Slyšel jsem úvahu, že výborně naprogramované médium budoucnosti by mělo splynout s jeho uživatelem v sociálních sítích v „dokonalé bouři“. Termín z meteorologie pouze dokazuje, že podoba médií budoucnosti nemá zatím vlastní terminologii a debaty o ní jsou plné metafor. Komu se to nelíbí, ještě nepochopil, k jaké revoluci v médiích dochází a co by mohlo být jejím výsledkem. Podobá se jedné milé dámě, která mi s vážnou tváří vyprávěla, že facebook je seznamovací odpornost a podobná věc tady přece byla odjakživa, předcházela mu novinová inzerce. Youtube prý jen nahrazuje televizní pořad, kam se posílala domácí videa.
Jeden můj kolega zase dokonce tvrdil, že televizi sledují hlavně starší lidé a jako taková by tedy měla být konzervativní, nastavená na lidi, kteří neužívají internet, a držet se hlavně klasických formátů a na módní trendy nenaskakovat. Odvětil jsem, že jde o relevantní názor manažera, který chce do pěti let umřít, nechce se mu nic dělat a po mně potopa.
Sociální sítě, respektive sociální média nejsou jen elektronickou variací na stejné téma, jsou novým světem, který zásadně mění vztah uživatele k médiu. Médium má víc funkcí než v minulosti a individualizuje se. V jednom z minulých blogů jsem psal o budoucí nutnosti generačně vytvářet různé typy zpravodajských pořadů nebo klipů, nyní bych chtěl popsat trend, který už přichází a umožňuje onu dokonalou bouři.
Médium jako životní názor
Když jsme před lety konstituovali ČT24 jako „zážitkově analytický kontinuální živý program“, už tehdy jsem tušil, že to je pouze první krok pro úspěšný televizní zpravodajský program. Pouhé „informování“ už je minulost a zpravodajský zážitek s přímým přenosem maxima vysílání je stále jen první krok pro médium, které chce uspět v konkurenci stovek serverů, blogů, specializovaných webů nebo mobilních zpráv. Bylo jasné, že brzy bude ČT24 potřebovat další pilíř: Musí být v souladu s životním názorem obecenstva, publika, diváků.
Musí se stát médiem, které není jen výplní volného času a vysílatelem zpráv a rozhovorů. Musí doplnit onen zážitek o vyjádření životního názoru diváka. A právě tady jsme u sociálních sítí, bez nichž by takový rozvoj televize nebyl možný.
Jestliže už nyní je ČT24 společenským pilířem pro klíčové události a jejich zprostředkování u občanů země, pak přerod programu v sociální síti v „životní názor“ zvýší dopad vysílání a prohloubí mezilidské vazby.
Když totiž mluvíme o životním názoru, neznamená to, že televize bude pravicová, levicová, antiparoubkovská nebo antiklausovská, aby se dostala do srdce určitého diváka a jeho politického a sociálního cítění.
ČT24 jako životní názor znamená, že chci sledovat svět prostřednictvím televize právě tím konkrétním způsobem, jak to ona televize dělá. A že se k takovému názoru aktivně přihlásím a budu onen program pomáhat konstituovat, ovlivňovat jej, komentovat a kriticky hodnotit pod svým vlastním jménem, s fotografií, sebevědomým profilem. Přijetí média jako životního názoru znamená, že jsem „členem týmu“, že neberu redakci jako nějakou anonymní nebo odtažitou strukturu firmy, ale jako součást svého světa. Nejsem už obecenstvem, členem skupiny diváků, jsem sám sebou a jsem konkrétní uživatel, který nahlas dává najevo svoje práva, je součástí oné „dokonalé bouře“ přicházející jako důkaz unikátního stavu, kdy vše splyne do zuřivého výbuchu živlů.
Médium a jeho srdce
Dokonalá bouře mezi médiem a uživatelem znamená mentální propojení, které klade nárok na obě strany. Sociální pouto, které denně prověřuje sledování programu a následná práce redakce na sociální síti, kdy si uživatelé a tvůrci vyříkávají, zda záměr vyšel, je pevné pouze do chvíle, kdy se daří kombinovat zážitek a udržet u konkrétního uživatele povědomí, že styl média a vysílání je jeho životním názorem.
Proč tohle všechno? Protože v moderním světě je těžké jen tak zaujmout a všude se válí vedle zpráv miliony dalších informací, zábavy, názorů a zážitků. Jsme unavení, o pozornost zápasí hluboké moře internetu, rostoucí počet televizí, rozhlasových stanic, noviny za peníze i zdarma, specializované magazíny. Informacím se nedá utéct, a proto pokud je člověk má vnímat, brát si z nich podstatné a chtít jim rozumět, musí se stát něčím pevnějším v jeho životě než jen pouze relací zpráv.
Budoucnost je jasná: Přežije pouze médium, které naváže intenzivní dialog s uživatelem a začne skupinu jménem diváci nebo čtenáři chápat jako soubor jednotlivců, kteří chtějí sociální vazbu, chtějí komunikovat. Média musejí ukázat, že mají srdce, nejen tvář a design.
Dá se říct, že vedle nutného zážitku, možnosti vytvořit si ze zpravodajského programu prostřednictvím sociální sítě životní názor, musí mít televizní program budoucnosti SRDCE. Musí dát najevo, že na druhé straně, ti, co médium tvoří, jsou lidé s nataženou rukou, otevřenou náručí a naslouchají, jsou členem stejné sociální skupiny, stejné sociální sítě.
Je jasné, co nás na ČT24 nyní čeká: dát této stanici srdce.
