Měl to být prodloužený víkend na konci babího léta. Trocha odpočinku, trocha přírody, pozorování podzimních barev v listech stromů, nějaká ta projížďka na horském kole. Na místo toho přišla znenadání zima. Pokles teploty o víc než 20 stupňů za jediný týden, silný vítr, sníh… V latinském světě líp snášíme spíš ty tropické teploty, a teď tohle. Přece jen žijeme na té modré planetě, to je oblast, ve které se nejvíc shoduji s panem prezidentem…
Babí léto ukončil sníh
Pro Latinské oči je to drsný vstup do zimy. Za ta léta, co si pamatuji, a nehledě na historická měření meteorologů, vzpomínám na poslední sníh sezony v Praze – 23. května. Už nevím, byl to rok 2003 nebo 2004, a pravda byl to sníh s deštěm, a byl jsem tehdy na Pražském hradě. Teď zase přišel první sníh 14. října. Takže období, kdy může v našich zeměpisných šířkách sněžit, trvá víc než 7 měsíců! To není povzbudivé zjištění pro člověka, který by spíš i nějakému tomu globálnímu oteplení fandil.
Dobrá, Latinské oči přesto na prodloužený víkend vyrazily. Volno bylo předem dojednané a není ho zase tolik, aby se nevyužilo. Cílem byla alpská republika, návštěva lázní, nějaká ta procházka v horách a na střeše auta při výjezdu nechybělo nakonec ani to horské kolo. Pravda, za celých zhruba 500 kilometrů z Prahy do Gasteinského údolí v jižním Salcbursku jsem neviděl jediné další auto s horským kolem na střeše. Ale i když na něm možná kvůli sněhovým závějím ani nevyjedu, té cesty nelituji. Poznávám aspoň kraje sice mnohem bližší než ty, kde se cítím doma, ale zato mnou dosud mnohem méně prozkoumané. A musím dát za pravdu těm, co mi Rakousko doporučovali s tím, že zdejší služby jsou možná stejně drahé jako v ČR, zato mnohem kvalitnější. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit to, co asi mnozí v Česku vědí. Většina majitelů dobře vybavených penzionů je neprovozuje jen kvůli tomu, aby rychle vydělala, ale také kvůli tomu, aby se klient dobře cítil a zase se vrátil. Nějak jsem tu zatím nenarazil na problém nebo prosbu, která by neměla řešení, a z chování zdejších lze poznat, že se tu zřejmě moc nekrade. Na silnicích mne také zaujala ohleduplnost, tolik cizí ježdění v Česku. A na jediném místě, kde jsem cestou do Gasteinského údolí zastavil se spuštěným blinkrem na rozcestí, abych vše zkonzultoval s mapou, hned zastavil jiný řidič a ptal se, jestli potřebuji pomoci…
Ale nechci teď dál jen pět ódy na jižní sousedy ČR. Raději se rád podělím se čtenáři deníčku o pár obrázků čerstvě zasněžených Alp, v jejichž podhůří jsou stále ještě stromy s barevnými listy a zelená tráva a kus nad tím už sněhová hranice. A taky o obrázky z místních lázní Felsentherme, kde zase na všechen ten sníh kolem lze rychle zapomenout. Anebo ho vnímat jen jako romantickou kulisu… Už ale víc psát fakt nemohu. Přišla partnerka, začala mne tahat za rukáv a vyžaduje odchod na večeři. Takže už musím končit.
Na tom horském kole se ale určitě projedu. I přes ten všechen sníh. Je teprve čtvrtek večer.