Tisíc a jedna noc trvají šest hodin. Portugalsko i Šeherezáda hrají o svůj čas, když se Portugalci stali rukojmím úsporné politiky vlády a mnoho lidí nečekaně zchudlo. Ve své alegorické fantazii zobrazil portugalský režisér Miguel Gomes široký portrét evropského šetření a uskrovňování. Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech si může připsat velké plus k tomu, že se mu originální a výstižný film podařilo po Cannes získat. A to navíc v době, kdy podobná jednání probíhají s Řeckem.
Tisíc a jedna noc neboli Arabské noci I, II, a III patří k nejdůležitějším filmům sezóny. Alespoň to tvrdí někteří mezinárodní filmoví kritici a novináři, kteří film viděli ve světové premiéře na festivalu v Cannes. Původně se tam uvažovalo o zařazení do hlavní soutěže, ale jeho délka byla překážkou a režisér Gomes film krátit odmítl.
Filmů o globální politické krizi je v současné kinematografii žalostně málo. Když člověk vidí film jako Tisíc a jedna noc, dojde mu, že tak jako je těžké žít v době krize, je těžké o tom točit upřímný film.
Šestihodinovka Arabských nocí je rozdělena na tři hlavní části – Neklidná, Zoufalá a Okouzlená. Starý známý příběh o Šeherezádě si film bere jen jako kostru pro vyprávění svých vlastních příběhů ze současného Portugalska v období srpna 2013 až července 2014.
Trefné a aktuální srovnání s řeckou krizí
Uvedení na festivalu v Karlových Varech v době, kdy se na stránkách světových novin denně řeší vyhrocená situace v Řecku, je neplánovanou shodou okolností a zásahem do černého v jednom. Ve filmu jednání zástupců Trojky nevedou nikam. Když si vyjeli na projížďku, zastavil je kouzelník a vysvětlil jim, že jejich neúspěchy plynou pouze z toho, že sami trpí impotencí a ta způsobuje i jejich impotentní jednání. Poskytne jim ale všelék, po němž celé osazenstvo nadále jedná s pevným hrbolkem v kalhotách: „Svět se nám točí kolem pér. Milujeme celé lidstvo. I tebe miluju, soudruhu,“ obrátí celá Trojka a portugalský lid se má dobře. Ovšem permanentní (politická) erekce se ukáže jako bolestná…
Kdosi z diváků podotkl, že film, přinejmenším první díl, by neměli vidět diváci, ale spíše vyjednavači o Řecku. Stačilo by ctrl c a ctrl v a místo Portugalska dosadit do příběhu Řecko. Možná by nahlídli jinak na tu ropuchu, která požaduje nalévat do chřtánu miliardy a která podle věštce ve filmu ničí nejen Portugalsko, ale i Španělsko, Itálii a skočí i na Německo.
Je evidentní, že komerční potenciál Tisíce a jedné noci je malý. Ale je evidentní, že potenciál festivalový je pro změnu velmi vysoký. Režisér v závěru věnuje trilogii své osmileté dceři, aby si v dospělosti vybrala, které příběhy se jí budou líbit. Podobně si i dnešní divák ze záplavy příběhů kratičkých i rozsáhlých vybere jen některé, které bude doporučovat dál. Jak vidíte z textu výše, já doporučuju ten o jednání impotentních zástupců Trojky nebo rozkošný rozhovor chytré Šeherezády na útěku z paláce s velmi krásným, ale velmi hloupým mladíkem, který je obdařen obdivuhodnou zvláštností.
Teď jste zaskočeni, že Šeherezáda z minulého Bagdádu se pustila do příběhů ze současného zchudlého Portugalska? Ano, je to tam všechno, pomíchaná minulost a přítomnost, svět arabský a evropský, a přesto všechno drží pevnou logickou linii. A dnes o svůj čas hraje Řecko… to už ale není příběh Šeherezádin.
