Dvacáté druhé číslo časopisu Týden má na obálce titulek Nejkrásnější jazyk mají lidé ve Slezsku. A ze Slezska mi taky přišel dopis čtenářky Kramarzové. Pisatelka konstatuje povšechný úpadek civilizace a tedy i jazyka. Je přesvědčena, že Neruda i Bezruč se musejí v hrobech obracet, a dovolává se stavu a morálky věků předcházejících. Dopis končí výčtem pražských nešvarů. Vadí jí třeba, že spisovné slovo dívka vytlačila jakási česká holka a chlapce pak kluk, a zmiňuje i odporné slovo, které (cituji) z kanálu prosáklo na veřejnost. Jde o obecně český nespisovný tvar prej nebo halíř. Ponechme teď stranou silnou expresivitu zvolené metafory o kanálu a podívejme se na to, jak si paní Kramarzová trochu protiřečí, když se dovolává historické krásy jazyka.
Slovo prej je tvar nespisovný, spisovné je prý. Jde o částici vyjadřující nejistotu, pochybnost. Krátkým historickým exkurzem, který teď bude následovat, však možná zklamu nejednoho z vás. Tohle prý vzniklo ze slovesné podoby praví. Zjednodušováním výslovnosti vypadlo -v- a zůstalo praí - praj. To označovalo někoho, kdo prej ví, a pro nás je důležité, že to -ej je tady náležité, korektní. Hlásková skupina aj se totiž v češtině měnila v ej (vajce - vejce). Podobně bychom mohli třeba argumentovat slovem zejtra. To se užívalo původně ve významu za jitra, kde spojením vzniklo zajtra - zejtra. Až v době národněobrozeneckého procesu bylo určeno, že tvary s -ej- jsou nespisovné a nahradily se -ý/-í, někde však -ej zůstalo. To bylo dáno povahou slabiky, ale to už bychom odbočili příliš. Podoba slova se tak změnila v domněle spisovnou. Šlo tedy o legitimizaci (pospisovnění) hyperkorektního tvaru, který je vlastně chybný. Jazyk je v neustálém pohybu a odvolává-li se někdo na jeho historickou krásu, měl by vědět i tohle.
Říká se, že třeba František Palacký měl dobrovsko-jungmannovskou kodifikaci, která tohle navrhla, tak v úctě, že místo tvaru konejšit užíval radši konýšit. Věřte tedy, že čeština nikdy neprotestovala proti takovým slovům jako je hlemejžď, cejch, lejno, slejvák, špejle, prejt, krejcar, brejle, rejdit, ratejna. A jejich pospisovnění směrem k -í-/-ý- by bylo víc než nevhodné. Nebo si myslíte, že by bylo lepší z Valdštejnů udělat Valdštýny? A měli bychom tuto změnu provést bez upejpání? Nebo snad upípání, neřku-li upýpání?!
Slova jako zejtra, brejle však nejsou chybná, dokonce je dnes můžeme hodnotit jako hovorově spisovná, a není proto třeba vyhýbat se jim. Díky vysoké frekvenci tvarů zítra - brýle lze však počítat s tím, že podoby zejtra -brejle budou hodnoceny jako stylově nižší. A sám Slovník spisovné češtiny, jako autoritativní příručka, tyhle tvary nezavrhuje. Koneckonců nejužívanější písemnou formou komunikace je dnes komunikace elektronická (nebo-li e-mailová). A i tady to -ej- máme: ve výslovnosti. Tvary mejlovat i mejl - jakkoli se vám to třeba nezdá - jsou zcela regulérními odvozeninami původního mail. Jestliže tahle slova vědomě časujeme pomocí českých předpon, přípon (od-mejl-u-je-me) nebo skloňujeme s českými koncovkami (mejlu, mejly), pak je na každém z nás, jestli dostává maily nebo mejly.
