Bídný ráj to napohled, ten domov náš

Po roce 1989 jsme si z většiny mysleli, že teď už se nemůže nic přihodit. Zvlášť, když odešli ozbrojení Rusové. Měli jsme před sebou perspektivu budování pozemského ráje plného svobody a prosperity. Proroci otevřené soutěže jak ekonomické – tržní, tak politické – střetu fundovaných idejí, nám vše pěkně vytmavili a my jsme jako naivní děti věřili, že teď už to bude to Ono. Nevšimli jsme si několika zajímavých kliček, které ten projekt doprovázely, především naprosté absence pravidel. A to jak pravidel psaných, tak morálních. Kde taky brát chlup na dlani, že?

Po padesáti letech totálního mravního úpadku, během nichž byli obyvatelé této země přísně i podbízivě učeni k udávání jednoho druhým, k flákání se, k neúctě k majetku, hodnotám a tradicím, nedůvěře k druhým i sám k sobě, ke kádrování, k závisti, k dodržování podivných zásad, ať už brutálně netolerantních: „Kdo není s námi, je proti nám!“ či směšně polokriminálních: „Kdo nekrade, okrádá rodinu!“, se sotva divit. Bylo toho hnoje příliš mnoho, než aby z něj mohli mávnutím kouzelného proutku vystrčit hlavu samí čistí politici a podnikatelé. A nelžeme si do kapsy, my z ostatních sociálních skupin, čistí, uvědomělí a sebevědomí občané. Navíc (ne)zavedení zákonného systému vytvořilo atmosféru, která často odpovídala spíše poměrům při zlaté horečce na Divokém západě, než situaci ve středoevropské zemi s tradovanou společenskou kulturou. 

Věštci „nové společnosti“ hlásali (a dodnes hlásají), že není důležité, jací jsou lidé, ale jaký je systém. Že není potřebná nějaká mravní obroda. Že to vyhnije a pak znovu vypučí jaksi samo. Odhlédněme od toho, že žádný systém vytvořen ve skutečnosti nebyl; spíš jenom jakási atrapa soustavy, která, jak se ukázalo, vyhovovala jenom někomu (zda to bylo záměrně či mimochodem, snad ukáže čas). Důležité ovšem je, že sebedokonalejší soukolí vytvořené z mizerného materiálu, nefunguje tak, jak má. A, jak už řečeno, naše soukolí bylo všechno, jenom ne dokonalé. Ba ani ne dobré, jak zátěž předvedla. A navíc, že je z většiny vytvořeno z mizerného či alespoň nehotového materiálu – pokažených lidí. Ukázalo se, že podnikatelská budoucnost nepatří těm, kteří se snaží podnikat a podstoupit boj svobodné soutěže, ale těm, kdož měli silný talent a žaludek přisát se na obecní kasy, týt z nich a z nutnosti tohoto parazitování vytvářet kmotrovská a kmotříkovská seskupení s lidmi, kteří tyto kasy obhospodařují – s politiky. Tato „ekonomika“ zcela po marxisticku ovlivnila politiku, která se následně stala „politikou“, tedy činností, kde nešlo ani tak o svobodnou soutěž idejí, ale o boj partajních kont naplňovaných pomocí výše uvedených „podnikatelských záměrů“.

Vyvrcholilo to tragikomickým debaklem zdejší politiky – opoziční smlouvou. Ta sice měla na veřejném štítu „možnost vládnout“, ale v pozadí bylo především rozdělení obročí mezi strany. Mezi podnikateli a politiky a mezi největšími stranami tak vzniká vztah, který vědci nazývají mutualismus: symbióza, výhodná pro oba (všechny) zúčastněné. Je to například poměr mezi rostlinou a jejím opylovačem. Opylovač podnikatel opýlí kytku, politika či úředníka, a ten mu zpětně dá nasosat. Vítězná strana ve volbách (a nehleďme na to, zda ta, která si říká levice, či ona, nazývající se pravicí) opýlí úřady a funkcemi stranu poraženou a ví, že její sosáčky nezůstanou prázdnými po příštím volení, případně prohraném. Nedávné pražské magistrátní dlouhodobé „vládnutí“ je toho dokladem. Oba druhy tohoto příkladného oboustranně (či všestranně) užitečného propojení samozřejmě splývají a prolínají ku prospěchu a spokojenosti všech zainteresovaných. 

