Ač výsledky bulharských voleb o posledním březnovém víkendu podle očekávání potvrdily pozice dvou nejsilnějších stran, přinesly i některá překvapení a prvenství. Je logické začít stranou Občané za evropský rozvoj Bulharska, jejíž zkratka GERB je už potřetí spojena s nejvyšším počtem hlasů (32,65 %) i míst (95 z 240) v novém parlamentu. Podaří-li se jí sestavit vládu, bude Bojko Borisov potřetí premiérem, a dosáhne tak na jedinečný rekord v bulharských postkomunistických dějinách.
Nejvážnějším konkurentem je s 27,19 % a 90 poslanci Bulharská socialistická strana, nástupce někdejší komunistické a stále největší levicová. Vzpamatovala se po výrazném pádu preferencí, dosáhla úrovně z roku 2013 a zopakovala výsledek svého kandidáta na prvním kole podzimních prezidentských voleb. Dále se však nedostala.
Socialisté na vítězství nedosáhli
Skoro rok ji vede – poprvé v dějinách – žena. Kornelia Ninová loni v květnu (také poprvé v dějinách) porazila předešlého předsedu, aniž by on sám odstoupil. Po vyhraných prezidentských volbách šli bulharští socialisté do parlamentních s nadšenou energií vítězů a neustále pilovaná kázeň jejich příznivců se nezapřela. Přesto to nestačilo.
Přehnaně silná vyjádření z úst nekompromisně agresivní ženy, na jakou bulharská politika není zvyklá, z kontextu vytržená věta o tom, co „nám demokracie vzala“ a pár nemístných žertů během kampaně odradily ty, kteří by možná byli podpořili BSP s cílem srazit GERB do opozice.
Prohlášení o samozřejmosti členství v EU a NATO pak nevyvážila vyjádření o nutnosti zrušit sankce proti Rusku za jeho útok na Ukrajinu s ohledem na ekonomické zájmy Bulharska. (Stejný názor, který vysloužil současnému prezidentovi nálepku proruskosti.)
Třetí v pořadí je uskupení tří pravicově nacionalistických stran Sjednocení patrioti (Obedineni patrioti, OP), včetně nechvalně známé Ataky hlásající myšlenku jednonárodnostního Bulharska. Uskupení sice nedosáhlo na součet hlasů získaných svými členy při předešlých volbách, ale i tak bude mít 27 poslanců.
Úspěch Veselina Mareškiho
Největší pád ve své existenci zažívá Hnutí za práva a svobody (DPS), spoléhající na etnicky tureckou členskou základnu, se ziskem 26 sněmovních míst. Vzniklo před prvními volbami po roce 1989 a dlouho pak bylo důležitým spojencem, který mezi socialisty a jejich protivníky rozhodoval, na čí straně bude většina.
Před časem se však vedení rozhádalo a vznikla další etnicky laděná politická strana, DOST (bulharsky Demokraté za odpovědnost, svobodu a toleranci, ale slovo dost znamená turecky přítel), která mnohé voliče DPS odlákala, síly se roztříštily a ve volbách se to výrazně projevilo.
Pátou stranou v budoucím bulharském parlamentu bude nováček VOLJA (Vůle) silně populistického podnikatele Veselina Mareškiho, který na podzim kandidoval i na prezidenta. Překročení čtyřprocentního minima ke vstupu do zákonodárného sboru je pro něj velký úspěch a on si ho zjevně užívá prohlášeními o vlastní neústupnosti a ambicích stoupat dále.
Nový parlament se sejde hned po Velikonocích
Po Velikonocích, 19. dubna, se poprvé sejde nový parlament. O možné vládní koalici se jedná. GERB a OP se snaží obrousit hrany vzájemných rozdílů a domluvit se na programu, za který by se postavili společně a vytvořili vládu, která vydrží celý čtyřletý mandát. Nebudou se bránit parlamentní podpoře Mareškiho straně VOLJA, i když on teatrálně prohlásil, že je pro něj přijatelné jedině ministerské křeslo.
Ze samotného složení vlády je však jisté právě ono – jejím předsedou bude potřetí Bojko Borisov. Ten doufá, že bude mít seznam ministrů hotový nejpozději na přelomu dubna a května.
Po vývoji v posledních letech však nelze výdrž příští vlády zaručit. Optimálně by měla fungovat nejméně do konce bulharského předsednictví v Radě Evropy, tedy do poloviny 2018. Vydrží-li do řádných voleb, to je v oblacích. Borisov má s demisemi bohatou zkušenost – byl dvakrát premiérem a pokaždé jeho vláda odstoupila dříve, než jí vypršel mandát. Je dost možné, že k tomu dojde i potřetí.
