Tento týden Praha hostila jeden z největších summitů celého českého předsednictví. Ministři zahraničí dvaceti sedmi zemí Evropské unie a dvaceti tří zemí Latinské Ameriky a Karibiku, sdružených v takzvané Skupině Rio, na něm hledali recept, jak společně ven z globální krize. Odsoudili protekcionismus, dohodli intenzivnější spolupráci a vyjádřili podporu obnovitelným zdrojům energie.
Ne všechny z latinskoamerických zemí však souhlasily s textem závěrečné deklarace bezvýhradně. Své připomínky podle očekávání vyjádřila skupina zemí, které tvoří takzvanou Bolívarovskou alternativu (ALBA). Jde o iniciativu venezuelského prezidenta Huga Cháveze, který kolem svých myšlenek sdružil ještě Bolívii, Ekvádor, Kubu, Nikaraguu a Honduras. Tyto země teď společně, dávno už to není jen Venezuela, mluví o budování socialismu 21. století. K závěrečné pražské deklaraci připomněly, že požadují spravedlivější ekonomický řád, spravedlivější a nikoli volný obchod. Podle jejich názoru se o tak závažných problémech světové hospodářské krize nemůže jednat jen „povrchně“ na schůzkách, jako byla ta pražská, ale třeba na světové konferenci OSN věnované finanční krizi, která se má konat v prvním červnovém týdnu v New Yorku.
„Slibujete si víc například od španělského předsednictví…?“ nestihl jsem dokončit otázku pro nikaragujského viceministra zahraničí po pražské schůzce. „Od Španělska? Že by také mělo zájem o vstup do našeho uskupení ALBA? To by bylo skvělé!“ zvolal v odpovědi Valdrak Jaentschke Whitaker. „Ne, pane viceministře, myslel jsem to, jestli si myslíte, že španělské předsednictví EU v příštím roce by mohlo víc naslouchat vašim požadavkům a potřebám?“ dokončil jsem otázku. Nikaragujský viceministr zahraničí byl zdvořilý a v odpovědi vyzdvihl úsilí a úspěch českého předsednictví například i v organizaci summitu EU - Skupina Rio.
Proč ale do Prahy přijelo tak málo ministrů zahraničí a většinou, jako v případě Nikaraguy (ale také právě Bolívie, Ekvádoru, Venezuely), je zastupovali jejich náměstci? Že by se skutečně tyto země „šetřily“ až na období po novém roce?
Španělský premiér Zapatero mezitím spolu s králem Juanem Carlosem „odtajnili“ svoji novou strategii v přístupu k Latinské Americe. V příštím roce se chystají provést, jak říkají, „kvalitativní skok“ ve vztazích k Latinské Americe a Karibiku. Hodlají regionu například pomoci v jeho mezinárodním prosazování a prestiži tak, aby hlas Latinské Ameriky byl víc slyšet. Španělsko se chystá už teď na dvousté výročí vyhlášení nezávislosti mnoha zemí Latinské Ameriky. Už ustavili i Národní komisi pro koordinaci tohoto výročí. Předsedat jí má Felipe González, někdejší španělský premiér a socialista, stejně jako ten současný.
Dialog nebo sankce?
Pražský summit EU a zemí Skupiny Rio se také konal v ovzduší rostoucího zájmu sedmadvacítky o politický dialog s Kubou. Sama Kuba se také vůbec poprvé účastnila schůzky na takové úrovni. Do Skupiny Rio vstoupila teprve loni v listopadu, a tak se v Praze ukázal oficiálně i nový kubánský ministr zahraničí Bruno Rodríguez. Svůj španělský protějšek Miguela Ángela Moratinose požádal, aby Evropská unie za španělského předsednictví zrevidovala společný evropský postoj vůči jeho zemi. A podle všeho by mohl mít úspěch. Schůzka se totiž koná v době, kdy například v Evropské komisi převažuje zájem o dialog a spolupráci nad taktikou sankcí a represí. Členka Evropské komise pro vnější vztahy, Benita Ferrerová-Waldnerová mi řekla exkluzivně pro ČT, že si komise samozřejmě přeje vidět hlubší pokrok v otázce lidských práv, ale že je současně otevřená většímu dialogu. „Konstruktivním dialogem dokážeme víc,“ řekla komisařka. A další evropský komisař, který se tématem dlouhodobě zabývá, Louis Michel, dokonce v Bruselu označil pokrok na cestě k demokracii na Kubě za významný. Podle něj Evropská unie svůj společný postoj vůči Kubě zreviduje určitě velmi brzy.
