Do určité míry emotivně a především se zkušeností osmiletého působení na vrcholném exekutivním postu sleduje současné napjaté dění v české politice bývalý slovenský premiér Mikuláš Dzurinda. „Přeji si, abyste to co nejdříve ustáli a vyřešili. Aby Česko poutalo mnohem více dobrým hokejem než nestabilní vládou,“ uvedl Dzurinda v pondělním vydání pořadu Interview ČT24.
Má-li se někdejší šéf SDKÚ vyjádřit k politické krizi v Česku, volí opatrná slova. „Nesluší se zasahovat do vnitřních věcí sousední země. Řeknu asi to, že situace je trochu vážná, ale podle mého názoru není nějak super výjimečná. Osobně bych to nedramatizoval,“ konstatoval Dzurinda a dodal, že to, co se děje, má souvislost s blížícími se parlamentními volbami.
„Je třeba si otevřeně říci, že v politice jde také o zájmy, tedy i o to, kolik získá politická strana v nejbližších parlamentních volbách, které už jsou za dveřmi. Takže mám jisté pochopení pro to, že si politické strany vytvářejí pozici pro tyto nadcházející volby. Samozřejmě každý dělá politiku, jak umí. A je velmi důležité, zdali se potom výsledek ukáže v tom slova smyslu, že jsem se rozhodl správně, nebo jsem se spletl,“ řekl Dzurinda.
Kdybyste se měl vžít do role Bohuslava Sobotky, postupoval byste
stejně s vědomím toho, jakým způsobem ta krize začala a jak pokračovala?
Z mého pohledu je poměrně těžké si představit, že se úřadující premiér dobrovolně vzdává moci. Obávám se, že toto voliči od úřadujícího premiéra neočekávají. Že spíše čekají, že stávající mandát vyplní smysluplnou prací. Ale to je tak maximum, co si vůči české domácí politice dovolím říci.
Velkou moc má v tuto chvíli prezident Miloš Zeman. Před čtyřmi lety jste po setkání s ním na Slovensku prohlásil, že to je dobrý prezident. Platí to pořád, že máme dobrého prezidenta?
Máte kontroverzního prezidenta. Strávil jsem s ním velmi mnoho pěkných chvil a jsem mu dodnes vděčný za to, že jsme při dělení federálního majetku byli schopní oboustranné velkorysosti, přestože nám nacionalisté nadávali. Byla to velká věc, že jsme to vyřešili. Nechci to všechno popřít, ani nějakým způsobem pokazit. Proto budu velice zdrženlivý. Ale nemohu nevidět, že mnohá rozhodnutí a mnohé postoje pana prezidenta Zemana vedou k tomu, že ta politická scéna u vás je teď taková rozkývaná.
Andrej Babiš přišel do Česka ze Slovenska. Máte nějaké vysvětlení pro to, že se usadil tady a nezůstal doma?
Mám, ale nevyjádřím se.
Proč?
Protože nechci zacházet příliš daleko. Nesluší se to. Nemohu, byť nepřímo, vstupovat do již probíhající politické kampaně. A mám eminentní zájem na tom, aby vztahy mezi Čechy a Slováky byly nezatížené.
Loni jste v jednom rozhovoru uvedl, že máte strach o Slovensko i demokracii. Je to tam v tomto směru jiné než v Česku?
Částečně možná jiné. Ale je tam hodně paralel. Politická scéna je rovněž velmi rozkolísaná, je tam přespříliš emocí, osobních útoků a trestních oznámení. Což je cosi, co není v takové pracující demokracii typické, i když ideální to není nikde. To, co je v těchto dnech rozdílné, je fakt, že náš prezident, přestože tu a tam je vůči vládě kritický, tak se přece jen snaží o dostředivou politiku.
Druhý rozdíl, který v této době pozoruji, je to, že Slovensko má stabilní vládu, která přijímá zákony a předseda vlády vykonává své protokolární povinnosti. Toto je třeba říci, i když já osobně Roberta Fica velmi nemusím a nemám ho moc za co pochválit.
Premiér Sobotka se před několika dny vrátil z Lucemburska, kde si vyslechl, že země Beneluxu moc nechápou vývoj v některých státech Visegrádské čtyřky. Že jsou pro Benelux a ostatní členy Unie nesrozumitelné. Neděláte ve V4 něco špatně, když vám ostatní nerozumí?
Možná neděláme vůbec nic. A právě to je asi ten problém. Já se kriticky dívám na současnou V4. Víte proč? Protože na návrhy řešení klíčových problémů říkáme pořád to samé: ne, ne, ne. Ale už nepřicházíme s žádnou alternativou. Nejsme součástí řešení, jsme pouze součástí problému. Toto je pravda, jestli se nám to líbí, nebo ne. A to musíme změnit.
Z čeho jsou evropští lídři momentálně nejvíce nervózní?
Z několika věcí. Z toho, zda prezident Macron zvládne svoji misi. Z toho, zda prezident Trump bude předvídatelný a zda bude pevným pilířem a zárukou transatlantického společenství. A jestli se podaří zastavit trend, kdy se prosazují populisté a extremisté. Z toho jsme všichni nervózní.
