Zajíždím čínské kolo a byl jsem zvědav, jak se mu pojede po bájné cyklostezce Rokytka, kterou média označila za nejdražší v Evropě. Trochu jsem ji musel hledat, protože systém pražských cyklostezek je mírně řečeno chaotický a spíše než požitek z jízdy zvyšuje hladinu adrenalinu. Zabloudil jsem v místech, kde ještě před rokem vedla cyklostezka č. 1, ale letos (bez vyznačení objízdné trasy) zmizela za ohradami staveb, takže k navázání přetržených konců málem bylo nutno zapojit Poirotovy šedé buňky mozkové.
Víc než vlastní topografická orientace mi k nalezení Bémova stočtyřicetimilionového pomníku pomohla cyklistka, která v Hrdlořezech z ničeho nic zapadla do jakési mezery v křoví. Protože vypadala znale, následoval jsem ji a tak jsem se octl na prvních metrech cyklistického přepychu Prahy. Velocipéd „Made in China“ klouzal po ideálně rovném povrchu jak americká limuzína a já byl v sedmém cyklistickém nebi. Velkoměsto jakoby zmizelo, hlomoz ztichl, jen občas se ozval zdola při přejíždění dopravních tepen. Blaženost se zračila i ve tvářích protijedoucích cyklistů a in-line bruslařek, vykrajujících na asfaltu ladné křivky. Velmi zdatně v obou směrech bruslily též maminy s kočárky. Kolem nás plynuly travnaté plochy, moderní bytovky a voda Rokytky. Spočítal jsem si, že za minutu projedu dráhu za 16 milionů korun, a přesvědčoval se, že ta minuta za ty prachy stojí. Tříkilometrová pohádka náhle skončila posledním z velkoryse pojatých přemostění, po němž následoval šok – úrovňový přejezd Sokolovské třídy. Vypulírovaná asfaltka se změnila v klikatou pouť po chodnících a cestách s různými povrchy. Naštěstí dobře značených, takže k vyústění na vltavskou pravobřežní komunikaci, kde začíná má oblíbená cyklotrasa do Tróje, jsem posléze dorazil.
Na zpáteční cestě už se mi cyklostezka Rokytka nezdála za ty peníze tak luxusní. Uvědomil jsem si, že vlastně vede po náspu zaniklé železniční vlečky, takže náklady na samotnou cestu musely být minimální. Abych nepropadl skepsi, musel jsem si opakovat magistrátní mantru, že 90 % nákladů spolkly mosty, z toho tři přes nejfrekventovanější komunikace, další tři v náspu vlečky a dva obnovené železniční. Kilometr vlastní stezky tak podle magistrátu vyšel na zhruba tři miliony korun, což je prý srovnatelné s obyčejnými cestami. Uvážíme-li, že zhruba 2/3 nákladů šly z fondů Evropské unie, je 47 milionů z pokladny města částka sice enormní, ale nikoliv nepřijatelná. A hlavně: využitím opuštěné železniční vlečky vznikl bezpečný koridor zajímavým územím a podařilo se tak překonat Vysočany – jednu z nejfrekventovanějších, cyklisticky takřka nesjízdnou, městskou oblast.
Protože jsem měl ještě hodinku času, projel jsem bídně značenou „jedničkou“ až na Vítkov a od památníku se spustil do Žižkova. Pod Vítkovem jsem objevil poslední novinku (i sbohem) primátora Pavla Béma – cyklostezku odnikud nikam, totiž od Hlavního nádraží k parkovišti pod Krejcárkem, ovšem na obou koncích slepou. Přesto jde o další unikát, jelikož vede po tělese 140 let staré Vítkovské trati, která byla součástí Turnovsko-kralupské-pražské dráhy. Vine se od nádraží přes viadukt nad Husitskou třídou, podél zadní strany pavlačových domů až do esovitého tunelu pod Vítkovem. I krátká jízda mezi strmým jižním úbočím Vítkova a frontou starých činžáků představuje romantický zážitek. Ale také nepříjemné překvapení: neprůjezdný tunel!
Tzv. cyklostezka A 255 tunelem Starého spojení byla sice otevřena v květnu tři dny před parlamentními volbami (!), jenže 10. června se na obou stranách tunelu objevily betonové zátarasy, čímž byla stezka uzavřena a stavba zastavena. Prý kvůli sporu o to, kdo bude financovat osvětlení v tunelu. Je to škoda, protože jízda třísetmetrovým tunelem (zátarasy se dají překonat) je i potmě skvělá a cesta z Krejcárku do centra by jistě byla bezpečnější a rychlejší než přecpanou Koněvovou třídou. Kterýsi frustrovaný cyklista či bruslař na informační tabuli u zataraseného tunelu přičinil pod Bémovo jméno drobnou poznámku: „Pavlíku, radši jsi měl zůstat u psychiatrie“.
Primátorova snaha obdařit Prahu stovkami kilometrů špičkových cyklostezek je zajisté chvályhodná, v ekonomické krizi však nereálná. Vystřídá se možná několik dalších primátorů, než bude celá síť cyklotras hotová. Bém svůj slib, že na konci roku 2010 bude splněn jeho „závazek z roku 2006 – 450 km cyklotras“, už sotva dodrží. Ale i torza budoucích cyklistických lahůdek jsou pozoruhodná. Bémův podpis na tabulích kolem tras připomíná jeho sny i nedotažené dílo.
- Cyklostezka autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/16/1582/158198.jpg
- Vítkovský tunel autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/19/1805/180447.jpg
- Informační tabule autor: Ferdinand Peroutka, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/19/1865/186417.jpg
