná „jak židovská víra“. Okolní rodově i geneticky blízké obyvatelstvo ještě po další staletí nepřišlo na to, že pro dobytí širokého a dalekého světa by se náramně mohlo hodit vymyslet osobitou víru vlastní. Víru silně nesmlouvavou, nutící přívržence denně několikrát pokleknout a s tváří až k zemi demonstrovat před Nejvyšším svou absolutní pokoru. Ale století letěla a přinesla i Mohameda.

Dnes už se píše rok 5770 (ten židovský) a jen 1431 (ten muslimský). Židovská víra má stále svou hlubokou vnitřní soudržnost, ale „by definition“ nikomu z ostatního světa není vnucována. Muslimská víra se s touto okolností smířit neumí a nemíní a nic jí není proti mysli tak, jako samotný princip tolerance. I kdyby všichni Židi světa najednou zmizeli ze světa, propadli se do pekla či do vesmíru, po určitém období jásotu nad jejich rozplynutím by zbývající svět lidí mohl se smutným údivem zjišťovat, že dál bude pokračovat vzájemný nesmiřitelný boj mezi těmi nejradikálnějšími sunnity a šiity, o nevraživosti (často krvavé) vůči ateismu či jiným religiozním kulturám ani nemluvě.

Muslimský svět už je velmi stratifikován. Desítky milionů vyznavačů Mohameda jsou „lidé dobrého a laskavého srdce“ (jak říkával Mahátmá Gandhí). Jenže to se nedá říci o těch, kteří v muslimském světě chtějí vládnout. Pro ty je islám ideový (chcete-li ideologický) nástroj politické moci. Jeho historické ukotvení se však bojí změn. Tariq Ramadan, jeden z tolerantnějších islámských filosofů, dost smutně až nešťastně připustil, že prudce se prosazující všudypronikající technologická civilizace je největším nepřítelem myšlení Bin Ládina. Tento fanatik se už proměnil v chiméru, významnějším faktem je, že se jaksi naklonoval na řadě míst jako lokální veličiny.

V posledních desetiletích, zjednodušeně se dá říci, že v období po druhé světové válce, při mocenském boji o vliv na této planetě, a nakonec v rychle se prosazujícím globalizačním vývoji, se muslimská víra stala významným rukojmím světových hráčů, a to hned na několika stranách. Pro různorodost konfliktů je obtížné vidět podstatu problémů, které začínají v Iráku, Afghánistánu, ve sporu současného světa s Iránem a končí v nenávisti vůči Izraeli. „Moderní svět je komerce a to je rakovina, která nám rozežírá tradiční hodnoty“, říká jeden z íránských ajatolláhů. Je to jako kdyby vykřikl „Neberte nám středověk!“ Ani optimisté mezi sociology se neodvažují odhadnout, zda a kdy se islám dočká svého Voltaira (či spíše, kdy se objeví celá řada nezbytně nutných emancipátorů). Pesimisté se dívají na islám podobně jako na komunismus – není reformovatelný či „polidštitelný“. 

V Indii (tedy v sekulární zemi, kde jedno období byl i prezidentem státu muslim, a kde žije  zhruba 120 milionů muslimů) se nejpozorněji sledují známky „modernějšího muslimského myšlení“, ale stále je jich jako šafránu. Víc se mluví o tom, že moderní technologie (mobilní telefonie) v posledních letech hodně napomohla klanové organizaci gangů a dalších různých skupin, které usilují o moc v Pákistánu i Afghánistánu. V medresách, muslimských školách, stále přetrvává výuka fanatismu, odorování sebeobětování v boji proti „nevěřícím ďaurům“. (Kdyby žil Karel May, mohl by pokračovat v dalším seriálu knih ve svém vyprávění, jak Hadži Halef Omar dál úporně přesvědčoval Kara ben Nemsiho, aby přestoupil na islám.) 

Humifáda

Budiž řečeno to hlavní o tom, co je v pozadí  nynější výbušné situace po výborně vymyšlené protiizraelské provokaci u břehů Izraele nedaleko Gazy. Je to něco na způsob „humanistické intifády“ - říkejme ji stručně třeba humifáda. V biblické krajině se dá těžko upřít Židům právo na domov, na vlast. Ale od vzniku Izraele jako sekulárního státu všechny okolní feudální panovníky při pouhém pomyšlení, že by měli ve své blízkosti něco tak moderního strpět, prostě „bral fajtanc“. Králové, emírové a šejkové se uměli sklonit a nakonec i dohodnout s Brity či Francouzi, když se s jejich vojenskou silou a koloniální politikou nedalo nic dělat. Staré velmoci mohli respektovat. Ale vzor moderního státu a demokratickou správu u sousedů, to je na jejich vkus příliš. 

