Na svatého Jiří vylézají hadi a štíři – u nás v Česku. Víme však také, že tím svátkem začíná letní část hospodářského roku? V Bulharsku je Gergiovden (tj. den sv. Georgi 6. května) jedním z největších celonárodních svátků. Tedy z těch, které slaví všichni nehledě na to, organizuje-li se někde něco či ne. Tradičně se ve všech rodinách objeví na stole jehněčí, ale málokdy se slaví v tak omezeném kruhu. Scházejí se rozvětvené rodiny, vzdálenější příbuzní, sousedé i celá ves, pokud možno v přírodě a poblíž obětního místa, kaple nebo kláštera. Kromě jehněčího patří na stůl čerstvě nadojené mléko a nový sýr, obřadný chléb i ráno natrhaný zelený česnek. Dodržují se různé zvyky spojené se snahou zajistit pro celé společenství dobrou úrodu a plodnost, hodně jich má bohatou svatební symboliku. Lidé se veselí, jedí, pijí, tančí.
Z písní o sv. Georgi (sv. Jiří) se dozvíme, jak obchází pole, jak přemůže draka a odemkne prameny a přírodní vláhu. Rozšířeným zvykem je chodit naboso ve svatojiřské rose, omývat si jí tvář a ruce, pít ji, válet se v ní, nosit si ji domů jako lék. Stejný účel – zajistit zdraví a plodnost – má koupání v řekách, potocích, pramenech – jakákoliv přírodní voda má v ten den kouzelnou moc, někteří dokonce věří, že proto se v ní poprvé v roce koupou i medvědi. Déšť je v den svátku naprostou zárukou velmi dobré sklizně. A pokud jste si vše pojistili předešlé noci čarováním, tak budete mít skutečně vše požehnané.
Svátek mezi jarem a létem znamená spoustu zeleně a její svěží síly v době, kdy ji ještě největší vedra neusušila, je třeba využít. Zdobí se domy, hospodářská stavení, koryta skotu, dětské kolébky, vijí se věnce. Na mohutné stromy se věší houpačky, ale i váhy. Zhoupnout se na nich vám prý dodá vitalitu na celý rok.
Sv. Georgi je nejen patronem zemědělců, ale i nejmocnějším ochráncem stád. Hodně obyčejů je proto spojeno i s nimi – obřadná první pastva, první obřadné podojení (někdy dokonce i přes stříbrný prsten nebo přes přirozeně vzniklý otvor v říčním kameni), nazdobení věder s mlíkem i zvířat. Kolem stád se dokonce střílí k zahnání zlých duchů. Na Gergiovden se obětuje jehně, proto už zmíněné jehněčí k obědu. Jeho krev se rozlévá v zahradách, před prahy domů nebo na ně, mázne se dětem na tvářičky. Kosti se někde zahrabou nebo hodí do řeky či potoka, tedy do tekoucí vody, aby „mléko teklo jako voda“.
Gergiovden, jako většina nejdůležitějších hospodářských svátků, vznikl dlouho před příchodem křesťanství a na území dnešního Bulharska ho slaví bez ohledu na náboženskou příslušnost (či nepříslušnost) všichni, i muslimové, ač mu někdy říkají jinak.
Dalo by se čekat, že když se jedná o požehnanou dobu začátku léta a o svátek spojený s úrodou a skotem, bude to svátek míru. Svatý Georgi/Jiří je ale odedávna patronem chrabrých rytířů a odtamtud všech vojáků. Bulharské armádě žehná oficiálně od roku 1880 (s čtyřicetisedmiletou komunistickou přestávkou) se vší slávou a svěcením vlajek vojenských útvarů.
Je také zajímavé, že je Gergiovden svátkem-jmeninami druhého největšího počtu Bulharů (po Ivanovdenu, tedy po sv. Ivanovi). Slaví ho nositelé jmen Georgi, Gergana, Ginka, Ganka, Gančo a dalších odvozenin, ale i Gloria.
Ať tedy máme nádherné, bohaté a přející léto!
- Georgiovden je oblíbený svátek dětí autor: Margarita Troševa, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/26/2526/252509.jpg
- Ke svátku patří i opékání jehněte autor: Margarita Troševa, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/26/2526/252511.jpg
- Bulharská armáda slaví Georgiovden autor: Margarita Troševa, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/26/2526/252508.jpg
