Asi vám neuniklo, že Arnold Schwarzenegger, slavný herec a guvernér amerického státu Kalifornia, rozhodl, že budou zrušeny papírové učebnice. Dnešní a budoucí žáci se budou, podle něj, učit z elektronických učebnic ve svém notebooku. Tato informace proběhla asi před týdnem všemi médii a já si nevšiml, že by na ni někdo nějak zvlášť reagoval. Nevím, jestli ten nezájem plyne ze smíření se s tím, že papírové učebnice a posléze i knihy zaniknou, nebo z toho, že je to tak krajní názor, že se jím není netřeba zabývat. Já bych se jím rád zabýval!
Maličko a neuzříte mě…
Za dobu, co jsem na světě, jsem zažil zánik mnoha nosičů informací. Pamatujete na rozbitné gramofonové desky, magnetofon, kde místo pásku byl drát, kotoučové magnetofony? Pamatujete na PC s děrnými štítky, sálové počítače s rotujícími kotouči páskových pamětí? Na první domácí počítače s magnetofonovou kazetou jako pamětí? Pamatujete na diskety, zipky, CD a DVD… pardon, ty ještě stále existují! Chci říct, že se netřeba děsit radikálního názoru kalifornského guvernéra. Plete se. Jen za můj život zanikla desítka různých nosičů informací, ale kniha, ten obyčejný, papírový, voňavý, potištěný nosič informací, zůstala a zůstane. Všechno přežije, i když je její výroba složitá a plná paradoxů.
Nedávno jsem vydal knihu Praha, město věží. Jako nadšený autor jsem se jezdil dívat, jak taková kniha vzniká. Jel jsem tedy jedné dubnové neděle do Jihlavy, do tiskárny, kde dva lidé obsluhovali úžasný a jistě neobyčejně drahý a složitý stroj a tiskli to, co jsem napsal a nafotil na ohromné archy papíru. Ty pak několik nákladních aut převezlo do Prahy, kde je v knihvazárně na Smíchově několik desítek lidí několik dnů snášelo, sešívalo, ořezávalo a zavěšovalo do desek, až byla moje kniha na světě.
Díval jsem se s úžasem, jak z jednoho DVD, na kterém kniha až doposud byla, vzniklo několik tun potištěného papíru. Najednou jsem viděl, že za výrobou knihy, kterou jsem napsal na počítači zcela sám, a mohl bych ji klidně i zcela sám šířit po internetu, stojí celé jedno průmyslové odvětví!
Zbyde jen ticho
Proč se to všechno ještě stále provozuje? Vždyť ta kniha vznikla na počítači a mohla v počítači dál zůstat! Vůbec nemusela svou virtuální podobu opustit! Domnívám se, že je to tím, že ti osvícenější z nás si dobře uvědomují, že doba počítačů, internetu a virtuality je okouzlující, ale také křehká, zranitelná a konečná. Zanikne stejně jako doba kamenná, bronzová, parní, naftová, elektrická. A se zánikem doby elektrické zanikne i celý ten úžasný a nekonečný virtuální svět, který si teď tak užíváme. Co zůstane? KNIHY! K čerpání informací z nich potřebujete jen své oči a trochu denního světla. Žádné obrazovky, počítače, přehrávače, elektřina. Nic.
Na začátku byla kniha a ticho. A tak tomu bude také na konci. Proto věřte knize a ne panu guvernérovi. Mýlí se. Je to jen politik, který myslí jen o jedno volební období dopředu. On tu dávno nebude, notebooky tu dávno nebudou, ale knihy tu budou pořád. I když možná zase jen psané ručně a na ručním papíře.
