Už pět let mám seniorský průkaz. Ženy ho v Izraeli dostanou v 62 letech. Muži v o pět let později. To je také oficiální věk, kdy jdeme do penze. Na počest „Světového dne seniorů“ jsem se podívala na naše statistiky. A taky na ty české a srovnala s mým osobním životem.
Jak se žije v penzi… v Izraeli
V žebříčku kvality života penzistů je Izrael na 18. místě na světě, Česko zaujímá 25. pozici. Šedesátiletí senioři budou v Izraeli žít do svých 84 let, v České republice do 81 let. U vás v ČR dostává každý občan penzi, v Izraeli jen 73 % populace.
Čísla
Ačkoliv mnoho lidí zde má nízkou penzi, nejvíc si důchodci v průzkumu stěžovali na samotu. Ta je trápí víc než skutečnost, že musí šetřit na topení, nemají peníze na dražší léky a 9 % penzistů dokonce uvedlo, že si nemohou dovolit každý den teplé jídlo. Přitom izraelští senioři jsou velice aktivní, 60 % jich pravidelně sportuje a celé tři čtvrtiny by rády pracovaly dále. Ale jen 18 % seniorů se to opravdu daří, jako třeba mně. Polovina babiček a dědečků nad 60 let v Izraeli využívá internet – hledá informace, baví se s rodinou a přáteli, vede na síti svá bankovní konta a komunikuje s úřady.
A nakonec překvapivý údaj i pro mě. Navzdory finančním, zdravotním a psychickým problémům (viz samota), 81 % důchodců, kteří se průzkumu v Izraeli zúčastnili, uvedlo, že jsou se svým životem spokojeni.
A já
To jsou samozřejmě jenom čísla. Tak jak vypadá můj život v Izraeli? Narozená v roce 1946 – tak si to spočítejte. Pracuji na plný úvazek jako redaktorka a editorka zpravodajství v soukromé televizi. Tudíž nebudu mít penzi, jenom to, co jsem si ušetřila do penzijního fondu, do kterého platí i můj zaměstnavatel. Prakticky to znamená, že čím déle budu pracovat, tím bude můj důchod vyšší. Až do minulého roku jsem navíc jeden den v týdnu vyučovala na universitě žurnalistiku. Dvacet let zastávám funkci honorární konzulky České republiky v Jeruzalémě. To je samozřejmě čestná, neplacená funkce, z lásky k vlasti. Čtyřikrát týdně chodím ráno do posilovny a plavat. Každý den jsem skoro dvě hodiny v autě na cestě do práce (po pravdě řečeno, to je mi dnes nejvíc za těžko, zvláště návrat domů po deváté hodině večer, když skončí vysílání).
Finančně jsem na tom dnes dobře, i když vím, že řada mých kolegů a kolegyň v Praze v mém věku vydělávalo víc. A život je v Izraeli podstatně dražší než v České republice. Mám vlastní byt, pomáhám občas svým třem dětem. A kdyby se mě zeptali ze statistického úřadu, asi bych řekla, že jsem spokojená…