"Je tu krásně. Ale je to sem strašně daleko." Těmito slovy hodnotil svou cestu do argentinského Buenos Aires věhlasný kolumbijský spisovatel a držitel Nobelovy ceny za literaturu Gabriel García Márquez. Bylo to už před mnoha lety, kdy přijal pozvání k účasti na jedné z bezpočtu literárních konferencí a udělování autorských cen. Do Buenos Aires se už pak nevracel. Spisovatel dlouhodobě žijící v Mexiku, největším městě světa, říkal: "V Mexiku je sice vzduch hodně znečištěný, a v Buenos Aires je krásně čistý a čerstvý od větrů z řeky La Platy, přesto se v Buenos Aires dusím. Tamní vzduch je totiž plný té ohromné vzdálenosti téměř od všech dalších částí světa."
Země spadlá z mapy
Tu ohromnou dálku, vzdálenost od ostatních (i zbytku vlastního) kontinentů si uvědomují i mnozí Argentinci. Přesvědčil jsem se o tom během četných setkání s Argentinci při mých předchozích cestách na jih amerického kontinentu. Mnozí z nich mají evropský původ. Současná argentinská společnost je totiž směsí původních obyvatel (z malé části) a přistěhovalců z nejrůznějších evropských zemí, a to nejen ze Španělska, jak je tomu v případě většiny zemí Latinské Ameriky. V Argentině žijí miliony potomků italských přistěhovalců, obrovské množství potomků německých přistěhovalců, arabských, židovských, francouzských, anglických, ale i třeba polských, srbských, chorvatských, ukrajinských nebo českých. Argentinci se proto mnohdy cítí jako Evropané.
Centrum Buenos Aires například oplývá evropskou architekturou z počátku dvacátého století, takovou, jaká se už ani v Evropě nevidí. Lidé tam ale žijí od Evropy nesmírně daleko. Necítí se ale ani jako Latinoameričané. Argentina je zemí, jejíž lidé se k nějakým společným latinskoamerických hodnotám z celého kontinentu hlásí asi nejméně. Pro většinu začíná Latinská Amerika za Andami nebo kdesi na severu. Často se proto říká: Kde na mapě vlastně Argentina leží? V Evropě není, je od ní moc daleko. V Latinské Americe také ne, obyvatelé se hlásí spíš k Evropě, a do Latinské Ameriky je navíc také daleko. O Argentině se proto někdy mluví jako o zemi, která spadla z mapy. Není ani tam, ani jinde. Je hodně daleko. Od všech má ale něco a přitom je i velice svá, osobitá.
Vítaná modernost nebo nenahraditelná ztráta?
Přesto jsem se na své poslední cestě do Buenos Aires přesvědčil i o novém fenoménu, ke kterému tam dochází. I přes svoji osobitou odloučenost od světa, začíná argentinské hlavní město rychle vstřebávat prvky globalizace a modernosti do své architektury. Tisíce domů a budov někdejšího koloniálního stylu z konce devatenáctého a počátku dvacátého století, ať italského klasického slohu, francouzského art nouveau nebo i anglického stylu, jsou teď v ohrožení. A to přesto, že jsou právě jednou z největších atrakcí pro zahraniční turisty. Globalizace ve stavebnictví dospěla v posledních 3 – 4 letech i sem. Pryč jsou doby, kdy argentinské zákony nařizovaly stavět budovy maximálně do výšky osmi pater. Investice a peníze dělají své i tady.
Desítky a už i stovky starých budov v tomto obrovském městě už kapitulovaly před náporem stavebního boomu a ustupují moderním věžím a mrakodrapům, takovým, jaké se dnes staví v jakékoli světové metropoli, ať je to Barcelona, Bangkok, Paříž nebo Tokio. Nejjasnějším příkladem této přeměny může být pobřežní čtvrť Puerto Madero. Tento kdysi městský přístav na La Platě se v posledních třech letech proměnil ve výstavní, moderní a luxusní oblast finančních a obchodních center, luxusních hotelů a restaurací. Přeměna ve stylu pražského Anděla a Nového Smíchova, ale v mnohonásobně větším provedení.
A jak to bývá se vším, zatímco jedni moderní přeměnu vítají, jiní ji zatracují. Zatímco pro jedny se navždy ztrácí historický duch některých oblastí města, pro jiné se zvyšuje prosperita a tvoří se pracovní místa pro tisíce „porteňos“, obyvatele Buenos Aires. Pravdu nelze upřít ani jedněm, ani druhým, a lze jen konstatovat, že obrovský stavitelský boom je dalším odrazem hospodářské reaktivace země, která před pouhými šesti lety utrpěla svoji nejhorší ekonomickou a finanční krizi ve své novodobé historii. Jestliže hospodářský růst od té doby dosahuje v celé zemi 8% ročně, pak sektor stavebnictví roste ročně dokonce o 16%. A to už musí být vidět. Přesto si ale osobně myslím, že se není čeho bát. Pokrok je neodvratný. Buenos Aires, argentinská metropole o 10 miliónech obyvatel, je ale tak rozsáhlé, že jeho osobitý historický duch se jen tak neztratí.
