Předpovědi v Argentině se splnily. Cristina Fernandez de Kirchner skutečně vyhrála volby s velkým náskokem (získala 45 % hlasu) a 10. prosince usedne do prezidentského křesla. Poprvé v historii tak bude mít Argentina v čele prezidentku. Potvrzuje se, že Latinská Amerika už dávno není tak machistická, jak se z jiných kontinentů zdá. Prezidentku už měli v Nikaragui a Panamě. Teď vládne v Chile, nově usedne do nejvyšší funkce i v Argentině.
Argentinské volby potvrdily také další tendenci. Levicové vlády budou na kontinentu v převaze i nadále. Vítězství levicových vlád v jednotlivých zemích Latinské Ameriky nebylo jen přechodné. Před Argentinou mírně levicová vláda navázala na jinou mírně levicovou vládu například v Chile. Zde už téměř před dvěma roky předal vládu Ricardo Lagos Michelle Bacheletové. Znovu zvolená byla i vláda stejné orientace v Brazílii (Luis Inacio „Lula“ da Silva). V některých dalších zemích se opakuje i vláda radikálnější levice (Chavezova Venezuela), jinde si levice prodělává teprve své první období (Bolívie, Ekvádor, Nikaragua, Uruguay).
Když si experti vysvětlovali skutečnost, proč se v latinskoamerických zemích v minulém desetiletí uplatňovaly levicové vlády, většinou se shodovali v tom, že je to důsledek nespokojenosti, kterou u většiny obyvatel vyvolaly hospodářské politiky neoliberálních vlád 80. a 90. let. Byly to politiky, které nepřinesly očekávaný ekonomický růst a zlepšeni životních podmínek pro všechny, ale jen pro malé procento společnosti. Lidé proto volili třetí cestu v naději, že jim přinese rovnoměrnější růst a spravedlivější společnost.
Kdybychom se teď ptali, proč se v některých zemích levicové vlády opakují, pravděpodobně bychom si museli odpovědět, že je to proto, že své úkoly zvládly dobře. Argentina je toho právě teď nejčerstvějším příkladem.
Spokojený Chávez
Od nové argentinské prezidentky lze očekávat prohloubení hospodářské politiky a sociálních reforem dosluhující vlády jejího manžela, prezidenta Nestora Kirchnera. K výrazným změnám podle všeho nedojde ani v zahraničněpolitické orientaci. Jak známo, Argentina patří v Latinské Americe k nejdůležitějším spojencům kontroverzního venezuelského prezidenta Huga Cháveze. O Cristine Fernandez je známé, že s Chávezem nemá tak vřelé vztahy jako její manžel Nestor Kirchner. Přesto, Venezuela je pro Argentinu důležitým spojencem a obchodním partnerem. Venezuela odkoupila od Argentiny státní miliardové dluhopisy, dováži do Argentiny potřebné suroviny a investuje do tamního průmyslu. Argentina proto obhajuje integraci Venezuely do regionálních uskupení včetně Mercosuru. A všechno nasvědčuje tomu, že i když se Cristina nebude chtít příliš „kompromitovat“ vazbami na Cháveze, z ekonomických důvodů k tomu bude nucena. Krátce po oznámení výsledku argentinských voleb jsem se na zahraniční orientaci země ptal i bývalého ministra zahraničí Argentiny Rafaela Bielsy. Jeho odpověď byla jednoznačná: „Na vztazích s Venezuelou se rozhodně nebude nic měnit. O tom nemám nejmenší pochyby“, řekl Bielsa.
A co Nestor?
Cristina Fernandez de Kirchner tedy naváže pravděpodobně na vše z předchozí argentinské vlády. Prezident dosluhující úspěšné vlády Nestor Kirchner předá prezidentskou šerpu 10. prosince v naprosto ojedinělém aktu své manželce Cristine. Otázkou ale stále zůstává, proč se Nestor Kirchner k tomuto kroku odhodlal, proč sám nekandidoval podruhé, jak mu to umožňuje argentinská ústava. Podle všech tehdejších průzkumů by ho Argentinci zvolili znovu. Přesto se rozhodl vlády zanechat a jmenovat kandidátkou vládního hnutí svou ženu, senátorku Cristinu Fernandez. Někteři spekulují, že jen tak si vytvoří možnost vládnout vlastně po tři(!) období. První sám, druhé jako manžel prezidentky, a pak, za další čtyři roky, kandidovat sám potřetí, ovšem prezidentem by byl vlastně podruhé. Jsou to spekulace, které nikdo nepotvrdil a Kirchner je vždy vyvracel. Zatím ale neoznámil, čemu se chce v příštích letech věnovat. V jednom ze závěrečných projevů prezidentské kampaně řekl: „Budu dělat to, co dělají všichni Argentinci. Pracovat. Tak jako jsem se musel snažit být dobrým prezidentem, teď zase budu muset být dobrým občanem.“ Kirchner zůstane v politice, bude dál pracovat ve vládní straně, a jestli se odhodlá za 4 roky kandidovat znovu, to ukáže až budoucnost.
