Dva význačné pochody se konaly v nedávné době: koncem března prošel centrem Prahy už devátý Pochod pro život, minulou sobotu "protančil" jihočeským Táborem festival Queer Pride. Třetí pochod (či spíše procházku) mohou sledovat návštěvníci pražské Valdštejnské zahrady ještě dnes. Je jím hrdé vykračování pávice se čtyřmi čerstvě vylíhnutými kuřátky, hledajícími na travnatých plochách zahrady něco k snědku.
Pražský Pochod pro život za účasti 1 500 lidí, převážně rodin s dětmi, jímž pořádající Hnutí pro život chtělo upozornit, že i přes klesající počet potratů bylo jen za poslední rok v ČR usmrceno umělým potratem 25 000 počatých dětí, proběhl za minimálního zájmu novinářů. Zato táborský festival Queer Pride, což v češtině znamená (po)divná, zvláštní, záhadná, ale také praštěná (i teplá či přihřátá) hrdost, pýcha nebo chlouba, se těšil vydatné mediální pozornosti. Podle Lidových novin šlo o „oslavu lidí s lesbickou, gay, bisexuální, transsexuální a intersexuální identitou“. Podle Práva Táborem prošel průvod asi 350 účastníků, „který má zviditelnit gay a lesbickou komunitu“.
Pochod proběhl „bez jakýchkoli incidentů“ za asistence 500 policistů ze tří krajů, včetně těžkooděnců, zásahové jednotky, antikonfliktního týmu, jízdní jednotky na koních, policejních vrtulníků a anarchistů v černých kapucích. Obdobně jako loni v Brně se čekaly protesty odpůrců podobných akcí, k žádnému napadení v průběhu akce však nedošlo. Na mítinku Dělnické strany, který se konal krátce před zahájením pochodu u táborského nádraží, místopředseda DS Jiří Štěpánek pouze uvedl, že homosexuálové touto akcí chtějí dát najevo svou nadřazenost a určovat, co je a co není normální. Podle Práva se na řádně povoleném mítinku DS sešlo asi třicet příznivců a stovka „zvědavců“.
Českých občanů, pohlížejících na zviditelňování homosexuálů s nelibostí, je ovšem i po přijetí zákona o tzv. registrovaném partnerství v r. 2006 stále velmi mnoho. Ještě před přijetím zákona vyjádřilo nesouhlas se „sňatky“ homosexuálů podle průzkumu Gallupova ústavu plných 48 % Čechů, přičemž tři procenta dotázaných se k tomu nevyjádřily. Ani v jednom z nových států EU souhlas nepřesáhl 40 %; v šesti zemích původní patnáctky nedosáhl ani 50 %. Je proto nelogické, jsou-li občané odsuzující propagování homosexuality známkováni jako „extremisté“ (Právo), nebo je-li jejich nesouhlas označován za „provokace pravicových radikálů“ (LN). Všichni přece vědí, že způsob pohlavního obcování homosexuálů není přirozený, odporuje reprodukční funkci člověka a jeho stavění na roveň heterosexuálnímu vztahu vyvolává u mnoha lidí negativní reakce. Čtyřprocentní odklon od normální lidské sexuality může naopak být chápán jako extrém a jeho propagace jako provokace. A je jen smutné, že odvahu k vyjádření tohoto stanoviska (za statisíce mlčících) našli v Táboře pouze příznivci neonacistickými projevy zkompromitované strany.
Objektivitu od českých novinářů v této věci můžeme čekat jen těžko. O jejich angažmá vydal krátce po schválení registrovaného partnerství zprávu Miroslav Korecký z časopisu Týden: „Být novinářem a nefandit registrovanému partnerství znamená přijmout úděl bílé vrány. Za léta v branži nepamatuji jiný zákon, který by sedmá velmoc podporovala tak jednomyslně“. Za touto podporou nestojí ani tak osobní přesvědčení jednotlivých novinářů, jako prostředky manipulace, jimiž vládnou vydavatelé, šéfredaktoři a vedoucí rubrik. A jak je známo, většina tisku a soukromých televizních stanic je do značné míry v rukou zahraničního kapitálu - toho, v jehož obchodním zájmu je import konzumního braku a zpochybňování tradičních hodnot. Střetávají se tak dva přístupy k životu: tradiční „kultura života“, chránící nejslabší a nejohroženější, a novodobá „kultura smrti“, oslavující neproduktivní sexualitu a snadné zbavování se nepohodlných potratem či eutanázií.
Triumfální pochod pavích kuřátek pod přísným dohledem paví matky není tak daleko od věci, jak by se mohlo zdát. Symbolicky i prakticky vyjadřuje oslavu hodnot, k nimž neproduktivní sexualita nemůže dospět. Příroda je na svá mláďata pyšná právem. Jejich ťapkání může nést název např. Real Pride a žádnou propagaci nepotřebuje.
