Česká politika vůči arabskému světu není jen o prezidentově výzvě k přestěhování ambasády ČR v Izraeli z Tel Avivu do Jeruzaléma či jeho nerealistickém návrhu zapojit se do řešení syrského konfliktu skrze vyslání českého kontingentu na Golanské výšiny.
Jako každý rok i letos vydala Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) publikaci Agenda pro českou zahraniční politiku. Její blízkovýchodní kapitola hodnotící českou diplomacii za rok 2013 se zaměřuje na aktivismus prezidenta Miloše Zemana a sled jeho mediálně vděčných přešlapů, jež se primárně odvíjely z jeho negativního postoje vůči islámu a blízkovýchodním kulturám na straně jedné a jednoznačné podpory židovského státu na straně druhé. Mohlo by se zdát, že další výrazné téma již česká politika vůči Blízkému východu loni nenabídla. Jsou zde však dvě výjimky.
České dveře v Sýrii: otevřeno
Angažmá České republiky v Sýrii prostřednictvím tamního zastupitelského úřadu si zaslouží pozornost už jen proto, že v zemi zmítané brutální občanskou válkou je česká ambasáda jedinou diplomatickou misí z EU, která zůstala otevřena po celou dobu konfliktu. V současné době, kdy světové společenství se syrským režimem vyjednává o dalším směřování konfliktu a osudu jeho zbraní hromadného ničení, se to dá hodnotit jako jistý přínos. Zvyšuje se tak mezinárodně-politický profil Česka, které v Sýrii nejen nadále zastupuje v konzulárních záležitostech USA, ale vůči syrskému režimu funguje i jako prostředník pro ně a své další partnery.
Výzvou do budoucna nicméně zůstává obhájení pokračujícího provozu velvyslanectví ČR tak, aby nebyl interpretován jako vyjádření podpory či legitimizace syrského režimu. Na jednu stranu sice česká diplomacie má ambasádu například na Kubě, jejíž stav lidských práv dlouhodobě kritizovala, avšak těžko by se na světě našla země, na jejímž území si ČR drží velvyslance, zatímco tamní režim na obyvatele odpaluje balistické rakety Scud a páchá řadu dalších zvěrstev na masové úrovni systematickým způsobem.
Ekonomická diplomacie v zajetí mýtů
Druhým výrazným tématem české zahraniční politiky na Blízkém východě v roce 2013 byla ekonomická diplomacie. A to nikoliv svým údajným významem, nýbrž irelevantností. Podle dosavadních zjištění ministerstva zahraničí totiž neplatí teze o tom, že výroky českých politiků a státních představitelů na téma lidských práv mohou ovlivnit obchodní obrat se zahraničím.
Tato skutečnost by mohla mít nejen velký dopad na pojetí vztahů ČR s Čínou a Ruskem, ale i v případě podpory zmíněné ekonomické diplomacie, kterou se ve svých projevech ohání Miloš Zeman. Dosud se totiž statisticky nijak nepotvrdilo, že by Zemanovy výroky či hlasování ČR o Izraeli na půdě OSN negativně dopadly na objem obchodní výměny s arabským světem. Zároveň také i přes oficiální návštěvu Miloše Zemana v Izraeli český export do této země loni poklesl a stejným, ne-li větším, obchodním partnerem ČR na Blízkém východě jsou Spojené arabské emiráty, které na území České republiky ani nemají diplomatické zastoupení.
Je škoda, že poutavá a pro ČR či svět podstatná témata naší zahraniční politiky vůči Blízkému východu a severní Africe jsou tak málo početná, že se dají vměstnat do jednoho blogu a jedné krátké kapitoly výše zmíněné publikace. Osobně doufám, že nová vláda téma zahraniční politiky oživí. Obsahem, formou i materiálním zajištěním. Nejen, že pak bude o čem psát, ale také to, v lepším případě, českému státu a společnosti prospěje jak na poli politickém a bezpečnostním, tak hospodářském.