Po čase se ukázalo, že proroci nejsou zvěstovateli, ale prachobyčejnými šamany. Jenomže, co je nám platné toto zjištění, když se nám mezitím z oslavných a souhlasných tanců kolem jejich obětních ohňů chronicky zamotala hlava. Jsme plni jedů, které do nás nalili (a které se pěkně spojily s dryáky komunistických mocipánů, jichž jsme doslova přepiti na generace dopředu). A oni zase tolik zbohatli z obětin, které jsme jim skládali k nohám, nebo které si otevřeně či skrytě bez dovolení brali, že nás mají doslova na tácu. 

Podle toho vypadá i odpor vůči současné politice. Že by mě nějak nadchly demonstrace na Václavském náměstí a projevy tam exhibujících řečníků, tak to mě tedy nenadchly, ba naopak. Především mi připadá ne zcela spravedlivá otevřená nenávist vůči současné vládě. Ta upřímně řečeno ne příliš obratně vybírá žumpu, kterou naplnily kabinety předchozí, ať už „pravé“, tak „levé“. A je dost omezena, protože v tom svinstvu stojí zabořena až po kolena, zdali ne až po uši. Nenazývám dělání hromosvodu z tohoto establishmentu docela nespravedlivým, protože někteří z něho se na minulém hnojení více či méně podíleli. Ale úplně v pořádku se mi to nezdá. Jenomže terč se najít musí. Také se mi nelíbí jednoznačná podlézavost vůči davu některých politiků i „politiků“, kteří se chtějí po zádech občanského rozhořčení vyšplhat k moci nebo alespoň k jejím drobtům. Též intelektuální a civilizační vybavenost některých „tribunů lidu“ ve mně vyvolává pocity, oscilující od trapnosti k děsu. 

Vcelku úroveň současného občanského vzmachu je přibližně stejná jako nivó dnešní politiky. Ale co také čekat? Jak už jsem připomněl, nacistické ani komunistické časy úroveň kritického myšlení a jeho projevů jaksi nezvyšovaly. A po návratu svobody? Politici velmi dobře vycítili, že jsou v nás komunistické návyky jako v koze. Že prorostly zdi našich domovů. Uložily se do našich mozků a srdcí. A velmi šikovně s tím začali manipulovat: kdo kritizoval jakýmkoliv způsobem a z jakýchkoliv pozic politiku či chování tzv. pravice, byl striktně smeten do společenské stoky označením „levičák“, ba „komunista“. Když se začalo kyvadlo politických poměrů přechylovat, znělo podobně z úst představitelů tzv. levice: „Kritizuješ nás? Tak to jsi určitě pravičák, přítel okrádání lidu!“ A drzoun měl také hotovo. 

A my jsme to pořád žrali a učili se to, respektive „demokratičtí“ politici v nás prohlubovali totalitní a totalitářské návyky, protože se jim to hodilo do krámu. Co potom čekat od rozzlobených lidí? Česká politická scéna nemůže tím být překvapena: sklízí jenom to, co bylo už dávno zaseto a co ona svojí arogancí a pohrdáním zdatně podporovala v růstu. Připadá-li dnešním a nedávným vládnoucím politikům lidový odpor nekoncepčním, obhroublým, ba vulgárním, bezobsažným, nechť si připomenou Gogola: „Nenadávej na zrcadlo, máš-li křivou hubu!“ A politici opoziční, kteří mají pocit, že se jim to hodí do krámu a radostně si mnou pacičky, by si měli uvědomit, že budou-li si na tomhle přihřívat polívčičku, popálí si potměšilé čumáčky. Časem se toho (a v možná drsnější podobě) dočkají sami.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Názory

Nikdy jsme nebyli blíž příměří, míní Vondráček. Podle Sokola u Rusů vůle není

Předseda zahraničního výboru sněmovny Radek Vondráček (ANO) a předseda výboru pro evropské záležitosti Petr Sokol (ODS) debatovali v Událostech, komentářích o jednáních o míru na Ukrajině. Podle Vondráčka Rusko vyjednává z pozice síly a svých maximálních požadavků. Sokol poznamenal, že Rusko může zastavit válečné operace kdykoli, kdyby chtělo. Oba diskutující také vyjádřili svůj názor na Visegrádskou skupinu (V4). Moderovala Barbora Kroužková.
před 16 hhodinami

Nejsme v dobré době, Evropa se naštěstí dokázala semknout, myslí si Pánek

Po světě je poměrně dost velkých konfliktů, které mohou podle ředitele Člověka v tísni Šimona Pánka ovlivnit celkovou situaci, a není dobré je podcenit. Nemyslí si ale, že se blíží světový konflikt. Prudká eskalace napětí mezi Izraelem a Hamásem neodsunula do pozadí ruskou agresi na Ukrajině, míní Pánek, který byl hostem Interview ČT24.
20. 10. 2023

