"Je to země, kde je všeho přemíra. Přemíra dobra i přemíra zla. Přemíra lásky i nenávisti. Přemíra pozitiv i negativ." Takto označoval svoji zemi už před mnoha lety slavný, dnes už 80-ti letý, kolumbijský spisovatel a držitel Nobelovy ceny, Gabriel García Márquez. Kdo Kolumbii poznal, musí mu dát za pravdu. Je to země nespoutané radosti a veselí a současně také velkého utrpení. Je to země fantastických karnevalů, ohromného životního náboje, energie a dobré nálady, přírodní a lidské krásy, ale také země, kde už 44 let trvá občanský konflikt (kterému se vláda zdráhá říkat občanská válka), a kde do zajetí každoročně padnou stovky lidí. Několik desítek z nich v něm přežívá už 10 let!
Vyjednávačem v Kolumbii
Sám jsem Kolumbii velmi dobře poznal, prožil v ní pět úžasných let svého života a jsem s tou zemí spjatý dodnes. Poznal jsem i Venezuelu (i když o něco méně než Kolumbii) a také jejího kontroverzního prezidenta Huga Cháveze. Kdo mě dobře zná, může potvrdit i můj dlouhodobý názor na spojení: Chávez a Kolumbie. Vždy jsem zastával myšlenku, že kdyby se v Kolumbii dostal k moci někdo podobný Chávezovi, výrazně by se tím oslabily výhrady a argumenty kolumbijské ozbrojené opozice a posílily šance na to, že by se s vládou dohodla a případně i složila zbraně.
K ničemu takovému sice nedošlo, přesto se v uplynulém týdnu událo něco do jisté míry zlomového, o čemž se už dlouho spekulovalo. Hugo Chávez, s předchozím svolením kolumbijské vlády, oznámil svoji novou roli mírového prostředníka v ozbrojeném konfliktu. Chávez hodlá v Caracasu přijmout zmocněnce nejsilnější kolumbijské partyzánské organizace FARC (Ozbrojené revoluční síly Kolumbie) a zahájit vyjednávání o tzv. humanitární dohodě. O tu v Kolumbii usilují bezvýsledně už několik let a jejím cílem by mělo být propuštění 46 prominentních zajatců, politiků, vojáků i bývalé prezidentské kandidátky Ingrid Betancourt, které FARC zadržují 5 až 10 let. Původně bylo těchto prominentních rukojmích víc. Letos v červnu ale FARC za dosud ne zcela vyjasněných okolností zastřelili 11 z nich, poslanců městské rady v Cali.
Událost se pro Kolumbii okamžitě stala tématem číslo 1. Velké pozornosti se těší i v sousední Venezuele a na celém americkém kontinentu. Mnozí o ní mluví s velkými nadějemi. Jiní se obávají obrovského krachu. FARC za propuštění rukojmích požadují osvobození stovek svých vězněných bojovníků (včetně dvou velitelů, kteří už byli dokonce předáni k soudu do Spojených států) a také demilitarizaci dvou okresů na jihozápadě země. Hlavně na ten poslední požadavek vláda prezidenta Álvara Uribeho nikdy nechtěla přistoupit.
Přítel a nepřítel největší velmoci – mohou najít shodu? Ano
Situace je to mimořádná i z geopolitického pohledu. Podívejme se na současné rozložení sil v Latinské Americe. V posledních letech se celý kontinent politicky přiklonil doleva. Radikální levicoví prezidenti zavládli (kromě Kuby, kapitola sama pro sebe) po Venezuele také v Bolívii, Ekvádoru a Nikaraguy. Umírněná levice (typ španělských vládních socialistů) je u moci v Argentině, Brazílii, Chile, Uruguayi a Peru. Z celé Jižní Ameriky má vyhraněnou pravicovou vládu jen Kolumbie. Proč se levice neuplatnila i tam? Kvůli 44 let trvajícímu ozbrojenému konfliktu. Lidé tam mají už dost války a utrpení. Voliči v krizi podpořili rázného pravicového prezidenta Uribeho. Ten získal politický kapitál právě kvůli levicovým povstalcům. Uribe je také v Jižní Americe jediným skutečně věrným a blízkým spojencem Spojených států a Bogotá dostává od Washingtonu stovky miliónů dolarů ročně na boj proti narkoobchodu.
Chávez je zase největším nepřítelem Spojených států v regionu. Rozvracečem demokracie, demagogem, populistou. Přátelí se s Ahmadínežádem a ostatními nepřáteli Spojených států. Podle opozice chce z Venezuely udělat druhou Kubu. Přesto Uribe a Chávez nalezli společnou řeč. Největší spojenec Spojených států a jejich největší nepřítel na kontinentu spolu dokáží pragmaticky a věcně jednat! Pro Kolumbii je Venezuela (po Spojených státech) druhým nejvýznamnějším obchodním partnerem. Obě země spolu sdílejí staletou historii, obchodní zájmy a víc než dva tisíce kilometrů dlouhou společnou hranici. Kdyby Uribe slepě a bezpodmínečně poslouchal svého největšího spojence, nemohl by s Chávezem jednat. Jako prezidenti se na oficiální schůzce ale setkali už poosmé. Svým rozhodnutím Uribe ukázal, že lze být spojencem a přitom si zachovat vlastní tvář a bránit své zájmy. Mnozí další spojenci největší světové velmoci by si z Kolumbie dnes mohli vzít příklad…
Teď je ale potřeba Chávezovi v jeho nové roli držet palce. Svět už překvapil tolikrát. Co když se mu podaří překvapit ho ještě jednou v procesu mírového vyjednávání v Kolumbii? Dohoda o propuštění rukojmích by byla výrazným krokem na cestě k mírovému ujednání. O něm ale i optimisté v Kolumbii ví, že pokud k němu někdy dojde, půjde ještě o dlouhou cestu, minimálně několik let, jestli vůbec. Ale přeci jen naděje umírá poslední a Kolumbie by jednou mohla vybočit ze schématu Garcíi Márqueze. Už by v ní mohla být jen přemíra dobra a nikoli zla. Prostě by slovy Středoevropana prezidenta Havla, „láska a pravda zvítězila nad zlem a nenávistí“.
Ostatně, když už zmiňuji i prezidenta Havla, a vůbec nějaké vazby mezi děním v Latinské Americe a českou realitou či myšlením, rád bych se zeptal: Proč naši lidé a organizace, které se angažují v nejrůznějších hnutích za lidská práva, převážně za demokratickou přeměnu Kuby, nezaměří své úsilí (alespoň jeho zlomek) také na ozbrojený konflikt v Kolumbii, a na hledání jeho řešení a cesty k míru a blahobytu? A nemyslím přitom jen na pana prezidenta Havla, kterého si velmi vážím, ale i na naši oficiální českou diplomacii a nevládní (leč s vládní linií velmi úzce spolupracující) organizace… Nebo nás může nechat klidnými skutečnost, že v tomto konfliktu dosud umírají v politicky motivovaném násilí tisíce lidí ročně, či v lepším případě jsou na dlouhá léta unášeni?
- Předávání rukojmích zadržovaných FARC autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/47/4619.jpg
- Prezident Hugo Chávez autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/3/289/28890.jpg
- Ingrid Betancourtová autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/2/166/16596.jpg
