Na Vysoké škole ekonomické mě učili, že dobře sestavený státní rozpočet by neměl hospodařit se schodkem. Jednotlivé schodky rozpočtů se totiž kumulují ve státním dluhu, z kterého je nutné platit úroky. To vede do situace, kdy budoucí rozpočty musí vynakládat prostředky na obsluhu státního dluhu, kvůli čemuž zbývá méně peněz na financování veřejného sektoru. S podobnou logikou se snaží hospodařit odpovědné domácnosti, oproti tomu český stát hospodaří s přebytky jen výjimečně. Jenže doba se mění, v současnosti se právě může „život na dluh i vyplatit“.
Křeček: Opozice kritizuje rozpočet špatně. Život na dluh se teď může vyplatit
Nemít dluhy – s podobnou logikou se snaží hospodařit odpovědné domácnosti. Je však možné, že si v průběhu života vezmou hypotéku na financování bydlení či nějaký úvěr na rozjezd podnikání. Zpravidla se jedná o výjimečné události, které by měly vést k výraznému kvalitativnímu posunu v životě. Odpovědní lidé skutečně většinu let hospodaří s přebytkem, díky čemuž úspěšně překonávají nepříznivé životní události.
Oproti tomu český stát hospodaří s přebytky jen výjimečně. Od vzniku České republiky se to povedlo jen v letech 1993, 1994, 1995, 2016 a 2018. Deficitní hospodaření bývalo oprávněným terčem kritiky. Na tom se mnoho nezměnilo ani letos, kdy opozice při projednávání státního rozpočtu kritizovala výši schodku. Argumentovala přitom, že v době ekonomického růstu je nemravné vytvářet nové dluhy.
Kondice české ekonomiky v roce 2019 a výhled na rok 2020
Většina politiků bohužel nemá ekonomické vzdělání. Těžko jim proto vyčítat, že si nevšimli významné změny paradigmatu v ekonomice. Dnešní doba je z historického pohledu zcela výjimečná, kdy ve vyspělém světě máme nejnižší úrokové sazby za posledních 5000 let. Na trzích je dokonce více než 12 bilionů dolarů dluhopisů se zápornými výnosy.
V této podivné době přestaly platit poučky, které jsme se v ekonomii učili. Dluh se stává aktivem, z kterého můžeme inkasovat příjmy do státního rozpočtu ve formě negativních úroků. V České republice sice nemáme záporné úrokové sazby, ale je možné se financovat pomocí eurových dluhopisů. Na nich mají záporné úrokové sazby i podstatně méně bonitní země, než je ta naše.
Je to zcela nesmyslné, ale je to realita dnešních dní. Dobře sestavený státní rozpočet by měl využít výjimečné situace extrémně levných peněz a dramaticky navýšit investice. To by Českou republiku posunulo dopředu. Při správném řízení státního dluhu bychom navíc mohli inkasovat peníze ze záporných úroků.
Letošní debata o státním rozpočtu však nové ekonomické paradigma vůbec nereflektovala. Opozice nebyla nikterak kreativní. Pouze vytáhla své staré argumenty z předchozích let a kritizovala výši schodku. Opominula, že schodek ve výši 40 miliard korun by vzhledem k velikosti české ekonomiky nebyl problematický ani za normální situace. Navíc, jak jsem se snažil vysvětlit, vzhledem k možnosti negativních úrokových sazeb míří argumenty na výši schodku zcela mimo terč.
Kritika státního rozpočtu na rok 2020 měla napadat nízké ambice. Právě nyní jsou nejlepší podmínky na financování infrastrukturních projektů. Kromě dostavby páteřních dálnic bychom mohli začít propojovat jednotlivá krajská města. Rovněž by bylo vhodné řešit problém stárnutí populace výstavbou nových ubytovacích kapacit pro seniory v různých stupních závislosti. V neposlední řadě by stát mohl vyřešit bytovou krizi. Stačilo jen naplánovat masovou výstavbu, která by vedla ke snížení přemrštěných cen na realitním trhu.
Nic z toho se však nekonalo. Politici stále žijí ve starém paradigmatu. Nemají odvahu naplánovat ambiciózní státní rozpočet, který by znamenal kvantový posun vpřed. Nelze proto očekávat, že by se v dohledné době výrazně zlepšila situace v dopravě. Péče o seniory se bude stávat stále větším problémem, stejně jako bytová krize. Místo reálného řešení problémů jsme si vyslechli zbytečnou debatu o výši schodku. Mohli jsme se utvrdit v naprosté nekompetenci politiků a přitom sledovat, jak je promarňována zcela výjimečná situace na trhu.
Hlavní ekonom BH Securities. Vystudoval Národohospodářskou fakultu Vysoké školy ekonomické v Praze, na které aktivně pedagogicky působí. Odborně se zaměřuje především na analýzu české ekonomiky, sociální systémy a veřejné rozpočty. Při svém studiu strávil nějaký čas na London School of Economics a díky studiu MBA si rozšířil své znalosti a dovednosti také v oblasti byznysu.