Zbytečně kriminalizujeme uživatele psychoaktivních látek, říká Mravčík. Frydrych se obává dopadů nové legislativy

Prohibice psychoaktivních látek zbytečně kriminalizuje uživatele, řekl v Událostech, komentářích vědecký poradce Národního koordinátora pro protidrogovou politiku Viktor Mravčík. Cílem nové právní úpravy pro tyto látky je podle něj vytvořit jasný, regulovaný a legální prostor. Zavádíme tady novou závislostní kategorii, které dáváme komerční rozměr, varuje ředitel Národní protidrogové centrály Jakub Frydrych.
9. 8. 2023

Česká armáda potřebuje další modernizaci, ne povinnou vojnu, shodli se poslanci

Českou armádu posílí americké vrtulníky, první z nich již ze Spojených států dovezl transportní letoun. „Je to technologicky obrovský krok vpřed,“ řekl v pořadu Události, komentáře bývalý náčelník generálního štábu a vedoucí katedry bezpečnostních studií CEVRO Institutu Jiří Šedivý. S potřebou modernizace souhlasí také předseda sněmovního výboru pro bezpečnost Pavel Žáček (ODS) a místopředseda výboru Pavel Růžička (ANO). Shodli se i na tom, že pro Českou republiku by naopak nebylo vhodné zavedení základní vojenské služby. O té hovořila také poslankyně a členka zahraničního výboru Eva Decroix (ODS) v Interview ČT24.
28. 7. 2023

Pozor na fauly v rozpočtu, říká Kalousek. Schodek 295 miliard se nepodaří udržet, míní Pilný

Schválený schodek letošního rozpočtu ve výši 295 miliard korun je podle bývalých ministrů financí Miroslava Kalouska (TOP 09) a Ivana Pilného těžko dosažitelný. V pololetí dosahoval deficit hodnoty 215,4 miliardy korun. Kalousek doufá, že se kabinet Petra Fialy (ODS) ještě o něco pokusí. Pilný je ale skeptický, vláda podle něj nepřináší řešení. Exministři o státním rozpočtu diskutovali v 90' ČT24.
4. 7. 2023

Dějiny se mají připomínat pomocí osudů a hodnot, ne v monstrózním hávu betonových pomníků, říká Kroupa

Konec druhé světové války by si měli lidé připomínat hlavně příběhy lidí, jejichž hlavní životní hodnotou byla svoboda, říká novinář a ředitel společnosti Post Bellum Mikuláš Kroupa. V kontextu války na Ukrajině podle něj oslavy výročí porážky nacistů i dnes připomínají, že svět může velice snadno zešílet a svět musí hledat cesty, jak tomu zabránit. O konci druhé světové války, válečných zločinech na Ukrajině a sovětských výkladech dějin hovořil v Interview ČT24.
8. 5. 2023

Společnost se radikalizuje. Česko je na tom však lépe než řada jiných zemí, míní bezpečnostní expert Mareš

Rusko podporuje aktivitu dezinformační scény v Česku, vyplývá to ze zprávy o extremismu za loňský rok, kterou schválila vláda. Dezinformace mají podle ní za cíl oslabovat stabilitu země. Bezpečnostní expert Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně Miroslav Mareš v Událostech, komentářích řekl, že radikalizace společnosti je velká, Česko je však stále na tom lépe než řada jiných zemí. Podle právníka a účastníka protivládních demonstrací Ondřeje Dostála se některé případy za extremismus jenom označují.
4. 5. 2023

Nastal čas na plošné škrty, shodli se ekonomka Nerudová a exministr Kočárník

Srazit schodek státního rozpočtu o sedmdesát miliard korun považuje ekonomka Danuše Nerudová za málo ambiciózní cíl. Řekla to v Událostech, komentářích. Vládní koalice se po středečním více než šestihodinovém jednání přiblížila dohodě o úsporném balíčku na rok 2024. Ve čtvrtek to potvrdil premiér Petr Fiala (ODS). Konkrétní opatření ale neprozradil. Bývalý ministr financí Ivan Kočárník se domnívá, že je potřeba udělat plošné škrty. Ekonom Jan Švejnar vidí možnosti v zeštíhlení státní správy, daních z nemovitostí nebo progresivní dani.
28. 4. 2023
Načítání...