Plzeňský právnický malér není jenom taková lapálie, jak se snaží naznačit kupříkladu advokát Tomáš Sokol. Je to skutečný skandál. Už proto, že lidé, kteří mají ve svém profesním životě pracovat se zákonem, získali oprávnění k tomu v rozporu s ním. Je pravda, že podobných „lžidoktorů“ jsme už viděli hodně, ale zatím nikdy v jejich produkování nefungoval systém a organizace. Byť získávání titulů pro některé nomenklaturní kádry v minulém režimu mělo dozajista mafiánské rysy. Rozdíl byl ovšem v tom, že tehdejší udělování titulů za zásluhy bylo posvěceno ústavním paragrafem o vedoucí úloze KSČ. Proč by nemohla o všem rozhodující partaj rozdávat i tituly? Tak se stávali doktory, docenty, profesory, ba i akademiky mnozí, jejichž intelektuální kapacita byla, eufemisticky řečeno, vcelku (pod)průměrná. Dokonce si tehdy udělali takový speciální titul, lidově nazývaný z Rozhodnutí Strany Doktor – RSDr.
Byť protekční skládání zkoušek a tedy získávání neoprávněných studijních výhod obecně není ničím novým: od nepaměti se přece říkávalo „přijel ke zkoušce na huse“. Tomuto „zabijačkovému zkouškovému efektu“ ovšem chyběl výše uvedený systém a organizace. Šlo skutečně o osobní selhání hladových či spíše rozežraných jedinců. Rozdávání úctyhodných titulů za ideologické zásluhy bylo hříchem závažnějším. Také to byla urážka akademických kolegů, kteří vystudovali a získávali zkratky před a za jménem více méně poctivě a nelíbali kvůli tomu kdejakému tajemníkovi zadek. Podobná urážka kolegů je také jakýsi „vedlejší efekt“ i plzeňského skandálu.
V této zemi se rádo zobecňuje: všichni Romové existují v rozporu se zákonem, všichni politici kradou a lžou, všichni Češi byli vždycky kolaboranti a udavači, protože jsou do jednoho závistivci atd. apod. Nyní nabízí se tedy další zobecnění: jsi právník, který získal kvalifikaci v Plzni? To ten tvůj titul bude nějaký vachrlatý! Kdo ví, jak jsi k němu přišel?! Asi budeš taky pěkný křivák! Tak nějak je to řečeno i v české švejkovské klasice: bratr toho zavražděnýho musí bejt asi taky pěknej lump!
Zde nacházím jedno z největších provinění skupiny Kindl a spol.: pokud skutečně činili tak, jak napovídají indicie, poškodili pověst mnoha poctivých studentů – talentů i dříčů. Lidí, jejichž rodiče museli vynaložit nemalé prostředky, aby jim umožnili studovat, vždyť, věru, není to zadarmo! Lidí, kteří v době, kdy jejich vrstevníci se kroutili na diskotéce, doháněli to, co ještě nestihli nabiflovat na zkoušku! Kteří přišli o mnoho kbelíků nervů zkoušením a zápočty, seminárkami a ročníkovkami a diplomkami a kdo ví čím ještě…
Plzeňský malér v každém případě ohrozil důvěryhodnost a pověst důvěryhodných a slušných lidí. A to je horší než případný trestný čin či hrubá nedbalost. Je to, prosím, neodpustitelná nemorálnost.