Zahnat Židy do moře, když Izrael vznikl, se nepodařilo. Ale proč z toho neudělat až nadčasový cíl?! Nenávist vůči někomu, kdo chce vytvořit pro své obyvatelstvo dobrou budoucnost koncipovanou na demokratických principech, je znamenitý princip, má-li být zachována ať už feudální či diktátorská post-feudální koncepce vlády. Palestinci v Gaze vsadili na Hamás, pučistickou, diktátorskou organizaci. Nelze se divit, když je mnohde (i v USA) brána přímo jako teroristická organizace. Hamásu nelze upřít vytrvalost a urputnost. V posledních letech se taky hodně zmodernizoval. Dokázal se i diplomaticky chovat mnohem pružněji než v minulosti. Při loňských jednáních v Rijádu, v Dauhá, v Baku a víckrát v Ankaře, předáky Hamásu zaujala myšlenka zkusit i jiný styl politiky, než jen nekonečné ostřelování Izraele raketami. 

Skoro rok se připravovala akce, které se nyní svět stal svědkem. Jde o „humanitární konvoj s pomocí pro Gazu“. Pro tu Gazu, kde stále fungují tajné továrny na útočné zbraňové komplexy, především rakety. Jsou to především montovny dílů, kupované a pašované zejména za iránské peníze. Pokud některý informátor sympatizující s Izraelem získá o takové fabrice podrobnosti a dokáže je předat do Jeruzaléma, izraelské letectvo obvykle srovná ilegální zbrojovku Hamasu se zemí. A pokud Hamás zjistí, „kdo to prásknul“, zlikviduje izraelského informátora stejně krutě, jako Římani před 18 stoletími Josífka Ben Akibu. Inu - nic nového pod sluncem. 

Izrael ve snaze zajistit svou bezpečnost a nedovolit stále zuřivější militární přípravu hamáských předáků na novou protiizraelskou intifádu (s plánovanými akcemi i ze severu, zase z Libanonu a Syrie), od března účinně blokoval ilegální import všeho možného do Gazy. Zejména podzemními tunely, kterých jsou stovky. Nakonec přišel ke slovu „humanitární konvoj“. Musí být v uvozovkách, protože Izrael nic nenamítal proti dodávkám a darům skutečně humanitární podstaty. Ale osobuje si právo vědět, co se skutečně těmito dodávkami myslí. A myslela se "humifáda“, nový způsob vedení boje proti Izraeli, začínajícíproražením blokády, čili popřením práva Izraele na kontrolu dodávek do Gazy, s následkem mezinárodního zkompromitování Tel Avivu.

Zpravodajství příštích dnů poskytne spoustu detailů. Jen se nechá jaksi mimo závorku, že ve Francii je pět milionů muslimů, v Německu čtyři, jinde v Evropě další desetitisíce vyznavačů víry Mohameda, kteří si osobují i právo cenzury na kritické názory, zvláště pokud jde o karikaturisty. Tito lidé mají volnost pohybu i usídlení kdekoliv. Tedy mají právo na něco, na co Židé v Izraeli automaticky mít právo ani nemají. Teď se pozornost upře zase na okolí Gazy. Izrael bude dostávat co proto, že si dovolil preventivně bránit svou bezpečnost. Může být, až se rozezná hloubka zákeřnosti nynějšího pokusu o humifádu.  

Věc má i jednu velmi vážnou dimenzi: v akci flotily plující ke Gaze se hodně angažovalo Turecko. To je členem NATO stejně jako Česká republika. Necháme se třeba jen nepřímo namočit do tohoto tureckého tance dervišů, k němuž v pozadí hraje muziku Hamás a jeho nejštědřejší sponzor Irán? Což není zřejmé, že jde o významnou vedlejší strategickou hru Teheránu v okamžiku, kdy Obama je nucen poslat z Norfolku k Perskému zálivu nejmodernější letadlovou loď USS Harry Truman? Velmi riskantní hra teprve začala.

  • Izrael zaútočil na lodě s propalestinskými aktivisty autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/17/1691/169098.jpg
  • Izrael zaútočil na lodě s propalestinskými aktivisty autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/17/1692/169104.jpg
  • Protiizraelská demonstrace autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/17/1692/169142.jpg
  • Izrael zaútočil na lodě s propalestinskými aktivisty autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/17/1691/169100.jpg

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Názory

Nikdy jsme nebyli blíž příměří, míní Vondráček. Podle Sokola u Rusů vůle není

Předseda zahraničního výboru sněmovny Radek Vondráček (ANO) a předseda výboru pro evropské záležitosti Petr Sokol (ODS) debatovali v Událostech, komentářích o jednáních o míru na Ukrajině. Podle Vondráčka Rusko vyjednává z pozice síly a svých maximálních požadavků. Sokol poznamenal, že Rusko může zastavit válečné operace kdykoli, kdyby chtělo. Oba diskutující také vyjádřili svůj názor na Visegrádskou skupinu (V4). Moderovala Barbora Kroužková.
4. 12. 2025

