Vypadá to, jako by už došly všechny rozumné argumenty. Venezuelský prezident Hugo Chávez hrozí domácím výrobcům, že jim vyvlastní farmy, pokud budou prodávat mléko za vyšší než oficiální státní ceny. Také chystá nové referendum, ve kterém by konečně mohl získat možnost další opakované prezidentské volby. Opozice na něj na oplátku vytahuje takové věci, jako že je prý bisexuál nebo že už dva měsíce randí se supermodelkou Naomi Campbell. Tak se na to podívejme i v našem pravidelném deníčku. Aspoň to tentokrát bude trochu sexy.
Zatímco v evropských demokraciích nazývat muže gayem nebo ženu lesbičkou už není žádná urážka (Evropská unie přece svatosvatě ctí a brání práva veškerých menšin), v Latinské Americe, a hlavně v lidových kruzích, takové označení ještě dnes vzbuzuje posměch. Pravděpodobně proto teď někteří na stránkách venezuelského opozičního i kolumbijského tisku vyrukovali s tvrzením, že Hugo Chávez je bisexuál.
Debata, která se kolem toho rozpoutala, je rozsáhlá a zapálená. Jakoby na čas přehlušila i věcné argumenty a fakta pro a proti Chávezovu stylu vlády. Ale je tedy možné, že by Chávez byl gay? Jeho vzhled, urostlou mužnou postavu v uniformě, zná celý svět. Sám Chávez o sobě tvrdí, že je dostatečně silný macho. Jiní teď zase poukazují na to, že v okruhu lidí, kteří ho při práci nejvíc obklopují, je dost svobodných mužů, a že venezuelskému prezidentovi se líbí ženy, ale i muži. Podle nepotvrzených zvěstí z bulvárního tisku měl mít intimní vztahy s bývalým viceprezidentem, dnes guvernérem státu Miranda Diosdadem Cabellem. Důkazy o jejich údajném vztahu ale dosud nikdo nepředložil. V této souvislosti se zmiňuje jen jeden Chávezův výrok před médii, ve kterém řekl, že Cabello má nádherné oči. Faktem však zůstává, že Chávez byl dvakrát ženatý a má 4 děti. S novinářkou Marií Isabel Rodríguez se rozvedl v roce 2004.
Na druhé straně ale venezuelská média přinášejí i zdánlivě protikladná tvrzení. Podle nich je Chávez už dva měsíce po uši zamilovaný do supermodelky Naomi Campbell. Opakovaně se spolu ukazovali na několika akcích v Caracasu i mimo hlavní město a sedmatřicetiletá modelka s ním pořídila exkluzivní rozhovor pro britský časopis GQ. Venezuelský revolucionář v něm mimo jiné řekl, že by se také nechal fotografovat svlečený do půl těla, jak to před tím udělal jeho ruský protějšek Vladimír Putin, a poté Naomi vyzval, ať si sáhne na jeho svaly. „Hugo se ke mně chová skvěle,“ řekla potom Naomi, „několik hodin jsme seděli v bytě a prostě si povídali, pak jsme šli na procházku na pláž. Muž, kterého si jednou vezmu, musí být čestný, silný, mít hodně energie a imponovat mi. Silní muži mě přitahují,“ dodala pak ještě na tiskové konferenci v prezidentském paláci. Podle místních novinářů přitom mluvila právě o svém hostiteli.
Zvolí Chávez příštího prezidenta Kolumbie?
Teď ale pojďme od úsměvných debat k vážnému tématu. Není to poprvé, co jisté kruhy v sousední Kolumbii obviňují Cháveze z vměšování do vnitřních kolumbijských záležitostí. Teď tam Chávez čelí dalšímu obvinění. Podle některých úvah má v úmyslu zamíchat kartami v příštích prezidentských volbách v Kolumbii. Po internetu už kolují zaručené zprávy, že Chávez přes třetí subjekty financuje Polo Democrático, kolumbijskou opoziční stranu. Navíc prý hodlá mobilizovat 4 milióny Kolumbijců, kteří žijí ve Venezuele a mohou se prezidentských voleb účastnit ze zahraničí, aby volili jemu blízkého kandidáta v Kolumbii. Jak je k tomu hodlá přimět? Podle zmíněných zdrojů hodlá využít vše: od úlev a výhod v jejich postavení jako cizinců ve Venezuele až po výhrůžky vyhoštění, pokud by nevolili podle jeho představ.
Pravdou je, že téměř celá Jižní Amerika se v minulých letech otočila doleva, a že Chávez získává na kontinentě pro své revoluční myšlenky stále víc a víc stoupenců. Kolumbie je jedinou zemí v Jižní Americe s výrazně pravicovou vládou a je také v současnosti nejspolehlivějším spojencem Spojených států na kontinentě. Není pochyb o tom, že to vše je také důsledkem toho, že země čelí krutému ozbrojenému konfliktu a desítky let trvajícímu ozbrojenému odporu narkoteroristických partyzánských skupin. Chávez by podle všeho rád získal v zemi svůj vliv. Jeho aktivní zapojení do vyjednávání s kolumbijskou guerillou o možném propuštění rukojmích pravděpodobně také spadalo do tohoto záměru.
Přesto, tvrzení o jeho údajném financování kolumbijské strany Polo Democrático (Demokratický pól) či o jeho údajných snahách ovlivnit hlasy kolumbijské menšiny ve Venezuele, mohou být, pokud se nepotvrdí, velmi nebezpečná. Mohou totiž vést k tomu, co už se v Kolumbii v minulosti často dělo. Totiž že nějaké politické hnutí či strana, která vybočila ze zažitého schématu dvou tradičních stran, byla poté vyšachována či likvidována natolik, že se nakonec proměnila v ozbrojenou povstaleckou skupinu. Příkladů tam v historii bylo hodně: Hnutí Unir Jorge Eliécera Gaitána, Anapo, UP, M-19.. A už teď se objevují obavy, že pokud kampaň proti Polo Democrático bude sílit, mohli bychom brzy být svědky vzniku další guerrilly v Latinské Americe.
