Média jsou poslední dobou opět plná Řecka. Může za to hlavně nekončící druhá prověrka stavu řeckých úsporných reforem. Tu měly věřitelské instituce dokončit už loni v říjnu. Nestalo se tak. Evropští věřitelé – Evropská komise, Evropská centrální banka a Evropský stabilizační mechanismus – tak stále nemohou podepsat příkaz, na jehož základě by Řecko obdrželo další část záchranných peněz ze sanačního programu dohodnutého v létě 2015.
Bez prověrky nejen, že země nedostane další peníze, ale Evropská centrální banka nezařadí řecké dluhopisy do svého programu kvantitativního uvolňování. V jeho rámci nakupuje dluhopisy členských států eurozóny, čímž stlačuje jejich výnosy. To by se Athénám hodilo, neboť by tak klesla nákladnost obsluhy obřího dluhu, čítajícího 170 procent velikosti řecké ekonomiky. Nutno říci, že dokončená prověrka představuje podmínku nutnou, nikoli postačující k tomu, aby Evropská centrální banka s nákupem řeckých dluhopisů vskutku začala.
V červenci je splatná část řeckého dluhu ve výši sedm miliard eur, a pokud země nezíská další záchranné peníze, ocitne se na prahu bankrotu. Do července je sice ještě daleko, jenže se mezitím odehrají volby v Nizozemí a zejména pak prezidentské klání ve Francii. V Německu navíc dále zintenzivní kampaň před zářijovými volbami. To poslední, co prý budou politici (alespoň tedy politici establishmentu) v těchto zemích chtít, je, aby se rozehrávala řecká karta. Tváří v tvář vzestupu anti-establishmentových sil nehodlají ztrácet cenné politické bodíky tím, že se nechají vtáhnout do pasti nekončících jednání s řeckou stranou a vzájemných hrozeb.
Proto se investoři v souvislosti s průtahy v dokončení zmíněné prověrky začali letos koncem ledna opět výrazněji bát o další budoucnost Řecka. Mnozí z nich podlehli obavě, že pokud nebude prověrka úspěšně a rychle dokončena, evropští politici pak otázku řešení řecké patálie odloží, aby zbytečně nehněvali voliče.
Obava se vtiskla do růstu výnosu řeckých dluhopisů
Popsaná obava investorů se projevila růstem výnosu řeckých dluhopisů. Ten na své zvýšené úrovni zůstal v první polovině února. Dnes ale již opět klesá k úrovni z počátku ledna i mírně pod ni. I proto, že vlastně není vůbec jednoznačné, co je vlastně pro kabinet Angely Merkelové – o ten jde především – „větším zlem“. Není vůbec jednoznačné, že pro kancléřku není možný červencový bankrot Řecka, pouhé dva měsíce před volbami, tím zdaleka nejčernějším scénářem.
Tváří v tvář růstu preferencí Martina Schulze, klíčového protivníka ve volebním klání, tak Merkelová bere situaci do vlastních rukou. Podle řeckého listu Kathimerini učiní vše, aby prověrka dopadla dobře. Kancléřka se podle listu dokonce iniciativně setkala s Mariem Draghim, šéfem Evropské centrální banky. Je zjevné, že by si přála, aby Draghi začal nejlépe už v dubnu v rámci kvantitativního uvolňování řecké dluhopisy odkupovat.
Výnosy z řeckých desetiletých dluhopisů jsou v současnosti – i přes zmíněný pokles oproti první půli února – stále výrazně výše, a sice na úrovni sedmi procent, než výnosy z desetiletých dluhopisů španělských nebo italských. Ty se pohybují kolem dvouprocentní úrovně. Po zahrnutí do programu kvantitativního uvolňování lze očekávat pokles výnosu řeckých dluhopisů, byť jistě ne až na onu dvouprocentní úroveň, a tedy z hlediska Merkelové vysoce žádoucí uklidnění situace. Alespoň na čas. Alespoň do voleb.
Merkelová je podle řeckého listu dokonce připravena nebrat na zřetel pravděpodobné námitky svého ministra financí Wolfganga Schäubleho, který dlouhodobě zastává méně kompromisní postoj k řešení řecké krize.
Minimálně střednědobě tedy osud Řecka leží v rukou převážně právě jen německé kancléřky. Její značný vliv napříč evropskými institucemi, zdá se, nakonec povede k tomu, že prověrka bude úspěšně dokončena, a dokonce i k tomu, že Evropská centrální banka začne řecké dluhopisy opravdu nakupovat.
Tím pochopitelně řecký problém zdaleka vyřešen nebude. O to ale nyní nejde. Teď jde hlavně o to, koupit si dalších několik měsíců času.
Lukáš Kovanda je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom investiční společnosti CYRRUS, před tím u finanční skupiny Roklen. Je členem správní rady think-tanku Prague Twenty, „rady moudrých“ ScioŠkoly, vědeckého grémia České bankovní asociace a působí na katedře ekonomie Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické v Praze.
