O nás bez nás. To si říkali Čechoslováci po Mnichovské dohodě v roce 1938. Tehdy nás Velká Británie, Francie, Německo a Itálie donutili vzdát se Sudet, kde žila německá většina. Francouzští a britští spojenci Československa měli tenkrát pádný argument: Je to ve prospěch míru, Němci nechtějí v Československu žít.
Srbové teď říkají, historie se znovu opakuje. Tentokrát nás nutí mezinárodní společenství vzdát se Kosova, kde žijí většinoví Albánci. Nemůžou ale říct, o nás bez nás. Už skoro dva roky jednali s kosovskými Albánci pod mezinárodním dohledem o budoucnosti Kosova, které je po občanské válce a po bombardování Severoatlantickou aliancí v roce 1999 pod mezinárodní správou OSN. Nedohodli se. Srbové nabízeli Albáncům všechno kromě nezávislosti. Albánci ale nechtějí nic jiného než samostatnost.
„Nechceme se Srby nic mít. Za Miloševičova režimu nás utiskovali, vyháněli a zabíjeli,“ říkají Albánci. „Miloševičův režim jsme dávno sami svrhli a Miloševič je mrtvý, jsme demokratická země,“ oponují Srbové a dodávají: „Kosovo je kolébka srbské kultury, máme tu několik set kostelů a klášterů starých skoro tisíc let.“ „Jsme potomci Ilyrů a žili jsme tu dávno před příchodem Slovanů,“argumentují Albánci.
V podstatě žádná shoda. Jednání mezi Srby a Albánci pod dozorem Spojených států, Ruska a Evropské unie v prosinci 2007 skončila. Albánci už na rozdíl od Srbů nechtějí vyjednávat dál. Nemusí. Spojené státy a některé země Evropské unie (Velká Británie, Francie, Německo nebo Itálie) už naznačily, že nezávislé Kosovo uznají.
Co se stane na Balkáně po vyhlášení druhého albánského státu? Dá se očekávat, že Srbové nepůjdou kvůli Kosovu do války. Jejich politici říkají: „Jsme připraveni na všechno, kromě války s mezinárodními jednotkami KFOR.“ Srbové vyhrožují, že zablokují hranice, udělají ekonomickou blokádu Kosova, včetně dovozu zboží, energií a pohybu osob. To Kosovo zásadně zasáhne. Zboží ze Srbska je pro Albánce velmi levné. Odhaduje se, že 50 až 70 procent zboží, které se tam prodává, je ze Srbska. Navíc ze Srbska je také 40 procent elektrické energie spotřebované v Kosovu.
Srbové mají připravené i další protiakce. V Kosovu totiž stále žije přes 100 tisíc Srbů, v pěti kosovských okresech mají dokonce absolutní většinu. Tyto okresy teď vyhrožují, že jestliže vyhlásí nezávislost kosovští Albánci, vyhlásí nezávislost na albánském Kosovu i oni. Kosovští Srbové budou chtít připojení k Srbsku. Srbská vláda je samozřejmě podporuje. „Jsme povinni bránit své obyvatele na celém území Srbska. Podle rezoluce OSN č. 1244 z roku 1999 a i podle nové srbské ústavy z roku 2006 je Kosovo nedělitelnou součástí Srbska,“ říkají srbští politici.
To se ale zase samozřejmě nelíbí Albáncům. Ilegální Albánská národní armáda dokonce otevřeně vyhrožuje, že za celistvost Kosova bude bojovat i silou. Její bojovníci prý dobijí separatistické srbské enklávy. Mají pádný argument: „Nedopustíme ohrožení územní celistvosti Kosova.“ Jako kdyby sami sebe neslyšeli.
Zapeklitá situace. Tu budou muset řešit přímo v Kosovu mezinárodní jednotky KFOR a mezinárodní policie. Mají tu značnou sílu (více než 16 tisíc vojáků včetně těžkých zbraní). Mezinárodní síly budou mít těžký úkol, udržet mír a zabránit podobným nepokojům jako v roce 2004, kdy rozlícení Albánci zabíjeli Srby a vypalovali jejich domy a kostely.
Co se v Kosovu opravdu stane po deklarovaném vyhlášení nezávislosti na přelomu ledna a února 2008 se přesně nedá odhadnout. Jedno je ale jisté. Balkán byl a stále zůstává sudem střelného prachu v Evropě.
- Demonstrace za nezávislost Kosova autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/17/1632.jpg
- Srbský voják http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/31/3015.jpg
- Dragan Šutanovac http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/32/3185.jpg
- Gerry Hegarty autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/32/3186.jpg