Nejsme v dobré době, Evropa se naštěstí dokázala semknout, myslí si Pánek

Po světě je poměrně dost velkých konfliktů, které mohou podle ředitele Člověka v tísni Šimona Pánka ovlivnit celkovou situaci, a není dobré je podcenit. Nemyslí si ale, že se blíží světový konflikt. Prudká eskalace napětí mezi Izraelem a Hamásem neodsunula do pozadí ruskou agresi na Ukrajině, míní Pánek, který byl hostem Interview ČT24.
20. 10. 2023

Zbytečně kriminalizujeme uživatele psychoaktivních látek, říká Mravčík. Frydrych se obává dopadů nové legislativy

Prohibice psychoaktivních látek zbytečně kriminalizuje uživatele, řekl v Událostech, komentářích vědecký poradce Národního koordinátora pro protidrogovou politiku Viktor Mravčík. Cílem nové právní úpravy pro tyto látky je podle něj vytvořit jasný, regulovaný a legální prostor. Zavádíme tady novou závislostní kategorii, které dáváme komerční rozměr, varuje ředitel Národní protidrogové centrály Jakub Frydrych.
9. 8. 2023

Česká armáda potřebuje další modernizaci, ne povinnou vojnu, shodli se poslanci

Českou armádu posílí americké vrtulníky, první z nich již ze Spojených států dovezl transportní letoun. „Je to technologicky obrovský krok vpřed,“ řekl v pořadu Události, komentáře bývalý náčelník generálního štábu a vedoucí katedry bezpečnostních studií CEVRO Institutu Jiří Šedivý. S potřebou modernizace souhlasí také předseda sněmovního výboru pro bezpečnost Pavel Žáček (ODS) a místopředseda výboru Pavel Růžička (ANO). Shodli se i na tom, že pro Českou republiku by naopak nebylo vhodné zavedení základní vojenské služby. O té hovořila také poslankyně a členka zahraničního výboru Eva Decroix (ODS) v Interview ČT24.
28. 7. 2023

Pozor na fauly v rozpočtu, říká Kalousek. Schodek 295 miliard se nepodaří udržet, míní Pilný

Schválený schodek letošního rozpočtu ve výši 295 miliard korun je podle bývalých ministrů financí Miroslava Kalouska (TOP 09) a Ivana Pilného těžko dosažitelný. V pololetí dosahoval deficit hodnoty 215,4 miliardy korun. Kalousek doufá, že se kabinet Petra Fialy (ODS) ještě o něco pokusí. Pilný je ale skeptický, vláda podle něj nepřináší řešení. Exministři o státním rozpočtu diskutovali v 90' ČT24.
4. 7. 2023

Dějiny se mají připomínat pomocí osudů a hodnot, ne v monstrózním hávu betonových pomníků, říká Kroupa

Konec druhé světové války by si měli lidé připomínat hlavně příběhy lidí, jejichž hlavní životní hodnotou byla svoboda, říká novinář a ředitel společnosti Post Bellum Mikuláš Kroupa. V kontextu války na Ukrajině podle něj oslavy výročí porážky nacistů i dnes připomínají, že svět může velice snadno zešílet a svět musí hledat cesty, jak tomu zabránit. O konci druhé světové války, válečných zločinech na Ukrajině a sovětských výkladech dějin hovořil v Interview ČT24.
8. 5. 2023

Společnost se radikalizuje. Česko je na tom však lépe než řada jiných zemí, míní bezpečnostní expert Mareš

Rusko podporuje aktivitu dezinformační scény v Česku, vyplývá to ze zprávy o extremismu za loňský rok, kterou schválila vláda. Dezinformace mají podle ní za cíl oslabovat stabilitu země. Bezpečnostní expert Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně Miroslav Mareš v Událostech, komentářích řekl, že radikalizace společnosti je velká, Česko je však stále na tom lépe než řada jiných zemí. Podle právníka a účastníka protivládních demonstrací Ondřeje Dostála se některé případy za extremismus jenom označují.
4. 5. 2023

Nastal čas na plošné škrty, shodli se ekonomka Nerudová a exministr Kočárník

Srazit schodek státního rozpočtu o sedmdesát miliard korun považuje ekonomka Danuše Nerudová za málo ambiciózní cíl. Řekla to v Událostech, komentářích. Vládní koalice se po středečním více než šestihodinovém jednání přiblížila dohodě o úsporném balíčku na rok 2024. Ve čtvrtek to potvrdil premiér Petr Fiala (ODS). Konkrétní opatření ale neprozradil. Bývalý ministr financí Ivan Kočárník se domnívá, že je potřeba udělat plošné škrty. Ekonom Jan Švejnar vidí možnosti v zeštíhlení státní správy, daních z nemovitostí nebo progresivní dani.
28. 4. 2023
Načítání...