Proklatě málo se dostávala Latinská Amerika v uplynulém týdnu do českých médií. A přitom se tam opět děly převratné věci… Naštěstí jsou tady Latinské oči, aby to napravily. Tak například v tichosti se Brazílie stává novou světovou zbrojní mocností. 36 nejmodernějších leteckých bombardérů, 50 helikoptér, 4 konvenční ponorky a stavba jaderné ponorky – to jsou jen ty hlavní položky obřího zbrojního kontraktu, který podepsali prezidenti Francie a Brazílie Nicolas Sarkozy a Luis Inácio Lula da Silva. Celková investice: 14 miliard dolarů. Strategická aliance promění Brazílii v další z elitního klubu zemí schopných vytvořit a ovládat jaderné ponorky. Podle brazilského Vojenského institutu už největší jihoamerická země má potřebné znalosti a technologii k výrobě jaderné zbraně.
V Brazílii se vojenský kontrakt s Francií hodnotí jako vůbec „nejdůležitější v moderní historii země“ a jako nejvýznamnější počin v oblasti vojenství od druhé světové války. Událost má ohromný geopolitický význam. Cena vojenských zařízení a systémů, které Brazílie nakupuje od Francie, vysoce překonává investice Venezuely do zbraní, které kupuje v Rusku, a také americké náklady na válku proti drogám a povstalcům v Kolumbii. Navíc je naprosto charakteristické i to, kdo v Latinské Americe a s kým mimo ni v oblasti vojenství spolupracuje. Kolumbie, jediný bezpodmínečný spojenec USA v jižní Americe, se orientuje na spolupráci s Washingtonem. Venezuela se socialistickým prezidentem Hugem Chávezem nakupuje zbraně v Rusku. A teď Brazílie, která si rovněž nepřeje hegemonii a silný vliv Spojených států v regionu, sjednala obrovský zbrojní kontrakt s Francií. O tom, jak se anglo-americký svět cítil dotčený, svědčí i skutečnost, že například tisková agentura Reuters nebo britská verze BBC byly v den návštěvy Sarkozyho v Brazílii velmi skoupé na informace. Naopak španělsky a portugalsky píšící servery psaly hned od počátku o dohodě jako o mimořádně významné a přelomové události.
Proč má ale Brazílie takovou potřebu posílit svoji vojenskou sílu? Brasilia ujišťuje, že její vojenská připravenost má být jen hrozbou pro případné agresory. Má být garantem brazilského práva na jeho přírodní zdroje v Amazonii a na dně brazilských vod Atlantiku, kde se podle všeho nacházejí rozsáhlá naleziště ropy. A má také podpořit roli a postavení Brazílie ve světě. Brazilské aspirace na místo stálého člena Rady bezpečnosti OSN jsou známé. Její vojenská síla by tomu měla odpovídat a například Francie, jak se teď projevilo, stálé členství Brazílie v RB OSN plně podporuje.
Honduras – rozdělený politicky, sjednocený fotbalem
Přesuňme se teď na severozápad do Hondurasu. Do země, která je vnitřně ostře rozdělena od červnového státního převratu, který vynesl do prezidentského křesla někdejšího šéfa parlamentu Roberta Michelettiho. Toho dosud žádná země neuznala a Honduras se dostává do stále větší izolace. Ale ani rozhodnutí Mezinárodního měnového fondu o zablokování chystané půjčky 163 miliónů dolarů zatím nepřimělo nově ustavenou vládu k ústupkům. A to už se blíží prezidentské volby, plánované na listopad. Mnozí se ale ptají, nakolik mohou být za současné situace demokratické, svobodné a platné…
Fotbalová reprezentace Hondurasu si ale, jak se zdá, s politickými problémy své země velké starosti nedělá. Alespoň soudě podle jejích výkonů na hřišti. Ve středo a severoamerické kvalifikaci vystupují honduraští fotbalisti jednotně. Sbírají body a zdá se, že by jim účast na mistrovství v JAR neměla uniknout. Zatím mají např. mnohem větší šance na postup, než reprezentace ČR.
Guatemala – nezabíjí prasečí chřipka, zabíjí hlad
A teď pojďme do sousední Guatemaly. Zatímco svět se (jistě právem) třese před možným nárůstem nakažených prasečí chřipkou a každá oběť této nemoci budí v civilizovaném světě mimořádnou pozornost, v Guatemale, za mnohem menší pozornosti médií, zemřelo 25 dětí. Hladem… Právě v oblasti, kde se mimo jiné vyrábí jeden z nejlepších třtinových rumů na světě Zacapa, zuří chudoba umocněná navíc kritickým suchem letošního roku. Přesto ty guatemalské děti nezemřely proto, že by jídlo v zemi nebylo, ale proto, že kvůli ekonomické situaci si ho jejich rodiny nemohly koupit. A krize a počet úmrtí z podvýživy může ještě dál narůstat. Podle programu OSN pro zemědělství a potraviny (FAO) postihuje chronická podvýživa až 50 % guatemalských dětí ve věku do 5 let. Polovina Guatemalců žije pod hranicí chudoby, 13 % pod hranicí extrémní chudoby.
South of the border
Možná proto také ti, kdo osobně znají skutečné životní problémy Latinoameričanů a jejich podmínky, lépe chápou, proč tamní voliči hlasují pro politiky, kteří prosazují sociální programy. Proč se v posledních letech tolik zemí regionu přiklonilo k více či méně levicovým vládám. Svým novým filmem „South of the border“ zachycuje tyto změny také známý americký režisér Oliver Stone. Hlavním protagonistou snímku je venezuelský prezident Hugo Chávez, který osobně a překvapivě zavítal na Filmový festival do Benátek, kde měl Stoneův film slavnostní premiéru.
„Pro mě je Chávez naprosto výjimečným mužem, který dokázal snížit na polovinu chudobu ve své zemi“, řekl Stone v Benátkách a dodal: "Mám už dost toho, jak ho tisk v mé zemi neustále označuje za diktátora, protože jím není".
Do Benátek přijel Chávez ve své nové, před tím neznámé roli: jako filmová hvězda. Na červeném koberci se objevil jen chvíli před ohlášenou premiérou a strávil 20 minut pozdravy a rozdáváním autogramů. Před vlastní projekcí ho přítomní hosté v sále pozdravili dlouhým potleskem ve stoje.
„To, co se teď děje v Latinské Americe, to je něco jako renesance, a Stone ji zachytil svojí kamerou“, řekl Chávez.
Pochopitelně, stejně jako Chávez sám, i "South of the border" vzbudilo také kritiku. Podle té film ukazuje příliš pozitivní obraz vůdce „socialismu 21.století“. Stálo by za to film určitě aspoň shlédnout. Do našich kin se prý má dostat v lednu příštího roku.
